Zde je popsán duchovní svět — sídlo Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇy, které se nazývá Kṛṣṇaloka neboli Goloka Vṛndāvana. V duchovním nebi není zapotřebí světla slunce či měsíce, ohně nebo elektřiny, neboť všechny planety tam svítí samy. V tomto vesmíru máme jen jednu planetu — Slunce — která je zdrojem světla, ale v duchovním nebi jsou takové všechny. Pronikavý jas těchto planet (které se jmenují Vaikuṇṭhy) je podstatou zářícího nebe zvaného brahmajyoti. Záře ve skutečnosti pochází z Kṛṣṇovy planety, Goloky Vṛndāvany. Část této záře je zahalena mahat-tattvou neboli hmotným světem. Zbývající část — většina onoho zářícího nebe — se skví nesčetně mnoha duchovními planetami, Vaikuṇṭhami, z nichž Goloka Vṛndāvana je hlavní.

Dokud živá bytost přebývá v temném hmotném světě, žije podmíněný život, ale když tento převrácený strom hmotného světa odstraní a dosáhne tím duchovního nebe, je osvobozená. Tehdy již nepřipadá v úvahu, že by se vracela zpátky. V podmíněném životě se považuje za pána hmotného světa, ale v osvobozeném stavu vejde do duchovního království a stane se společníkem Nejvyššího Pána. Tam bude vychutnávat věčnou blaženost, věčný život a úplné poznání.

Tento údaj by měl všechny fascinovat. Měli by toužit dosáhnout onoho věčného světa a dostat se z klamného odrazu reality. Pro toho, kdo na hmotném světě příliš lpí, je přetnutí těchto pout nesmírně těžké. Začne-li však rozvíjet vědomí Kṛṣṇy, může se postupně odpoutat. Musí se sdružovat s těmi, kdo již vědomí Kṛṣṇy mají — s oddanými. Má vyhledat společnost, která je zasvěcena vědomí Kṛṣṇy, a učit se, jak vykonávat oddanou službu. Tak se lze zbavit pout k hmotnému světu. Nikdo se nestane lhostejným k lákadlům hmotného světa jen tím, že si na sebe vezme šafránový oděv. Je třeba vyvinout připoutanost k oddané službě Pánu. Proto bychom měli vzít velice vážně skutečnost, že oddaná služba, jak byla popsána ve dvanácté kapitole, je jediná cesta ven z této klamné napodobeniny pravého stromu. Ve čtrnácté kapitole je uvedeno, jak jsou nejrůznější procesy znečištěny hmotnou přírodou. Za čistě transcendentální je tam označena jedině oddaná služba.

Velmi důležitá jsou zde slova paramaṁ mama. Každé místo je majetkem Nejvyššího Pána, ale duchovní svět je paramam, v plné míře oplývá šesti druhy bohatství. Kaṭha Upaniṣad (2.2.15) rovněž dokládá, že v duchovním světě není zapotřebí světla slunce, měsíce ani hvězd (na tatra sūryo bhāti na candra-tārakam), neboť celé duchovní nebe osvětluje vnitřní energie Nejvyššího Pána. Tohoto svrchovaného sídla nelze dosáhnout jinak než odevzdáním se.