TEXT 54

Verš

Text

brahma-bhūtaḥ prasannātmā
na śocati na kāṅkṣati
samaḥ sarveṣu bhūteṣu
mad-bhaktiṁ labhate parām

Synonyma

Synonyms

brahma-bhūtaḥ — na úrovni jednoty s Absolutním; prasanna-ātmā — plný radosti; na — nikdy; śocati — naříká; na — nikdy; kāṅkṣati — touží; samaḥ — stejně nakloněn; sarveṣu — všem; bhūteṣu — živým bytostem; mat-bhaktim — oddanou službu Mně; labhate — získá; parām — transcendentální.

brahma-bhūtaḥ — eins mit dem Absoluten; prasanna-ātmā — von Freude erfüllt; na — nie; śocati — klagt; na — niemals; kāṅkṣati — begehrt; samaḥ — völlig gleichgesinnt; sarveṣu — allen; bhūteṣu — Lebewesen; mat-bhaktim — Meinen hingebungsvollen Dienst; labhate — gewinnt; parām — transzendentalen.

Překlad

Translation

Ten, kdo je v tomto transcendentálním postavení, se okamžitě dostává na úroveň Nejvyššího Brahmanu a je plný radosti. Nikdy nenaříká ani po ničem netouží a je nakloněn všem živým bytostem stejně. V tomto stavu dosahuje čisté oddané služby Mně.

Wer auf diese Weise in der Transzendenz verankert ist, erkennt sogleich das Höchste Brahman und wird von Freude erfüllt. Er klagt niemals, noch begehrt er irgend etwas. Er ist jedem Lebewesen gleichgesinnt. In diesem Zustand erreicht er reinen hingebungsvollen Dienst für Mich.

Význam

Purport

Pro impersonalistu je dosažení stavu brahma-bhūta, jednoty s Absolutním, vrcholem všeho. Personalista neboli čistý oddaný však ví, že se musí jít ještě dále — k čisté oddané službě. To znamená, že ten, kdo prokazuje čistou oddanou službu Nejvyššímu Pánu, se již nachází ve stavu osvobození zvaném brahma-bhūta, jednota s Absolutním. Nikdo nemůže sloužit Nejvyššímu, Absolutnímu, aniž by s Ním byl na úrovni jednoty. V absolutním pojetí není rozdíl mezi příjemcem služby a služebníkem, ale zároveň — ve vyšším duchovním smyslu — mezi nimi rozdíl je.

ERLÄUTERUNG: Die brahma-bhūta-Stufe zu erreichen, das heißt mit dem Absoluten eins zu werden, ist für den Unpersönlichkeitsanhänger das höchste Ziel. Was aber den Persönlichkeitsanhänger, den reinen Gottgeweihten, betrifft, so muß er über diese Stufe hinausgehen und sich im reinen hingebungsvollen Dienst beschäftigen. Dies bedeutet, daß jemand, der im reinen hingebungsvollen Dienst des Höchsten Herrn tätig ist, die Stufe der Befreiung, genannt brahma-bhūta, Einssein mit dem Absoluten, bereits erreicht hat. Ohne mit dem Höchsten, dem Absoluten, eins zu sein, kann man Ihm nicht dienen. Auf der absoluten Ebene gibt es zwischen demjenigen, dem gedient wird, und demjenigen, der dient, keinen Unterschied; doch in einem höheren, spirituellen Sinne besteht ein Unterschied.

Živá bytost, která má hmotné pojetí života a pracuje s cílem smyslového požitku, zakouší utrpení. Avšak v absolutním světě, kde se každý věnuje čisté oddané službě, žádné utrpení neexistuje. Oddaný — ten, kdo si je vědom Kṛṣṇy — nemá, kvůli čemu by naříkal, ani po čem by toužil. Bůh je naplněn sám v sobě, a proto živá bytost, která se zaměstnává službou Jemu neboli rozvíjí vědomí Kṛṣṇy, se také stává naplněnou ve svém nitru. Je jako řeka zbavená veškeré kalné vody. Jelikož čistý oddaný nemyslí na nic jiného než na Kṛṣṇu, je přirozeně vždy plný radosti. Nenaříká kvůli žádné hmotné ztrátě a neusiluje o žádný zisk, protože nachází ve službě Pánu dokonalé naplnění. Netouží po hmotném požitku, neboť ví, že každá živá bytost je nedílnou částí Nejvyššího Pána, a jako taková je věčně služebníkem. Nevidí v hmotném světě nikoho jako výše a nikoho jako níže postaveného — vyšší a nižší postavení je pomíjivé a oddaný nemá s ničím, co se takto objevuje a zase mizí, nic společného. Kámen a zlato mají pro něho stejnou hodnotu. Tak vypadá úroveň brahma-bhūta; čistý oddaný jí dosahuje velmi snadno. V tomto stavu se představa splynutí s Nejvyšším Brahmanem a zničení vlastní totožnosti stává pekelnou, myšlenka na dosažení nebeského království je jako přízrak a smysly jsou jako hadi s vylámanými zuby. Had s vylámanými zuby nenahání strach a nenahánějí ho ani smysly, jsou-li automaticky ovládnuté. Pro osobu trpící nákazou hmoty je svět plný utrpení, ale oddaný vidí celý svět stejně dobrý, jako je Vaikuṇṭha, duchovní nebe. Nejvýše postavená osobnost hmotného vesmíru není pro oddaného o nic důležitější než mravenec. Této úrovně lze dosáhnout milostí Pána Caitanyi, který kázal o čisté oddané službě v tomto věku.

In der materiellen Lebensauffassung, in der man für Sinnenbefriedigung arbeitet, entsteht Leid, doch in der absoluten Welt, wo man reinen hingebungsvollen Dienst ausführt, gibt es kein Leid. Für den Gottgeweihten im Kṛṣṇa-Bewußtsein gibt es nichts, was er zu beklagen oder zu begehren hätte. Weil Gott in Sich Selbst erfüllt ist, wird auch ein Lebewesen, das im Dienst Gottes, im Kṛṣṇa-Bewußtsein, tätig ist, in sich erfüllt. Es ist wie ein Fluß, der von allem schmutzigen Wasser gereinigt ist. Weil ein reiner Gottgeweihter an nichts anderes als an Kṛṣṇa denkt, ist er von Natur aus immer von Freude erfüllt. Weder beklagt er materiellen Verlust, noch begehrt er materiellen Gewinn, denn er ist völlig in den Dienst des Herrn vertieft. Er hat kein Verlangen nach materiellem Genuß, denn er weiß, daß jedes Lebewesen ein fragmentarischer, winziger Teil des Höchsten Herrn und daher ewig ein Diener ist. Er sieht niemanden in der materiellen Welt als höher oder niedriger an, denn hohe und niedrige Positionen bestehen nur vorübergehend, und ein Gottgeweihter hat mit vorübergehenden Erscheinungen, die kommen und gehen, nichts zu tun. Für ihn sind Steine und Gold von gleichem Wert. Das ist die brahma-bhūta-Stufe, und diese Stufe erreicht der reine Gottgeweihte sehr leicht. Auf dieser Stufe des Daseins wird die Vorstellung, mit dem Höchsten Brahman eins zu werden und die eigene Individualität zu vernichten, höllisch; die Vorstellung, in das himmlische Königreich zu gehen, erscheint wie ein Trugbild, und die Sinne gleichen abgebrochenen Giftzähnen von Schlangen. So wie man Schlangen mit gebrochenen Zähnen nicht zu fürchten braucht, braucht man sich auch nicht vor den Sinnen zu fürchten, wenn sie von selbst beherrscht sind. Für einen Menschen, der unter dem Einfluß der Materie steht, ist die Welt leidvoll, doch für einen Gottgeweihten ist die ganze Welt so gut wie Vaikuṇṭha, der spirituelle Himmel. Für einen Gottgeweihten ist die höchste Persönlichkeit des materiellen Universums nicht bedeutender als eine Ameise. Diese Stufe kann durch die Barmherzigkeit Śrī Caitanyas erreicht werden, der in diesem Zeitalter reinen hingebungsvollen Dienst predigte.