TEXT 24

Verš

Text

tasmāc chāstraṁ pramāṇaṁ te
kāryākārya-vyavasthitau
jñātvā śāstra-vidhānoktaṁ
karma kartum ihārhasi

Synonyma

Synonyms

tasmāt — proto; śāstram — písma; pramāṇam — důkazy; te — tvoje; kārya — povinnost; akārya — a zakázané činnosti; vyavasthitau — při rozhodování; jñātvā — znající; śāstra — písma; vidhāna — usměrnění; uktam — jak jsou vyhlášena; karma — činy; kartum — konat; iha — v tomto světě; arhasi — měl bys.

tasmāt — therefore; śāstram — the scriptures; pramāṇam — evidence; te — your; kārya — duty; akārya — and forbidden activities; vyavasthitau — in determining; jñātvā — knowing; śāstra — of scripture; vidhāna — the regulations; uktam — as declared; karma — work; kartum — do; iha — in this world; arhasi — you should.

Překlad

Translation

Je tedy třeba pochopit, co je a co není povinnost, podle pravidel písem. Když je někdo zná, má jednat, aby mohl být postupně povznesen.

One should therefore understand what is duty and what is not duty by the regulations of the scriptures. Knowing such rules and regulations, one should act so that he may gradually be elevated.

Význam

Purport

Jak je uvedeno v patnácté kapitole, všechna usměrňující pravidla Ved mají vést k poznání Kṛṣṇy. Ten, kdo studiem Bhagavad-gīty pozná Kṛṣṇu, zaměstnává se oddanou službou a spočine na úrovni vědomí Kṛṣṇy, dosáhl nejvyšší dokonalosti poznání, jež védská literatura nabízí. Pán Caitanya Mahāprabhu tento proces nesmírně usnadnil, vyzýval lidi, aby zpívali Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare, prokazovali oddanou službu Pánu a jedli zbytky jídla obětovaného Božstvu. O tom, kdo se přímo věnuje všem těmto činnostem oddané služby, lze říci, že již prostudoval veškerou védskou literaturu. Došel k závěru dokonalým způsobem. Pro obyčejné osoby, které nemají vědomí Kṛṣṇy neboli nevykonávají oddanou službu, samozřejmě o tom, co se má a nemá dělat, rozhodují příkazy Ved. Je třeba bez námitek jednat podle nich — to se nazývá následování principů śāstry neboli písma. Śāstra nemá čtyři základní nedostatky, které najdeme u podmíněné duše: nedokonalé smysly, sklon podvádět, nevyhnutelné omyly a podléhání iluzi. Tyto čtyři základní vady podmíněného života znemožňují určovat si pravidla a usměrnění samostatně. Proto všichni světci, ācāryové a velké duše přijímají bez jakýchkoliv změn usměrňující pravidla śāster, jež jsou mimo tyto nedostatky.

As stated in the Fifteenth Chapter, all the rules and regulations of the Vedas are meant for knowing Kṛṣṇa. If one understands Kṛṣṇa from the Bhagavad-gītā and becomes situated in Kṛṣṇa consciousness, engaging himself in devotional service, he has reached the highest perfection of knowledge offered by the Vedic literature. Lord Caitanya Mahāprabhu made this process very easy: He asked people simply to chant Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare/ Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare and to engage in the devotional service of the Lord and eat the remnants of foodstuff offered to the Deity. One who is directly engaged in all these devotional activities is to be understood as having studied all Vedic literature. He has come to the conclusion perfectly. Of course, for the ordinary persons who are not in Kṛṣṇa consciousness or who are not engaged in devotional service, what is to be done and what is not to be done must be decided by the injunctions of the Vedas. One should act accordingly, without argument. That is called following the principles of śāstra, or scripture. Śāstra is without the four principal defects that are visible in the conditioned soul: imperfect senses, the propensity for cheating, certainty of committing mistakes, and certainty of being illusioned. These four principal defects in conditioned life disqualify one from putting forth rules and regulations. Therefore, the rules and regulations as described in the śāstra – being above these defects – are accepted without alteration by all great saints, ācāryas and great souls.

V Indii je mnoho skupin lidí s různým duchovním chápáním. Obecně se dělí do dvou tříd — na impersonalisty a personalisty. Obě však žijí podle zásad Ved. Nikdo nemůže dospět k dokonalosti, pokud nenásleduje zásady písem. Proto je ten, kdo skutečně chápe smysl śāster, považován za šťastlivce.

In India there are many parties of spiritual understanding, generally classified as two: the impersonalist and the personalist. Both of them, however, lead their lives according to the principles of the Vedas. Without following the principles of the scriptures, one cannot elevate himself to the perfectional stage. One who actually, therefore, understands the purport of the śāstras is considered fortunate.

Odpor k zásadám, jež vedou k poznání Nejvyšší Osobnosti Božství, je v lidské společnosti příčinou všech poklesků. Je tím největším přestupkem lidského života. Proto nám māyā, hmotná energie Nejvyšší Osobnosti Božství, neustále způsobuje těžkosti v podobě utrpení trojího druhu. Tato hmotná energie sestává ze tří kvalit hmotné přírody. Aby se nám otevřela cesta k poznání Nejvyššího Pána, musíme nejprve dospět alespoň na úroveň kvality dobra. Pokud to neuděláme, zůstaneme pod vlivem vášně a nevědomosti, které jsou příčinou démonského života. Ti, kdo jsou pod jejich vlivem, se vysmívají písmům, světcům a správnému porozumění Nejvyšší Osobnosti Božství. Neposlouchají pokyny duchovního učitele a nedbají na usměrnění daná písmy. Oddaná služba je nepřitahuje, přestože slyšeli o její slávě, a tak si vymýšlejí vlastní cestu k povznesení. To jsou některé z nedostatků lidské společnosti, jež vedou k démonskému životu. Pokud se ovšem osoba dokáže nechat vést pravým duchovním učitelem, který je schopen ji přivést na cestu k vyšší úrovni, její život bude úspěšný.

In human society, aversion to the principles of understanding the Supreme Personality of Godhead is the cause of all falldowns. That is the greatest offense of human life. Therefore, māyā, the material energy of the Supreme Personality of Godhead, is always giving us trouble in the shape of the threefold miseries. This material energy is constituted of the three modes of material nature. One has to raise himself at least to the mode of goodness before the path to understanding the Supreme Lord can be opened. Without raising oneself to the standard of the mode of goodness, one remains in ignorance and passion, which are the cause of demoniac life. Those in the modes of passion and ignorance deride the scriptures, deride the holy man, and deride the proper understanding of the Supreme Personality of Godhead. They disobey the instructions of the spiritual master, and they do not care for the regulations of the scriptures. In spite of hearing the glories of devotional service, they are not attracted. Thus they manufacture their own way of elevation. These are some of the defects of human society which lead to the demoniac status of life. If, however, one is able to be guided by a proper and bona fide spiritual master, who can lead one to the path of elevation, to the higher stage, then one’s life becomes successful.

Takto končí Bhaktivedantovy výklady k šestnácté kapitole Śrīmad Bhagavad-gīty, pojednávající o božské a démonské povaze.

Thus end the Bhaktivedanta Purports to the Sixteenth Chapter of the Śrīmad Bhagavad-gītā in the matter of the Divine and Demoniac Natures.