TEXT 17

VERŠ 17

Verš

ātma-sambhāvitāḥ stabdhā
dhana-māna-madānvitāḥ
yajante nāma-yajñais te
dambhenāvidhi-pūrvakam

Synonyma

ātma-sambhāvitāḥ — samolibí; stabdhāḥ — nestoudní; dhana-māna — bohatství a falešného uznání; mada — v klamu; anvitāḥ — pohroužení; yajante — konají oběti; nāma — jen podle jména; yajñaiḥ — s oběťmi; te — oni; dambhena — z pýchy; avidhi-pūrvakam — aniž by následovali jakákoliv pravidla.

ātma-sambhāvitāḥ — samoľúbo; stabdhāḥ — pyšní; dhana-māna — bohatstvom a falošnou prestížou; mada — v ilúzii; anvitāḥ — posadnutí; yajante — vykonávajú obete; nāma — len pre meno; yajñaiḥ — obete; te — oni; dambhena — z pýchy; avidhi-pūrvakam — nehľadiac na pravidlá a príkazy.

Překlad

Samolibí a vždy nestoudní, oklamaní bohatstvím a falešným uznáním, někdy pyšně konají takzvané oběti, aniž by následovali jakákoliv pravidla.

Samoľúbi a večne nadutí, opojení bohatstvom a falošnou prestížou, nehľadiac na pravidlá a predpisy, vykonávajú z času na čas obete len pre dobrú povesť.

Význam

Démoni si o sobě myslí, že oni jsou všechno na světě, a aniž by se ohlíželi na jakoukoliv autoritu či písmo, někdy konají takzvané náboženské či obětní obřady. Jelikož nevěří v autority, jsou nestoudní. To je důsledek iluze způsobené tím, že nahromadili nějaké bohatství a získali falešné uznání. Někdy se chopí úlohy kazatele a svádějí lidi, kterými jsou potom pokládáni za náboženské reformátory nebo za inkarnace. Předvádějí konání oběti, uctívají polobohy nebo si vymyslí vlastního “Boha”. Obyčejní lidé o nich rozhlašují, že jsou Bůh, a uctívají je; pošetilci si o nich myslí, že jsou obdařeni duchovním poznáním. Démoni si oblékají oděv stavu odříkání a v něm dělají všemožné nesmysly. Pro toho, kdo se zříká tohoto světa, platí mnoho omezení. Oni na ně však nehledí. Myslí si, že každý si může vytvořit svou vlastní cestu a že nic takového jako standardní cesta, které by se měli všichni držet, neexistuje. Zvláště je zde důraz na slově avidhi-pūrvakam, nedbání usměrňujících pravidel. To je vždy způsobeno nevědomostí a iluzí.

Démonskí ľudia niekedy vykonávajú takzvané náboženské rituály, a to bez sebamenšieho ohľadu na autoritu alebo písma, považujúc ich za najlepšie na svete. Keďže neuznávajú nijakú autoritu, sú veľmi nadutí. Je to vďaka ilúzii, ktorá hrozí pri hromadení bohatstva a falošnej prestíže. Títo démoni sa niekedy vydávajú za kazateľov, zvedú ľudí a stanú sa známymi náboženskými reformátormi alebo „inkarnáciami Boha“. Predstierajú vykonávanie obetí a uctievanie polobohov alebo si vytvoria vlastného „Boha“. Obyčajní ľudia ich uznávajú ako Boha, uctievajú ich a s detinskou naivitou ich považujú za znalcov náboženských zásad a duchovného poznania. Obliekajú sa do rúcha človeka žijúceho životom odriekania a v tomto rúchu sa potom oddávajú všelijakým hlúpostiam. V skutočnosti však musí ten, kto sa zriekol sveta, konať podľa mnohých usmernení. O tie sa však démoni nestarajú. Sú presvedčení, že každá cesta, ktorú si človek zvolí, je rovnako dobrá. Neveria, že jestvuje predpísaná cesta, ktorou sa majú vydať. Slová avidhi-pūrvakam (opovrhovanie príkazmi a pravidlami) majú v tomto verši veľký význam. Opovrhovanie danými pravidlami pochádza z nevedomosti a ilúzie.