TEXT 49

VERŠ 49

Verš

asakta-buddhiḥ sarvatra
jitātmā vigata-spṛhaḥ
naiṣkarmya-siddhiṁ paramāṁ
sannyāsenādhigacchati

Synonyma

asakta-buddhiḥ — s neulpívající inteligencí; sarvatra — všude; jita-ātmā — s ovládnutou myslí; vigata-spṛhaḥ — bez hmotných tužeb; naiṣkarmya-siddhim — dokonalý stav bez jakýchkoliv reakcí; paramām — nejvyšší; sannyāsena — stavem odříkání; adhigacchati — dosahuje se.

asakta-buddhiḥ — s nepripútanou inteligenciou; sarvatra — všade; jita-ātmā — s ovládnutou mysľou; vigata-spṛhaḥ — bez hmotných túžob; naiṣkarmya-siddhim — dokonalosť zbavená reakcií; paramām — najvyšší; sannyāsena — životným štádiom odriekania; adhigacchati — dosiahne.

Překlad

Ten, kdo ovládá sám sebe a neulpívá, kdo si nevšímá žádného hmotného požitku, může odříkáním dosáhnout nejdokonalejšího stavu osvobození od jakékoliv reakce.

Kto na ničom nelipne, kto sa ovláda a je ľahostajný k všetkým hmotným pôžitkom, môže pomocou odriekania dosiahnuť najvyššiu dokonalosť v oslobodení sa od všetkých následkov.

Význam

Skutečné odříkání znamená, že se živá bytost neustále považuje za nedílnou část Nejvyššího Pána, a proto je přesvědčena, že nemá právo užívat si výsledků své práce. Jelikož je částí Nejvyššího Pána, výsledků její práce si musí užívat Nejvyšší Pán. To je vědomí Kṛṣṇy. Ten, kdo jedná s vědomím Kṛṣṇy, je skutečný sannyāsī, osoba ve stavu odříkání. Díky takovému smýšlení je živá bytost spokojená, protože její činy jsou určeny Nejvyššímu. Potom není poutána k ničemu hmotnému, zvykne si nevyhledávat blaženost v ničem kromě transcendentálního štěstí plynoucího ze služby Pánu. Předpokládá se, že sannyāsī je prostý reakcí za své dřívější činnosti, ale ten, kdo si je vědom Kṛṣṇy, dosahuje této dokonalosti automaticky a nemusí kvůli tomu ani přijímat takzvaný stav odříkání. Úroveň, kdy je jeho mysl v takovém rozpoložení, se nazývá yogārūḍha, dokonalá úroveň yogy. Ve třetí kapitole je řečeno: yas tv ātma-ratir eva syāt — ten, kdo je spokojen ve svém nitru, se nebojí žádné reakce za své jednání.

Skutočné odriekanie znamená, že človek na seba hľadí ako na čiastočku Najvyššieho Pána a uvedomuje si, že nemá právo užívať si plody svojej práce. Ako čiastočky Najvyššieho Pána musíme obetovať výsledky našich činov pre uspokojenie Jeho zmyslov. To je skutočné vedomie Kṛṣṇu. Osoba konajúca vo vedomí Kṛṣṇu je pravý sannyāsī, človek v životnom štádiu odriekania. Človek s takýmto vedomím sa cíti byť spokojný, pretože všetko robí pre Najvyššieho Pána. Nie je pútaný k ničomu hmotnému. Naučí sa nevyhľadávať radosť v ničom inom, než v transcendentálnom šťastí, ktoré zažíva v službe Pánovi. Sannyāsī je človek oslobodený od následkov svojich minulých činov, avšak ten, kto koná vo vedomí Kṛṣṇu, dosiahne automaticky tieto vlastnosti a nemusí vstupovať do stavu odriekania. Tento stav sa nazýva yogārūḍha alebo najvyššie štádium yogy. To je potvrdené v tretej kapitole: yas tv ātma-ratir eva syāt. Kto je spokojný sám v sebe, sa nemusí obávať následkov svojich minulých činov.