TEXT 17

Verš

Tekst

yasya nāhaṅkṛto bhāvo
buddhir yasya na lipyate
hatvāpi sa imāḻ lokān
na hanti na nibadhyate

Synonyma

Synonyms

yasya — ten, jehož; na — nikdy; ahaṅkṛtaḥ — falešného ega; bhāvaḥ — povaha; buddhiḥ — inteligence; yasya — ten, jehož; na — nikdy; lipyate — ulpívá; hatvā — zabíjející; api — i když; saḥ — on; imān — tento; lokān — svět; na — nikdy; hanti — zabíjí; na — nikdy; nibadhyate — zaplétá se.

yasya — den, hvis; na — aldrig; ahaṅkṛtaḥ — af falsk ego; bhāvaḥ — natur; buddhiḥ — intelligens; yasya — den, hvis; na — aldrig; lipyate — er tilknyttet; hatvā — idet han dræber; api — selv; saḥ — han; imān — denne; lokān — verdens mennesker; na — aldrig; hanti — han dræber; na — aldrig; nibadhyate — han vikles ind.

Překlad

Translation

I když ten, kdo není podněcován falešným egem a jehož inteligence není ovlivněna hmotou, v tomto světě zabíjí lidi, ve skutečnosti nezabíjí a není svými činnostmi poután.

Den, der ikke er motiveret af falsk ego, og hvis intelligens er fri for indvikling, slår ikke ihjel, selv om han dræber mennesker i denne verden. Lige så lidt bindes han af sine handlinger.

Význam

Purport

Pán v tomto verši Arjunu upozorňuje, že jeho přání nebojovat pochází z falešného ega. Arjuna se považoval za jediného konatele, ale nevzal v úvahu svolení Nejvyššího uvnitř a vně. Proč by měl jednat, když neví, zda k tomu má svolení vyššího řádu? Ten, kdo však zná různé faktory jednání — nástroje činnosti, sebe jako konatele a Nejvyššího Pána jakožto svrchovaného schvalovatele — je ve veškerém svém jednání dokonalý. Nikdy nepodléhá iluzi. Svévolné jednání na vlastní zodpovědnost pochází z falešného ega a bezbožnosti, tedy z nedostávajícího se vědomí Kṛṣṇy. Jedná-li někdo s vědomím Kṛṣṇy pod vedením Nadduše či Nejvyšší Osobnosti Božství, pak i když zabíjí, ve skutečnosti vůbec nezabíjí. A nečeká ho ani následek zabíjení. Když voják zabíjí na rozkaz nadřízeného, nikdo ho za to nebude soudit. Pokud však zabíjí svévolně, půjde před soud.

FORKLARING: I dette vers fortæller Herren Arjuna, at dennes ønske om ikke at kæmpe udspringer af falsk ego. Arjuna troede, at han selv var den, der handlede, men han glemte at tage den højeste indre såvel som ydre godkendelse i betragtning. Hvis man ikke ved, at der findes en højere instans, der giver tilladelse, hvorfor skulle man da gøre noget? Men den, der kender handlingsinstrumenterne, sig selv som arbejderen og den Højeste Herre som den højeste godkender, er perfekt i alt, som han gør. Sådan en person er aldrig i illusion. Personlig aktivitet og ansvar opstår fra falsk ego og gudløshed eller en mangel på Kṛṣṇa-bevidsthed. Ingen, der handler i Kṛṣṇa-bevidsthed under vejledning af Oversjælen eller Guddommens Højeste Personlighed, slår ihjel, selv om de dræber. De bliver heller ikke på noget tidspunkt påvirket af reaktionerne fra sådanne drab. Når en soldat slår ihjel på en overordnet officers ordre, er han ikke ansvarlig. Men hvis en soldat dræber på sine egne vegne, bliver han med sikkerhed dømt i retten.