Skip to main content

TEXT 59

VERSO 59

Verš

Texto

yad ahaṅkāram āśritya
na yotsya iti manyase
mithyaiṣa vyavasāyas te
prakṛtis tvāṁ niyokṣyati
yad ahaṅkāram āśritya
na yotsya iti manyase
mithyaiṣa vyavasāyas te
prakṛtis tvāṁ niyokṣyati

Synonyma

Sinônimos

yat — jestliže; ahaṅkāram — falešného ega; āśritya — přijímající útočiště; na yotsye — nebudu bojovat; iti — tak; manyase — myslíš si; mithyā eṣaḥ — to vše je klamné; vyavasāyaḥ — rozhodnost; te — tvá; prakṛtiḥ — přirozenost; tvām — tebe; niyokṣyati — zaměstná.

yat — se; ahaṅkāram — no falso ego; āśritya — refugiando-se; na yotsye — não lutarei; iti — assim; manyase — você pensa; mithyā eṣaḥ — isto é tudo falso; vyavasāyaḥ — determinação; te — sua; prakṛtiḥ — a natureza material; tvām — a você; niyokṣyati — ocupará.

Překlad

Tradução

Jestliže nebudeš jednat podle Mého pokynu a bojovat, budeš sveden. Tvá povaha tě přiměje k boji.

Se você deixar de agir segundo a Minha direção, e não lutar, então, seguirá uma orientação errada. Por sua natureza, você terá que se ocupar no combate.

Význam

Comentário

Arjuna byl válečník a narodil se s kšatrijskou povahou. Jeho přirozenou povinností tedy bylo bojovat. Vlivem falešného ega se však obával, že zabitím svého učitele, děda a přátel by si přivodil reakce za hříšné jednání. Považoval se za pána svých činů, jako kdyby sám rozhodoval o jejich dobrých a špatných výsledcích. Zapomněl, že je u něho Nejvyšší Osobnost Božství a nabádá ho, aby bojoval. Tak vypadá zapomnětlivost podmíněné duše. O tom, co je dobré a co špatné, rozhoduje Nejvyšší Osobnost a živá bytost má jen jednat s vědomím Kṛṣṇy, aby dosáhla dokonalosti života. Nikdo nemůže znát svůj osud tak, jak ho zná Nejvyšší Pán; proto je nejlépe přijmout Pánův pokyn a pak jednat. Je nutné neopomíjet nařízení Nejvyšší Osobnosti Božství či duchovního učitele, který je zástupcem Boha. Všichni by měli bez váhání jednat, aby splnili Pánův příkaz — tak budou za všech okolností v bezpečí.

Arjuna era um militar, nascido com a natureza de kṣatriya. Portanto, seu dever natural era lutar. Mas devido ao falso ego, ele temia que, matando seu mestre, avô e amigos, incorreria em reações pecaminosas. Na verdade, ele se considerava dono de suas ações, como se estivesse dirigindo os bons e os maus resultados de tal trabalho. Ele se esqueceu de que a Suprema Personalidade de Deus estava ali presente, instruindo-o a lutar. Este é o esquecimento a que a alma condicionada se sujeita. A Suprema Personalidade determina o que é bom e o que é mau, e o devoto apenas tem que agir em consciência de Kṛṣṇa para alcançar a perfeição da vida. O Senhor Supremo é quem melhor pode comprovar o nosso destino; por isso, o melhor caminho é aceitar a direção do Senhor Supremo e agir. Ninguém deve negligenciar a ordem da Suprema Personalidade de Deus ou a ordem do mestre espiritual, que é o representante de Deus. Ninguém deve hesitar em executar a ordem da Suprema Personalidade de Deus — isto manterá o devoto seguro em todas as circunstâncias.