TEXT 47

Verš

Tekst

śreyān sva-dharmo viguṇaḥ
para-dharmāt sv-anuṣṭhitāt
svabhāva-niyataṁ karma
kurvan nāpnoti kilbiṣam

Synonyma

Synonyms

śreyān — lepší; sva-dharmaḥ — vlastní zaměstnání; viguṇaḥ — nedokonale vykonávané; para-dharmāt — než zaměstnání někoho jiného; su-anuṣṭhitāt — konané dokonale; svabhāva-niyatam — danou v souladu s jeho povahou; karma — práci; kurvan — konající; na — nikdy; āpnoti — obdrží; kilbiṣam — reakce za hříšné jednání.

śreyān — bedre; sva-dharmaḥ — ens egen beskæftigelse; viguṇaḥ — ufuldendt udført; para-dharmāt — end en andens beskæftigelse; su- anuṣṭhitāt — fuldkomment udført; svabhāva-niyatam — foreskrevet i overensstemmelse med ens natur; karma — arbejde; kurvan — idet man udfører; na — aldrig; āpnoti — man opnår; kilbiṣam — syndige reaktioner.

Překlad

Translation

Je lépe se věnovat svému zaměstnání, byť nedokonale, než zaměstnání někoho jiného dokonale. Plnění povinností stanovených podle vlastní povahy nikdy nepostihnou reakce za hříšné jednání.

Det er bedre at holde sig til sin egen beskæftigelse, selv om man ikke gør den perfekt, end at påtage sig en andens beskæftigelse og udføre den perfekt. Pligter, der er foreskrevet i overensstemmelse med ens egen natur, påvirkes aldrig af syndige reaktioner.

Význam

Purport

To, jakou má kdo povinnost týkající se zaměstnání, je stanoveno v Bhagavad-gītě. V předchozích verších již bylo uvedeno, že povinnosti brāhmaṇů, kṣatriyů, vaiśyů a śūdrů odpovídají příslušným kvalitám hmotné přírody, kterými jsou ovlivněni. Nikdo by neměl napodobovat plnění povinnosti někoho jiného. Člověk, který povahou tíhne k práci śūdrů, se nemá nepřirozeně vydávat za brāhmaṇu, třebaže se mohl narodit do bráhmanské rodiny. Takto by se mělo jednat v souladu se svou povahou — žádná práce není špatná, je-li konána jako služba Nejvyššímu Pánu. Povinnosti brāhmaṇy patří ke kvalitě dobra, ale ten, kdo svou povahou není na úrovni této kvality, by neměl napodobovat jejich plnění. Kṣatriya, vládce, má mnoho velmi nepříjemných povinností — musí používat násilí k zabíjení nepřátel a někdy musí z diplomatických důvodů lhát. Tyto věci provázejí politiku, ale to neznamená, že by se kṣatriya měl zříci své povinnosti a snažit se konat povinnosti brāhmaṇy.

FORKLARING: Ens beskæftigelsesmæssige pligt angives i Bhagavad- gītā. Som allerede forklaret i de foregående vers bliver en brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya og śūdras pligter foreskrevet i overensstemmelse med deres respektive materielle naturer. Man har ikke lov til at imitere en andens pligt. En mand, der af natur er tiltrukket af śūdraernes arbejde, bør ikke på kunstig vis hævde at være en brāhmaṇa, selv om han er født i en brāhmaṇa-familie. På den måde bør man arbejde ifølge sin egen natur. Intet arbejde er nedværdigende, hvis det gøres i den Højeste Herres tjeneste. En brāhmaṇas beskæftigelsesmæssige pligt er så afgjort i godhedens kvalitet, men hvis en person af natur ikke er i godhedens kvalitet, bør han ikke imitere en brāhmaṇas beskæftigelsesmæssige pligt. En kṣatriya eller administrator har en masse ubehagelige pligter. En kṣatriya er nødt til at være voldelig for at slå sine fjender ihjel, og sommetider bliver en kṣatriya nødt til at lyve af diplomatiske grunde. Den slags vold og dobbeltspil er en del af det politiske miljø, men en kṣatriya må ikke af den grund opgive sin beskæftigelsesmæssige pligt og forsøge at gøre en brāhmaṇas pligter i stedet.

Každý má jednat tak, aby uspokojil Nejvyššího Pána. Například Arjuna byl kṣatriya — nyní se však zdráhal bojovat se svými protivníky. Je-li ovšem boj veden v zájmu Kṛṣṇy, Nejvyšší Osobnosti Božství, není třeba se bát, že povede k úpadku. Rovněž při obchodování musí někdy obchodník lhát, aby vydělal. Bez lhaní by neměl žádný zisk. Obchodníci občas říkají: “Milý zákazníku, kvůli vám se vzdávám veškerého zisku.” Každému by však mělo být jasné, že bez zisku by obchodník nemohl existovat. Pokud tedy říká, že z toho nemá žádný zisk, je zřejmé, že lže. Obchodník však nemá uvažovat tak, že zaměstnání, ve kterém je nucen lhát, by se měl raději zříci a zaměstnat se jako brāhmaṇa. To není doporučeno. Pokud někdo svou prací a jejími výsledky slouží Nejvyšší Osobnosti Božství, nezáleží na tom, zda je kṣatriya, vaiśya nebo śūdra. Dokonce i brāhmaṇové, kteří konají různé oběti, musí někdy zabíjet zvířata, protože ty je třeba v některých obřadech obětovat. A když kṣatriya při konání svých povinností zabíjí nepřátele, také nejedná chybně či hříšně. Tyto věci již byly jasně a podrobně vysvětleny ve třetí kapitole — každý člověk má pracovat pro Yajñu neboli Viṣṇua, Nejvyšší Osobnost Božství. Vše, co se dělá kvůli vlastnímu smyslovému požitku, vždy spoutává. Každý jednotlivec tedy má být zaměstnán podle příslušné kvality přírody, které nabyl, a má se rozhodnout jednat, jen aby sloužil svrchovanému zájmu Nejvyššího Pána.

Man bør handle for at tilfredsstille den Højeste Herre. Arjuna var til eksempel kṣatriya. Han tøvede med at gå i krig mod den anden side. Men hvis en sådan krig kæmpes for Kṛṣṇa, Guddommens Højeste Personligheds, skyld, behøver man ikke at være bange for at falde ned. Også i forretningsverden er en købmand sommetider nødt til at fortælle mange løgne for at have fortjeneste. Hvis han ikke gør det, tjener han ingenting. Af og til siger en købmand: “Min kære kunde, for din skyld tager jeg ingen fortjeneste på denne handel,” men man må være klar over, at uden fortjeneste kan købmanden ikke leve. Derfor må man tage det som en simpel løgn, hvis en købmand siger, at han ingen fortjeneste har. Men købmanden må ikke tro, at fordi han beskæftiger sig med et erhverv, hvor han er tvunget til at lyve, skal han opgive sin profession og tilstræbe at være en brāhmaṇa. Det anbefales ikke. Det er ligegyldigt, om man er kṣatriya, vaiśya eller śūdra, så længe man gennem sit arbejde tjener Guddommens Højeste Personlighed. Selv brāhmaṇaer, der udfører forskellige former for ofringer, må sommetider slå dyr ihjel, for engang imellem bliver dyr ofret under sådanne ceremonier. På samme måde er det ingen synd, hvis en kṣatriya, der engagerer sig i sin egen beskæftigelse, dræber en fjende. Alt dette er beskrevet klart og udførligt i kapitel 3. Alle mennesker bør arbejde for Yajña eller for Viṣṇu, Guddommens Højeste Personligheds, skyld. Uanset hvad der bliver gjort for ens personlige sansetilfredsstillelses skyld, forårsager det trældom. Konklusionen er, at alle bør være engageret ifølge den bestemte naturkvalitet, som de har erhvervet sig, og beslutte sig for kun at arbejde for den Højeste Herres højeste sag.