TEXT 23

Verš

Text

yaḥ śāstra-vidhim utsṛjya
vartate kāma-kārataḥ
na sa siddhim avāpnoti
na sukhaṁ na parāṁ gatim

Synonyma

Synonyms

yaḥ — každý, kdo; śāstra-vidhim — příkazy písem; utsṛjya — dávající stranou; vartate — zůstává; kāma-kārataḥ — jednající náladově na základě chtíče; na — nikdy; saḥ — on; siddhim — dokonalost; avāpnoti — dosáhne; na — nikdy; sukham — štěstí; na — nikdy; parām — nejvyšší; gatim — úroveň dokonalosti.

yaḥ — jemand, der; śāstra-vidhim — die Anweisungen der Schriften; utsṛjya — aufgebend; vartate — bleibt; kāma-kārataḥ — aufgrund von Lust launenhaft handelnd; na — niemals; saḥ — er; siddhim — Vollkommenheit; avāpnoti — erreicht; na — niemals; sukham — Glück; na — niemals; parām — die höchste; gatim — Stufe der Vollkommenheit.

Překlad

Translation

Ten, kdo se nestará o příkazy písem a jedná podle vlastního rozmaru, nedosáhne ani dokonalosti, ani štěstí, ani nejvyššího cíle.

Wer die Anweisungen der Schriften mißachtet und nach seinen eigenen Launen handelt, erreicht weder Vollkommenheit noch Glück, noch das höchste Ziel.

Význam

Purport

Jak bylo uvedeno, pokyny śāster (śāstra-vidhi) jsou dány různým třídám a řádům společnosti. Každý se jimi má řídit. Když to někdo nedělá a jedná náladově, jak odpovídá jeho chtíči, chamtivosti a touze, nebude nikdy v životě dokonalý. Jinými slovy — člověk může všechny tyto věci teoreticky znát, ale pokud je nepřenese do svého života, je nejníže stojící z lidí. Od živé bytosti obdařené lidským tělem se očekává, že projeví dostatek rozumu a bude dodržovat usměrnění určená k povznesení života na nejvyšší úroveň. Pokud je ovšem nedodržuje, způsobuje si tím svůj pád. Avšak dokonce i když následuje usměrňující pravidla a morální zásady, je veškeré její poznání bezcenné, jestliže nakonec nepozná Nejvyššího Pána. A dokonce i když uznává existenci Boha, budou její snahy marné, pokud Mu nezačne sloužit. Proto by se měla postupně pozvednout na úroveň vědomí Kṛṣṇy a oddané služby — jedině tehdy může dosáhnout nejvyšší dokonalosti.

ERLÄUTERUNG: Wie zuvor beschrieben wurde, gibt es für jede Kaste und jeden Lebensstand der menschlichen Gesellschaft bestimmte Anweisungen der śāstras (śāstra-vidhi). Von jedem wird erwartet, daß er diese Regeln und Vorschriften einhält. Wenn man sie nicht einhält und launenhaft handelt, wie es seine Lust, seine Gier und seine Wünsche verlangen, wird man nie die Vollkommenheit des Lebens erreichen. Mit anderen Worten, wenn jemand dies alles theoretisch weiß, aber dieses Wissen nicht in seinem eigenen Leben anwendet, muß er als der niedrigste der Menschen angesehen werden. Von einem Menschen wird erwartet, daß er bei klarem Verstand ist und den Regulierungen folgt, die vorgeschrieben sind, um sich auf die höchste Stufe des Lebens zu erheben. Aber wenn er ihnen nicht folgt, erniedrigt er sich. Und selbst wenn er den Regeln und Regulierungen und den Moralprinzipien folgt, aber letztlich nicht zur Stufe kommt, wo er den Höchsten Herrn versteht, erweist sich all sein Wissen als wertlos. Und selbst wenn er akzeptiert, daß es einen Gott gibt, sich aber nicht in Seinem Dienst beschäftigt, bleiben seine Bemühungen immer noch wertlos. Deshalb sollte man sich allmählich auf die Ebene des Kṛṣṇa-Bewußtseins und des hingebungsvollen Dienstes erheben; erst dann, auf dieser Ebene, kann man die höchste Vollkommenheit erlangen, und nicht anders.

Velice důležité je slovo kāma-kārataḥ. Ten, kdo vědomě porušuje pravidla, jedná pod vlivem chtíče. Dobře ví, že něco je zakázáno, a přece to dělá. To je náladové jednání. Ví, že určitou věc je třeba udělat, ale přesto ji neudělá. Proto se o něm říká, že jedná z rozmaru. Takovým osobám je předurčeno, že je Nejvyšší Pán odsoudí. Nemohou dosáhnout dokonalosti, které by v lidském těle dosáhnout měly. Lidský život je zvláště určen k tomu, aby se živá bytost očistila, a ten, kdo nedodržuje usměrňující pravidla, se nemůže ani očistit, ani dosáhnout skutečného štěstí.

Das Wort kāma-kārataḥ ist sehr bedeutsam. Jemand, der wissentlich gegen die Regeln verstößt, handelt aus Lust. Obwohl er weiß, daß es verboten ist, tut er es dennoch. Das wird als launenhaftes Handeln bezeichnet. Und obwohl er weiß, daß etwas getan werden muß, tut er es nicht; aus diesen Gründen wird er launenhaft genannt. Solchen Menschen ist es bestimmt, vom Höchsten Herrn verdammt zu werden. Sie können nicht die Vollkommenheit erlangen, die für das menschliche Leben bestimmt ist. Das menschliche Leben ist ganz besonders dafür bestimmt, daß man sein Dasein läutert, und wer den Regeln und Regulierungen nicht folgt, kann weder geläutert werden noch die Ebene wahren Glücks erreichen.