TEXT 20

Verš

Texte

sarva-bhūteṣu yenaikaṁ
bhāvam avyayam īkṣate
avibhaktaṁ vibhakteṣu
taj jñānaṁ viddhi sāttvikam

Synonyma

Synonyms

sarva-bhūteṣu — ve všech živých bytostech; yena — skrze které; ekam — jednu; bhāvam — podstatu; avyayam — neměnnou; īkṣate — osoba vidí; avibhaktam — nerozdělenou; vibhakteṣu — v nesčetně mnoha rozdělených; tat — to; jñānam — poznání; viddhi — věz; sāttvikam — patřící ke kvalitě dobra.

sarva-bhūteṣu: dans tous les êtres; yena: par lequel; ekam: une; bhāvam: nature; avyayam: impérissable; īkṣate: on voit; avibhaktam: non divisée; vibhakteṣu: dans le divisé infini; tat: ce; jñānam: savoir; viddhi: sache; sāttvikam: dans la vertu.

Překlad

Translation

Věz, že poznání, jehož prostřednictvím osoba vidí jednu nerozdělenou duchovní podstatu ve všech živých bytostech, ač jsou rozděleny do nesčetně mnoha podob, patří ke kvalitě dobra.

Comprends que le savoir par lequel on distingue une essence spirituelle unique en tous les êtres en dépit de leurs innombrables formes, est inspiré par la vertu.

Význam

Purport

Ten, kdo vidí jednu duši v každém živém tvoru, ať se jedná o poloboha, lidskou bytost, zvíře, ptáka, vodního živočicha nebo rostlinu, má poznání na úrovni kvality dobra. Ve všech živých organismech je tatáž duše, i když mají podle svých dřívějších činností různá těla. V sedmé kapitole stojí, že projev životní síly v každém těle má svůj původ ve vyšší energii Nejvyššího Pána. Ten, kdo vidí vyšší energii jednoho druhu — onu životní sílu — v každém těle, tedy vidí na úrovni kvality dobra. Těla pomíjejí, ale tato energie života je nepomíjivá. Rozdíly jsou vnímány z hlediska těla — jelikož se v podmíněném bytí vyskytuje mnoho podob hmotného života, životní síla se zdá být rozdělená. Toto neosobní poznání je jedním aspektem seberealizace.

Celui qui voit une âme spirituelle en chaque être vivant – deva, homme, mammifère, oiseau, plante ou être aquatique – possède un savoir relevant de la vertu. Il y a une âme en chaque être, même si en raison de leurs actions passées, ils ont chacun un corps différent. Comme l’a enseigné le septième chapitre, la force vitale en chaque corps provient de l’énergie supérieure du Seigneur Suprême. Aussi, le fait de voir en chaque corps cette nature supérieure unique, cette force vitale, atteste que l’on est inspiré par la vertu. Les corps périssent, mais cette énergie vitale demeure impérissable. Parce que les formes de vie dans l’existence conditionnée sont multiples, on fait une distinction entre les êtres en fonction des corps qu’ils habitent, si bien que la force vitale semble divisée. Le savoir impersonnel exposé ici constitue l’un des aspects de la réalisation spirituelle.