Skip to main content

Kapitola šestnáctá

CAPÍTULO DEZESSEIS

Božská a démonská povaha

As Naturezas Divina e Demoníaca

TEXTS 1-3:
Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Nepřítomnost strachu, očišťování se, rozvíjení duchovního poznání, dávání milodarů, sebeovládání, konání oběti, studium Ved, askeze, přímost, nenásilí, věrnost pravdě, nepodléhání hněvu, odříkání, klid, nechuť k vyhledávání chyb, soucit se všemi živými bytostmi, oproštěnost od chamtivosti, mírnost, zdrženlivost, stálé odhodlání, síla, schopnost odpouštět, neochvějnost, čistota a oproštěnost od zášti a od prahnutí po úctě — tyto transcendentální rysy patří k lidem s božskou povahou, synu Bharaty.
VERSOS 1-3:
A Suprema Personalidade de Deus disse: Destemor; purificação da própria existência; cultivo de conhecimento espiritual; caridade; autocontrole; execução de sacrifícios; estudo dos Vedas; austeridade; simplicidade; não-violência; veracidade; estar livre da ira; renúncia; tranqüilidade; não gostar de achar defeitos; compaixão para com todas as entidades vivas; estar livre da cobiça; gentileza; modéstia; firme determinação; vigor; clemência; fortaleza; limpeza; e estar livre da inveja e da paixão pela honra — estas qualidades transcendentais, ó filho de Bharata, existem nos homens piedosos dotados de natureza divina.
TEXT 4:
Ó synu Pṛthy! Pýcha, povýšenost, ješitnost, hněv, hrubost a nevědomost jsou rysy osob s démonskou povahou.
VERSO 4:
Orgulho, arrogância, presunção, ira, rispidez e ignorância — estas qualidades pertencem àqueles cuja natureza é demoníaca, ó filho de Pṛthā.
TEXT 5:
Transcendentální vlastnosti vedou k osvobození, zatímco démonské vedou ke spoutanosti. Neznepokojuj se, synu Pāṇḍua, ty jsi se narodil s božskými vlastnostmi.
VERSO 5:
As qualidades transcendentais conduzem à liberação, ao passo que as qualidades demoníacas levam ao cativeiro. Não se preocupe, ó filho de Pāṇḍu, pois você nasceu com as qualidades divinas.
TEXT 6:
Ó synu Pṛthy, v tomto světě jsou dva druhy stvořených bytostí. Jeden se nazývá božský a druhý démonský. Božské vlastnosti jsem ti již podrobně popsal. Nyní ode Mě slyš o démonských.
VERSO 6:
Ó filho de Pṛthā, neste mundo há duas espécies de criaturas. Uma é chamada divina e a outra, demoníaca. Já Me detive a explicar-lhe as qualidades divinas. Agora ouça enquanto falo sobre as características demoníacas.
TEXT 7:
Démoni nevědí, co se má a co nemá dělat. Nenajdeme u nich čistotu, náležité chování ani pravdu.
VERSO 7:
Aqueles que são demoníacos não sabem o que se deve fazer e o que não se deve fazer. Neles não se encontram limpeza, comportamento adequado nem verdade.
TEXT 8:
Říkají, že tento svět je neskutečný, nemá žádný základ a nevládne mu žádný Bůh. Vznikl prý z pohlavní touhy a nemá jinou příčinu než tento chtíč.
VERSO 8:
Eles dizem que este mundo é irreal, sem nenhum fundamento e sem Deus no controle; que é produzido do desejo sexual e tem como causa apenas a luxúria.
TEXT 9:
Na základě těchto závěrů se démoni, kteří ztratili sami sebe a postrádají veškerou inteligenci, zabývají neprospěšnými, strašnými činnostmi, určenými ke zničení světa.
VERSO 9:
Seguindo essas conclusões, os demoníacos, sem saber o que fazer e sem nenhuma inteligência, ocupam-se em atividades prejudiciais e hediondas que só servem para destruir o mundo.
TEXT 10:
Odevzdávají se neukojitelnému chtíči a jsou pohrouženi v samolibosti tvořené pýchou a falešnou slávou. Takto ovlivnění iluzí jsou stále oddáni nečisté práci a přitahují je pomíjivé věci.
VERSO 10:
Refugiando-se na luxúria insaciável e absortos na presunção própria do orgulho e do falso prestígio, os demoníacos, assim iludidos, estão sempre comprometidos com o trabalho sujo, atraídos pelo impermanente.
TEXTS 11-12:
Věří, že uspokojovat smysly je prvořadou nutností lidské civilizace, a proto je až do konce života sužuje nezměrná úzkost. Spoutáni sítí statisíců tužeb a propadající chtíči a hněvu si nezákonnými prostředky opatřují peníze na smyslový požitek.
VERSOS 11-12:
Eles acreditam que satisfazer os sentidos é a necessidade primordial da civilização humana. Com isto, até o fim da vida sua ansiedade é imensurável. Presos a uma rede de centenas de milhares de desejos e absortos na luxúria e na ira, eles recorrem a meios ilegais para obter o dinheiro que investirão no gozo dos sentidos.
TEXTS 13-15:
Démon uvažuje: “Toto bohatství mám dnes a podle mých plánů získám ještě víc. Tolik mi patří nyní a v budoucnu toho bude stále přibývat. On je můj nepřítel a já jsem ho zabil — a své další nepřátele také zabiji. Jsem pán všeho, jsem poživatel, jsem dokonalý, mocný a šťastný. Jsem nejbohatší a mám příbuzné vznešeného původu. Nikdo není tak mocný a šťastný jako já. Budu konat oběti, dávat milodary a díky tomu se budu radovat.” Tak jsou tyto osoby ošálené nevědomostí.
VERSOS 13-15:
O ser demoníaco pensa: “Tanta riqueza eu tenho hoje, e vou ganhar mais conforme meus planos. Tenho tanto agora e isto aumentará mais e mais no futuro. Matei esse meu inimigo, e meus outros inimigos também serão mortos. Eu sou o senhor de tudo. Eu sou o desfrutador. Sou perfeito, poderoso e feliz. Sou o homem mais rico, rodeado por parentes aristocráticos. Não há ninguém tão poderoso e feliz como eu. Executarei sacrifícios, farei alguma caridade, e com isso ficarei contente”. Dessa maneira, eles são iludidos pela ignorância.
TEXT 16:
Když jsou takto zmateni různými starostmi a spoutáni sítí iluzí, příliš ulpí na smyslovém požitku a klesají do pekla.
VERSO 16:
Assim perplexos diante de tantas ansiedades e presos numa rede de ilusões, eles se apegam demasiadamente ao gozo dos sentidos e caem no inferno.
TEXT 17:
Samolibí a vždy nestoudní, oklamaní bohatstvím a falešným uznáním, někdy pyšně konají takzvané oběti, aniž by následovali jakákoliv pravidla.
VERSO 17:
Acomodados e sempre cínicos, deixando-se iludir pela riqueza e pelo falso prestígio, eles às vezes orgulhosamente executam sacrifícios apenas de nome, sem seguirem nenhuma regra ou regulação.
TEXT 18:
Démoni, zmatení falešným egem, silou, pýchou, chtíčem a hněvem, projevují zášť vůči Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, dlícímu v jejich vlastních tělech a tělech ostatních, a hanobí skutečné náboženství.
VERSO 18:
Confundidos pelo falso ego, força, orgulho, luxúria e ira, os demônios passam a invejar a Suprema Personalidade de Deus, que está em seus próprios corpos e nos corpos dos outros, e blasfemam contra a religião verdadeira.
TEXT 19:
Záštiplné a zlomyslné, nejníže stojící lidi, věčně vrhám do oceánu hmotné existence, do různých démonských druhů.
VERSO 19:
Aqueles que são invejosos e maliciosos, os mais baixos entre os homens, Eu os lanço perpetuamente no oceano da existência material, em várias espécies de vida demoníaca.
TEXT 20:
Ó synu Kuntī, znovu a znovu se tyto osoby rodí v démonských druzích a nikdy se ke Mně nemohou přiblížit. Postupně klesají do toho nejodpornějšího stavu bytí.
VERSO 20:
Submetendo-se a repetidos nascimentos entre as espécies de vida demoníaca, ó filho de Kuntī, tais pessoas jamais conseguem aproximar-se de Mim. Aos poucos, elas afundam-se na mais abominável condição de existência.
TEXT 21:
Do tohoto pekla vedou tři brány — chtíč, hněv a chamtivost. Každý zdravě uvažující člověk by se od nich měl odvrátit, neboť vedou k úpadku duše.
VERSO 21:
Há três portões que conduzem a este inferno — a luxúria, a ira e a cobiça. Todo homem são deve afastar-se destes desvarios, pois eles conduzem à degradação da alma.
TEXT 22:
Člověk, který unikl těmto třem pekelným branám, provádí činy vedoucí k seberealizaci a tak postupně dosahuje nejvyššího cíle, synu Kuntī.
VERSO 22:
O homem que escapou a estes três portões do inferno, ó filho de Kuntī, executa atos que conduzem à auto-realização e aos poucos atinge o destino supremo.
TEXT 23:
Ten, kdo se nestará o příkazy písem a jedná podle vlastního rozmaru, nedosáhne ani dokonalosti, ani štěstí, ani nejvyššího cíle.
VERSO 23:
Aquele que põe de lado os preceitos das escrituras e age conforme os próprios caprichos não alcança a perfeição, a felicidade, nem o destino supremo.
TEXT 24:
Je tedy třeba pochopit, co je a co není povinnost, podle pravidel písem. Když je někdo zná, má jednat, aby mohl být postupně povznesen.
VERSO 24:
É através das normas dadas nas escrituras que se deve, portanto, entender o que é dever e o que não é dever. Conhecendo essas regras e regulações, todos devem agir de modo a elevarem-se gradualmente.