TEXT 23

Verš

Texte

yaḥ śāstra-vidhim utsṛjya
vartate kāma-kārataḥ
na sa siddhim avāpnoti
na sukhaṁ na parāṁ gatim

Synonyma

Synonyms

yaḥ — každý, kdo; śāstra-vidhim — příkazy písem; utsṛjya — dávající stranou; vartate — zůstává; kāma-kārataḥ — jednající náladově na základě chtíče; na — nikdy; saḥ — on; siddhim — dokonalost; avāpnoti — dosáhne; na — nikdy; sukham — štěstí; na — nikdy; parām — nejvyšší; gatim — úroveň dokonalosti.

yaḥ: quiconque; śāstra-vidhim: les règles données par les Écritures; utsṛjya: abandonnant; vartate: demeure; kāma-kārataḥ: agissant selon sa fantaisie dans la concupiscence; na: jamais; saḥ: il; siddhim: la perfection; avāpnoti: n’atteint; na: jamais; sukham: le bonheur; na: jamais; parām: suprême; gatim: le niveau de perfection.

Překlad

Translation

Ten, kdo se nestará o příkazy písem a jedná podle vlastního rozmaru, nedosáhne ani dokonalosti, ani štěstí, ani nejvyššího cíle.

Celui qui rejette les injonctions scripturaires pour agir au gré de sa fantaisie n’atteint ni la perfection, ni le bonheur, ni le but suprême.

Význam

Purport

Jak bylo uvedeno, pokyny śāster (śāstra-vidhi) jsou dány různým třídám a řádům společnosti. Každý se jimi má řídit. Když to někdo nedělá a jedná náladově, jak odpovídá jeho chtíči, chamtivosti a touze, nebude nikdy v životě dokonalý. Jinými slovy — člověk může všechny tyto věci teoreticky znát, ale pokud je nepřenese do svého života, je nejníže stojící z lidí. Od živé bytosti obdařené lidským tělem se očekává, že projeví dostatek rozumu a bude dodržovat usměrnění určená k povznesení života na nejvyšší úroveň. Pokud je ovšem nedodržuje, způsobuje si tím svůj pád. Avšak dokonce i když následuje usměrňující pravidla a morální zásady, je veškeré její poznání bezcenné, jestliže nakonec nepozná Nejvyššího Pána. A dokonce i když uznává existenci Boha, budou její snahy marné, pokud Mu nezačne sloužit. Proto by se měla postupně pozvednout na úroveň vědomí Kṛṣṇy a oddané služby — jedině tehdy může dosáhnout nejvyšší dokonalosti.

Comme nous l’avons déjà vu, les instructions des śāstras, ou śāstra-vidhis, varient suivant le groupe social et l’ordre spirituel. Ces règlements doivent être suivis de tous. Celui qui ne les observe pas et agit au gré de sa fantaisie, poussé par la concupiscence, le désir et la cupidité, ne peut escompter atteindre un jour la perfection. Autrement dit, même si quelqu’un a une connaissance théorique de ces principes, s’il ne les applique pas dans sa propre vie, il est le dernier des hommes. Une fois qu’il a obtenu la forme humaine, l’être vivant est censé devenir sain d’esprit et suivre les principes qui lui sont donnés pour atteindre la plus haute élévation; mais qu’il les néglige et il déchoira. D’autre part, même s’il suit ces règlements et ces principes moraux mais ne parvient pas, en dernier lieu, à connaître le Seigneur Suprême, toute la connaissance qu’il aura pu acquérir aura été vaine. Et même s’il admet l’existence de Dieu, ses efforts seront inutiles s’il ne prend pas part au service dévotionnel du Seigneur. Il faut donc s’élever graduellement au niveau de la conscience de Kṛṣṇa, car c’est le seul moyen d’obtenir la plus haute perfection.

Velice důležité je slovo kāma-kārataḥ. Ten, kdo vědomě porušuje pravidla, jedná pod vlivem chtíče. Dobře ví, že něco je zakázáno, a přece to dělá. To je náladové jednání. Ví, že určitou věc je třeba udělat, ale přesto ji neudělá. Proto se o něm říká, že jedná z rozmaru. Takovým osobám je předurčeno, že je Nejvyšší Pán odsoudí. Nemohou dosáhnout dokonalosti, které by v lidském těle dosáhnout měly. Lidský život je zvláště určen k tomu, aby se živá bytost očistila, a ten, kdo nedodržuje usměrňující pravidla, se nemůže ani očistit, ani dosáhnout skutečného štěstí.

Arrêtons-nous sur les mots kāma-kārataḥ. Ils nous apprennent que c’est la concupiscence qui incite un homme à violer sciemment les règles. En effet, l’homme accomplit souvent des actes défendus en sachant pertinemment qu’il outrepasse ses droits. Ou alors, il n’agit pas comme il devrait le faire. Voilà ce qu’on entend par agir au gré de sa fantaisie. Ces hommes-là sont condamnés par le Seigneur Suprême. Ils ne peuvent prétendre à la perfection, à laquelle la forme humaine est pourtant destinée. La forme humaine est en effet spécifiquement conçue pour que l’être se purifie. Qui refuse d’en observer les règles ne peut ni se purifier, ni trouver le bonheur véritable.