Skip to main content

TEXT 5

TEXT 5

Verš

Text

nirmāna-mohā jita-saṅga-doṣā
adhyātma-nityā vinivṛtta-kāmāḥ
dvandvair vimuktāḥ sukha-duḥkha-saṁjñair
gacchanty amūḍhāḥ padam avyayaṁ tat
nirmāna-mohā jita-saṅga-doṣā
adhyātma-nityā vinivṛtta-kāmāḥ
dvandvair vimuktāḥ sukha-duḥkha-saṁjñair
gacchanty amūḍhāḥ padam avyayaṁ tat

Synonyma

Synonyms

niḥ — bez; māna — falešné slávy; mohāḥ — a iluze; jita — když překonali; saṅga — společnosti; doṣāḥ — chyby; adhyātma — s duchovním poznáním; nityāḥ — s věčností; vinivṛtta — odvráceni; kāmāḥ — od chtíče; dvandvaiḥ — od protikladů; vimuktāḥ — osvobození; sukha-duḥkha — štěstí a neštěstí; saṁjñaiḥ — zvaných; gacchanti — dosahují; amūḍhāḥ — nezmatení; padam — místo; avyayam — věčné; tat — to.

niḥ — ohne; māna — Geltungssucht; mohāḥ — und Illusion; jita — bezwungen habend; saṅga — der Gemeinschaft; doṣāḥ — die Fehler; adhyātma — im spirituellen Wissen; nityāḥ — in Ewigkeit; vinivṛtta — losgelöst; kāmāḥ — von Lust; dvandvaiḥ — von den Dualitäten; vimuktāḥ — befreit; sukha-duḥkha — Glück und Leid; saṁjñaiḥ — genannt; gacchanti — erreichen; amūḍhāḥ — nicht verwirrt; padam — Situation; avyayam — ewig; tat — diese.

Překlad

Translation

Ti, kteří jsou prosti pýchy, iluze a závadných styků, kteří znají věčné a skoncovali s hmotným chtíčem, kteří jsou nedotčeni protiklady v podobě štěstí a neštěstí, kteří nejsou zmatení a vědí, jak se odevzdat Nejvyšší Osobě, dosahují onoho věčného království.

Diejenigen, die frei sind von Geltungssucht, Illusion und falscher Gemeinschaft, die das Ewige verstehen, die nichts mehr mit materieller Lust zu tun haben wollen, die befreit sind von der Dualität von Glück und Leid und die, frei von Verwirrung, wissen, wie man sich der Höchsten Person ergibt, gelangen in dieses ewige Königreich.

Význam

Purport

Zde je názorný popis odevzdání se. Prvním předpokladem je nebýt omámen pýchou. Pro podmíněnou duši je velice obtížné se odevzdat Nejvyššímu, protože je namyšlená a považuje se za pána hmotné přírody. Rozvíjením skutečného poznání by si měla uvědomit, že není jejím pánem; tím je Nejvyšší Osobnost Božství. Odevzdat se může ten, kdo je v první řadě prostý pýchy. Ten, kdo zde v hmotném světě stále očekává nějaké uznání, se Nejvyšší Osobě odevzdat nemůže. Pýcha je následkem iluze: každý do tohoto světa přijde, na krátký čas zůstane a zase z něho odejde, ale přesto si bláhově myslí, že je jeho pánem. Tím všechno komplikuje a má stále potíže. Celý svět se pohybuje pod vlivem této představy — lidé pokládají zemi za majetek lidské společnosti. Rozdělují si půdu s mylnou představou, že jsou jejími majiteli. Tohoto mylného dojmu, že lidská společnost je majitelem světa, se musí zbavit. Jakmile to udělají, osvobodí se od všech nedokonalých svazků vzniklých z náklonnosti k rodině, společnosti a národu. Tato chybná sounáležitost poutá živou bytost k hmotnému světu. Dalším krokem je rozvinout duchovní poznání. Všichni se musí učit, co je skutečně jejich a co ne. A když budou vše správně chápat, oprostí se od veškerých pojetí dvojnosti, jako je štěstí a neštěstí či radost a bolest. Tehdy, s úplným poznáním, se budou moci odevzdat Nejvyšší Osobnosti Božství.

ERLÄUTERUNG: Der Vorgang der Ergebung wird hier sehr schön erklärt. Die erste Qualifikation besteht darin, daß man nicht von Stolz getäuscht werden sollte. Weil die bedingte Seele hochmütig ist und sich für den Herrn der materiellen Natur hält, fällt es ihr sehr schwer, sich der Höchsten Persönlichkeit Gottes zu ergeben. Durch die Kultivierung echten Wissens sollte man verstehen, daß man nicht der Herr der materiellen Natur ist. Die Höchste Persönlichkeit Gottes ist der Herr. Wenn man von dieser durch Stolz hervorgerufenen Täuschung frei ist, kann man sich dem Vorgang der Ergebung zuwenden. Wer fortwährend in der materiellen Welt Ehre erwartet, ist nicht imstande, sich der Höchsten Person zu ergeben. Stolz beruht auf Illusion, denn obwohl man hierherkommt, für kurze Zeit bleibt und dann wieder geht, hält man sich törichterweise für den Herrn der Welt. So machen die Menschen alles sehr kompliziert, und sie befinden sich ständig in Schwierigkeiten. Die ganze Welt bewegt sich unter dieser Auffassung. Die Menschen glauben, das Land, die Erde, gehöre der menschlichen Gesellschaft, und unter dem falschen Eindruck, sie seien die Eigentümer, haben sie das Land aufgeteilt. Man muß sich von der falschen Vorstellung lösen, daß die Menschheit der Besitzer der Welt sei. Wenn man von dieser falschen Auffassung befreit ist, wird man auch von aller falschen Gemeinschaft frei, die auf familiären, sozialen und nationalen Gefühlen der Zuneigung beruht, denn solche falsche Gemeinschaft bindet einen an die materielle Welt. Wenn man diese Stufe erreicht hat, muß man spirituelles Wissen entwickeln. Man muß Wissen darüber entwickeln, was man sein eigen nennen darf und was nicht. Und wenn man dies alles in Wahrheit versteht, wird man von allen dualistischen Vorstellungen wie Glück und Leid oder Freude und Schmerz frei. Auf diese Weise erlangt man vollkommenes Wissen, und dann ist es einem möglich, sich der Höchsten Persönlichkeit Gottes zu ergeben.