TEXT 17

Verš

Texte

yasya nāhaṅkṛto bhāvo
buddhir yasya na lipyate
hatvāpi sa imāḻ lokān
na hanti na nibadhyate

Synonyma

Synonyms

yasya — ten, jehož; na — nikdy; ahaṅkṛtaḥ — falešného ega; bhāvaḥ — povaha; buddhiḥ — inteligence; yasya — ten, jehož; na — nikdy; lipyate — ulpívá; hatvā — zabíjející; api — i když; saḥ — on; imān — tento; lokān — svět; na — nikdy; hanti — zabíjí; na — nikdy; nibadhyate — zaplétá se.

yasya: celui dont; na: jamais; ahaṅkṛtaḥ: du faux ego; bhāvaḥ: la nature; buddhiḥ: l’intelligence; yasya: celui dont; na: jamais; lipyate: n’est liée; hatvā: tuant; api: même; saḥ: il; imān: en ce; lokān: monde; na: jamais; hanti: ne tue; na: jamais; nibadhyate: devient enchaîné.

Překlad

Translation

I když ten, kdo není podněcován falešným egem a jehož inteligence není ovlivněna hmotou, v tomto světě zabíjí lidi, ve skutečnosti nezabíjí a není svými činnostmi poután.

Celui qui n’est pas motivé par le faux ego, dont l’intelligence ne s’abuse pas, tuât-il en ce monde, jamais ne tue. Jamais non plus ses actes ne le lient.

Význam

Purport

Pán v tomto verši Arjunu upozorňuje, že jeho přání nebojovat pochází z falešného ega. Arjuna se považoval za jediného konatele, ale nevzal v úvahu svolení Nejvyššího uvnitř a vně. Proč by měl jednat, když neví, zda k tomu má svolení vyššího řádu? Ten, kdo však zná různé faktory jednání — nástroje činnosti, sebe jako konatele a Nejvyššího Pána jakožto svrchovaného schvalovatele — je ve veškerém svém jednání dokonalý. Nikdy nepodléhá iluzi. Svévolné jednání na vlastní zodpovědnost pochází z falešného ega a bezbožnosti, tedy z nedostávajícího se vědomí Kṛṣṇy. Jedná-li někdo s vědomím Kṛṣṇy pod vedením Nadduše či Nejvyšší Osobnosti Božství, pak i když zabíjí, ve skutečnosti vůbec nezabíjí. A nečeká ho ani následek zabíjení. Když voják zabíjí na rozkaz nadřízeného, nikdo ho za to nebude soudit. Pokud však zabíjí svévolně, půjde před soud.

Le Seigneur explique à Arjuna que son désir de ne pas combattre provient du faux ego. Arjuna se croyait le seul agissant; il oubliait de prendre en compte l’Être Suprême qui, de l’intérieur comme de l’extérieur, sanctionne l’acte. Si l’on ignore cela, pourquoi donc agir ? Seul un homme qui sait de quelle nature sont les instruments de l’acte, lui-même étant l’agissant et le Seigneur Suprême Celui qui donne la sanction ultime, est parfait dans tout ce qu’il accomplit. Il n’est jamais la proie de l’illusion. L’action égocentrique ainsi que la responsabilité dans laquelle elle engage son auteur procèdent du faux ego, de l’impiété et du manque de conscience de Kṛṣṇa. L’être qui agit dans la conscience de Kṛṣṇa, sous la direction de l’Âme Suprême, de Dieu en personne, celui-là, tuât-il, jamais ne tue, et n’est pas non plus sujet aux réactions de son acte. Quand un soldat tue un ennemi sur ordre d’un officier supérieur, il n’est pas mis en cause. Mais s’il tue par intérêt personnel, il est jugé devant un tribunal.