TEXT 6

Verš

Texte

tatra sattvaṁ nirmalatvāt
prakāśakam anāmayam
sukha-saṅgena badhnāti
jñāna-saṅgena cānagha

Synonyma

Synonyms

tatra — tam; sattvam — kvalita dobra; nirmalatvāt — která je nejčistší v hmotném světě; prakāśakam — osvětlující; anāmayam — bez reakcí za hřích; sukha — štěstím; saṅgena — stykem; badhnāti — podmiňuje; jñāna — poznáním; saṅgena — stykem; ca — také; anagha — ó ty, který jsi prostý hříchu.

tatra: là; sattvam: la vertu; nirmalatvāt: le plus pur de la création matérielle; prakāśakam: illuminant; anāmayam: sans réaction pécheresse; sukha: avec le bonheur; saṅgena: par le contact; badhnāti: conditionne; jñāna: avec la connaissance; saṅgena: par le contact; ca: aussi; anagha: ô toi qui es sans péché.

Překlad

Translation

Ó ty, jenž jsi prostý hříchu! Kvalita dobra, která je ze všech tří nejčistší, vše osvětluje a osvobozuje od všech reakcí za hříšné jednání. Osoby pod jejím vlivem jsou podmíněny pocitem štěstí a poznáním.

Ô toi qui es sans péché, sache que la vertu, le plus pur des guṇas, illumine l’être et l’affranchit des suites de tous ses actes coupables. Sous son influence, il s’attache au bonheur et à la connaissance.

Význam

Purport

Živé bytosti podmíněné hmotnou přírodou jsou různého druhu. Jedna je šťastná, druhá velmi činná a další bezmocná. Všechny tyto psychologické projevy jsou příčinou jejich podmíněného stavu. V této části Bhagavad-gīty jsou popsány různé podoby jejich podmínění a nejprve se pojednává o kvalitě dobra. Ten, kdo v hmotném světě rozvinul kvalitu dobra, je moudřejší než osoby podmíněné jiným způsobem. Není tolik zasažen hmotnými vlivy a těší ho pokrok v oblasti hmotného poznání. Typickým představitelem je brāhmaṇa, který je na úrovni kvality dobra. Jeho pocit štěstí vyplývá z realizace, že pod vlivem dobra je víceméně oproštěn od reakcí za hříchy. Ve védské literatuře stojí, že kvalita dobra znamená větší poznání a silnější pocit štěstí.

Les êtres ne sont pas tous conditionnés de la même façon par la nature matérielle. Certains sont heureux, d’autres très actifs, et d’autres sans recours. Ces différents états psychologiques attestent de leur conditionnement. Ce chapitre explique les diverses manières dont les êtres sont conditionnés. L’homme conditionné par la vertu développera une sagesse supérieure à celle de l’homme dont le conditionnement est différent. Les souffrances de ce monde ne l’affecteront pas beaucoup et il sera enclin à progresser dans la voie de la connaissance matérielle. Le brāhmaṇa, en principe, en est l’exemple type. Si l’homme influencé par la vertu éprouve un sentiment de bonheur, c’est parce qu’il a conscience d’être plus ou moins affranchi des conséquences de ses actes coupables. Les Écritures védiques confirment en outre que la vertu se caractérise par le fait qu’elle permet d’obtenir une connaissance plus approfondie et qu’elle génère un sens du bonheur plus fort.

Nese to s sebou tu potíž, že živou bytost, která je na úrovni dobra, začne podmiňovat pocit vlastní moudrosti a nadřazenosti. Nejlepšími příklady jsou vědec a filozof. Oba jsou pyšní na své poznání, a jelikož celkově zlepšují své životní podmínky, pociťují určité hmotné štěstí. Následkem tohoto pocitu vyššího štěstí v podmíněném životě jsou spoutáni hmotnou kvalitou dobra. Tehdy je přitahuje jednání na úrovni kvality dobra, a dokud tento stav trvá, jsou nuceni mít nějaké tělo pod vlivem kvalit hmotné přírody. Není pravděpodobné, že by byli osvobozeni či přemístěni do duchovního světa. Živá bytost se může znovu a znovu stávat vědcem, filozofem či básníkem a znovu a znovu se zaplétat do stejných nepříjemných situací, které přináší zrození a smrt. Přesto však kvůli matoucímu působení hmotné energie považuje takový život za příjemný.

Toutefois, l’être vertueux aura tendance à se considérer avancé dans la connaissance et donc supérieur à autrui – ce qui constitue en soi une forme de conditionnement. Ainsi des philosophes et hommes de science qui sont tous très fiers de leur savoir. Et du fait que leurs conditions d’existence généralement s’améliorent, ils ressentent ce bonheur matériel dont nous avons parlé. C’est ce sentiment de bonheur profond dans la vie conditionnée qui les attache, par le biais de la vertu, à l’existence matérielle. Ils sont donc attirés par les actes que génère ce guṇa. Néanmoins, tant que durera cet attrait, ils devront revêtir de nouveaux corps matériels. Il est donc peu probable qu’ils puissent obtenir la libération ou atteindre le monde spirituel. Vie après vie, ils seront philosophe, homme de science ou poète, mais ils seront toujours confrontés aux affres de la naissance et de la mort. Illusionnés par l’énergie matérielle, ils continueront toutefois de croire qu’une telle existence est agréable.