TEXT 17

Verš

Tekst

yasya nāhaṅkṛto bhāvo
buddhir yasya na lipyate
hatvāpi sa imāḻ lokān
na hanti na nibadhyate

Synonyma

Synonyms

yasya — ten, jehož; na — nikdy; ahaṅkṛtaḥ — falešného ega; bhāvaḥ — povaha; buddhiḥ — inteligence; yasya — ten, jehož; na — nikdy; lipyate — ulpívá; hatvā — zabíjející; api — i když; saḥ — on; imān — tento; lokān — svět; na — nikdy; hanti — zabíjí; na — nikdy; nibadhyate — zaplétá se.

yasya — see, kelle; na — mitte kunagi; ahaṅkṛtaḥ — vale ego; bhāvaḥ — loodus; buddhiḥ — arukus; yasya — see, kelle; na — mitte kunagi; lipyate — on kiindunud; hatvā — tappes; api — isegi; saḥ — tema; imān — seda; lokān — maailma; na — mitte kunagi; hanti — tapab; na — mitte kunagi; nibadhyate — satub köidikuisse.

Překlad

Translation

I když ten, kdo není podněcován falešným egem a jehož inteligence není ovlivněna hmotou, v tomto světě zabíjí lidi, ve skutečnosti nezabíjí a není svými činnostmi poután.

Isegi kui inimene tapab kedagi selles maailmas, ei tapa ta tegelikult, kui ta ei tegutse ajendatuna valest egost ega ole lasknud oma arukust aheldada. Samuti ei seo tema tegevused teda kunagi.

Význam

Purport

Pán v tomto verši Arjunu upozorňuje, že jeho přání nebojovat pochází z falešného ega. Arjuna se považoval za jediného konatele, ale nevzal v úvahu svolení Nejvyššího uvnitř a vně. Proč by měl jednat, když neví, zda k tomu má svolení vyššího řádu? Ten, kdo však zná různé faktory jednání — nástroje činnosti, sebe jako konatele a Nejvyššího Pána jakožto svrchovaného schvalovatele — je ve veškerém svém jednání dokonalý. Nikdy nepodléhá iluzi. Svévolné jednání na vlastní zodpovědnost pochází z falešného ega a bezbožnosti, tedy z nedostávajícího se vědomí Kṛṣṇy. Jedná-li někdo s vědomím Kṛṣṇy pod vedením Nadduše či Nejvyšší Osobnosti Božství, pak i když zabíjí, ve skutečnosti vůbec nezabíjí. A nečeká ho ani následek zabíjení. Když voják zabíjí na rozkaz nadřízeného, nikdo ho za to nebude soudit. Pokud však zabíjí svévolně, půjde před soud.

Selles värsis teatab Jumal Arjunale, et tema soov võitlemisest loobuda on tekkinud tänu valele egole. Arjuna pidas ennast tegevuste sooritajaks, ega võtnud arvesse Kõigekõrgema luba ei seest ega väljastpoolt. Teadmata, et kõik toimub Kõigekõrgema loal, ei näinud Arjuna mingit põhjust tegutsemiseks. Seevastu inimene, kes on teadlik tegevuse erinevatest faktoritest – tegevuse instrumentidest, endast kui tegevuse sooritajast ja Kõigekõrgemast Jumalast kui kõikide tegevuste kõrgeimast lubajast – on kõikides oma tegudes täiuslik. Selline inimene ei ole kunagi illusiooni kütkes. Isiklikest motiividest sooritatud tegevused ja nendega kaasnev vastutus tulenevad valest egost ja uskmatusest ehk Kṛṣṇa teadvuse puudumisest. Igaüks, kes tegutseb Kṛṣṇa teadvuses Ülihinge ehk Jumala Kõrgeima Isiksuse juhenduste kohaselt, ei tapa ka siis, kui see niimoodi võib näida ning teda ei mõjuta sellise tapmise tagajärjed. Kui sõdur tapab kõrgemalseisva ohvitseri käsul, ei mõisteta teda tapmises süüdi, ent kui ta teeb seda omaenda äranägemise järgi, siis tuuakse ta kindlasti kohtu ette.