TEXT 59

Verš

Text

yad ahaṅkāram āśritya
na yotsya iti manyase
mithyaiṣa vyavasāyas te
prakṛtis tvāṁ niyokṣyati

Synonyma

Synonyms

yat — jestliže; ahaṅkāram — falešného ega; āśritya — přijímající útočiště; na yotsye — nebudu bojovat; iti — tak; manyase — myslíš si; mithyā eṣaḥ — to vše je klamné; vyavasāyaḥ — rozhodnost; te — tvá; prakṛtiḥ — přirozenost; tvām — tebe; niyokṣyati — zaměstná.

yat — wenn; ahaṅkāram — beim falschen Ego; āśritya — Zuflucht suchend; na yotsye — ich werde nicht kämpfen; iti — so; manyase — du denkst; mithyā eṣaḥ — dies ist alles falsch; vyavasāyaḥ — Entschlossenheit; te — deine; prakṛtiḥ — materielle Natur; tvām — dich; niyokṣyati — wird beschäftigen.

Překlad

Translation

Jestliže nebudeš jednat podle Mého pokynu a bojovat, budeš sveden. Tvá povaha tě přiměje k boji.

Wenn du nicht Meiner Anweisung gemäß handelst und nicht kämpfst, wirst du in die Irre gehen. Es ist deine Natur, daß du kämpfen mußt.

Význam

Purport

Arjuna byl válečník a narodil se s kšatrijskou povahou. Jeho přirozenou povinností tedy bylo bojovat. Vlivem falešného ega se však obával, že zabitím svého učitele, děda a přátel by si přivodil reakce za hříšné jednání. Považoval se za pána svých činů, jako kdyby sám rozhodoval o jejich dobrých a špatných výsledcích. Zapomněl, že je u něho Nejvyšší Osobnost Božství a nabádá ho, aby bojoval. Tak vypadá zapomnětlivost podmíněné duše. O tom, co je dobré a co špatné, rozhoduje Nejvyšší Osobnost a živá bytost má jen jednat s vědomím Kṛṣṇy, aby dosáhla dokonalosti života. Nikdo nemůže znát svůj osud tak, jak ho zná Nejvyšší Pán; proto je nejlépe přijmout Pánův pokyn a pak jednat. Je nutné neopomíjet nařízení Nejvyšší Osobnosti Božství či duchovního učitele, který je zástupcem Boha. Všichni by měli bez váhání jednat, aby splnili Pánův příkaz — tak budou za všech okolností v bezpečí.

ERLÄUTERUNG: Arjuna war ein Krieger und hatte von Geburt an das Wesen eines kṣatriya. Deshalb war es seine natürliche Pflicht zu kämpfen. Doch aufgrund von falschem Ego befürchtete er, sündhafte Reaktionen auf sich zu laden, wenn er seinen Lehrer, seinen Großvater und seine Freunde tötete. Er hielt sich selbst für den Herrn seiner Handlungen, als ob er ihre guten und schlechten Ergebnisse bestimmen würde. Er vergaß, daß die Höchste Persönlichkeit Gottes vor ihm stand und ihm die Anweisung gab zu kämpfen. Das ist die Vergeßlichkeit der bedingten Seele. Die Höchste Persönlichkeit Gottes lehrt uns, was gut und was schlecht ist, und man braucht nur im Kṛṣṇa-Bewußtsein zu handeln, um die Vollkommenheit des Lebens zu erreichen. Niemand kennt sein Schicksal, doch der Höchste Herr kennt das Schicksal aller. Deshalb ist es das beste, sich vom Höchsten Herrn unterweisen zu lassen und dementsprechend zu handeln. Niemand sollte die Anordnung der Höchsten Persönlichkeit Gottes oder die Anordnung des spirituellen Meisters, der der Stellvertreter Gottes ist, mißachten. Man sollte der Anordnung der Höchsten Persönlichkeit Gottes ohne Zögern nachkommen; so bleibt man unter allen Umständen in Sicherheit.