Skip to main content

TEXT 46

TEXT 46

Verš

Texte

yataḥ pravṛttir bhūtānāṁ
yena sarvam idaṁ tatam
sva-karmaṇā tam abhyarcya
siddhiṁ vindati mānavaḥ
yataḥ pravṛttir bhūtānāṁ
yena sarvam idaṁ tatam
sva-karmaṇā tam abhyarcya
siddhiṁ vindati mānavaḥ

Synonyma

Synonyms

yataḥ — z něhož; pravṛttiḥ — emanace; bhūtānām — všech živých bytostí; yena — jímž; sarvam — vše; idam — toto; tatam — je prostoupeno; sva-karmaṇā — svými povinnostmi; tam — Jeho; abhyarcya — uctíváním; siddhim — dokonalost; vindati — dosáhne; mānavaḥ — člověk.

yataḥ: de qui; pravṛttiḥ: l’émanation; bhūtānām: de tous les êtres; yena: par qui; sarvam: tout; idam: cela; tatam: est pénétré; sva-karmaṇā: par ses propres devoirs; tam: Lui; abhyarcya: en adorant; siddhim: la perfection; vindati: atteint; mānavaḥ: l’homme.

Překlad

Translation

Člověk může dospět k dokonalosti, když bude svou prací uctívat Pána, jenž je původem všech bytostí a prostupuje vším.

S’il adore le Seigneur omniprésent, origine de tous les êtres, l’homme peut atteindre la perfection en exécutant le devoir qui lui est propre.

Význam

Purport

V patnácté kapitole je uvedeno, že všechny živé bytosti jsou dílčí části Nejvyššího Pána, které k Němu patří. Pán je tedy původem jich všech. Vedānta-sūtra to dokládá slovy janmādy asya yataḥ. To znamená, že Nejvyšší Pán je počátkem života každé živé bytosti. A jak je uvedeno v sedmé kapitole Bhagavad-gīty, prostřednictvím svých dvou energií, vnější a vnitřní — prostupuje vším. Proto má být uctíván se svými energiemi. Vaiṣṇavové obvykle uctívají Nejvyššího Pána s Jeho vnitřní energií. Jeho vnější energie je převráceným odrazem vnitřní energie a pouhým pozadím, ale Nejvyšší Pán je expandováním své úplné části v podobě Paramātmy přítomen všude. Je Nadduší všech polobohů, lidí i zvířat. Musíme tedy vědět, že jakožto nedílné části Nejvyššího Pána máme povinnost Nejvyššímu sloužit. Všichni by Mu měli s úplným vědomím Kṛṣṇy prokazovat oddanou službu. To doporučuje tento verš.

Tous les êtres vivants, ainsi que l’enseigne le quinzième chapitre, sont d’infimes particules faisant partie intégrante du Seigneur Suprême. Le Seigneur est donc à l’origine de tous les êtres, comme le confirme le Vedānta-sūtra: janmādy asya yataḥ. Il est la source même de la vie de chaque être. Et comme l’explique le septième chapitre de la Bhagavad-gītā, Il est partout présent par le biais de Ses énergies – externe et interne. On doit donc L’adorer avec l’ensemble de Ses énergies. Toutefois, les vaiṣṇavas L’adorent plus particulièrement avec Son énergie interne – Son énergie externe n’étant en effet, qu’un reflet dénaturé de celle-ci. L’énergie externe est une toile de fond mais le Seigneur, par Son émanation plénière, le Paramātmā, manifeste partout Son omniprésence. Il est l’Âme Suprême présente en tous lieux, en tous les devas, tous les hommes et tous les animaux. Chacun doit bien se rendre compte qu’en tant que partie intégrante du Seigneur Suprême, son devoir est de Le servir. Il faut Le servir avec amour et dévotion, en pleine conscience de Sa personne. C’est ce que recommande notre verset.

Každý jednotlivec by měl uvažovat tak, že jeho příslušným zaměstnáním ho pověřuje Hṛṣīkeśa, Pán smyslů. A výsledkem jeho práce má být Śrī Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, uctíván. Ten, kdo stále uvažuje tímto způsobem, na úrovni úplného vědomí Kṛṣṇy, si bude milostí Pána plně vědom všeho. To je dokonalost života — v sedmém verši dvanácté kapitoly Bhagavad-gīty Nejvyšší Pán říká (teṣām ahaṁ samuddhartā), že se osobně stará, aby takového oddaného vysvobodil. Když někdo slouží Nejvyššímu Pánu, ať už je jeho zaměstnání jakékoliv, dosáhne nejvyšší dokonalosti.

On doit être conscient que c’est Kṛṣṇa, Hṛṣīkeśa, le maître des sens, qui nous engage dans telle ou telle activité, et que les fruits de cette activité doivent être de nouveau investis dans l’adoration de ce même Kṛṣṇa, Dieu, la Personne Suprême. En gardant toujours cette conscience de Kṛṣṇa, on parvient par Sa grâce à tout voir avec clarté, ce qui est la perfection de l’existence. Le Seigneur affirme dans la Bhagavad-gītā (12.7) qu’Il veille personnellement à libérer Son dévot (teṣām ahaṁ samuddhartā). Telle est la plus haute perfection de l’existence, que l’on atteindra si l’on sert le Seigneur Suprême à travers son occupation, quelle qu’elle soit.