Skip to main content

TEXTS 22-25

VERŠE 22 – 25

Verš

Verš

śrī-bhagavān uvāca
prakāśaṁ ca pravṛttiṁ ca
moham eva ca pāṇḍava
na dveṣṭi sampravṛttāni
na nivṛttāni kāṅkṣati
śrī-bhagavān uvāca
prakāśaṁ ca pravṛttiṁ ca
moham eva ca pāṇḍava
na dveṣṭi sampravṛttāni
na nivṛttāni kāṅkṣati
udāsīna-vad āsīno
guṇair yo na vicālyate
guṇā vartanta ity evaṁ
yo ’vatiṣṭhati neṅgate
udāsīna-vad āsīno
guṇair yo na vicālyate
guṇā vartanta ity evaṁ
yo ’vatiṣṭhati neṅgate
sama-duḥkha-sukhaḥ sva-sthaḥ
sama-loṣṭāśma-kāñcanaḥ
tulya-priyāpriyo dhīras
tulya-nindātma-saṁstutiḥ
sama-duḥkha-sukhaḥ sva-sthaḥ
sama-loṣṭāśma-kāñcanaḥ
tulya-priyāpriyo dhīras
tulya-nindātma-saṁstutiḥ
mānāpamānayos tulyas
tulyo mitrāri-pakṣayoḥ
sarvārambha-parityāgī
guṇātītaḥ sa ucyate
mānāpamānayos tulyas
tulyo mitrāri-pakṣayoḥ
sarvārambha-parityāgī
guṇātītaḥ sa ucyate

Synonyma

Synonyma

śrī-bhagavān uvāca — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, řekl; prakāśam — osvícení; ca — a; pravṛttim — připoutanost; ca — a; moham — iluzi; eva ca — také; pāṇḍava — ó synu Pāṇḍua; na dveṣṭi — nechová nenávist vůči; sampravṛttāni — i když se rozvinou; na nivṛttāni — ani zastavení rozvoje; kāṅkṣati — přeje si; udāsīna-vat — jako neutrální; āsīnaḥ — setrvává; guṇaiḥ — kvalitami; yaḥ — ten, kdo; na — nikdy; vicālyate — je rozrušen; guṇāḥ — kvality; vartante — jednají; iti evam — když to takto zná; yaḥ — ten, kdo; avatiṣṭhati — zůstává; na — nikdy; iṅgate — je otřesen; sama — stejný; duḥkha — při neštěstí; sukhaḥ — a štěstí; sva-sthaḥ — setrvávající na úrovni vlastního já; sama — stejně; loṣṭa — hrouda hlíny; aśma — kámen; kāñcanaḥ — zlato; tulya — staví se stejně; priya — k milému; apriyaḥ — a nežádoucímu; dhīraḥ — stálý; tulya — stejný; nindā — při pohaně; ātma-saṁstutiḥ — a jeho chvále; māna — při úctě; apamānayoḥ — a neúctě; tulyaḥ — stejný; tulyaḥ — stejný; mitra — přátel; ari — a nepřátel; pakṣayoḥ — ke stranám; sarva — všeho; ārambha — úsilí; parityāgī — kdo se zříká; guṇa-atītaḥ — transcendentální k hmotným kvalitám přírody; saḥ — on; ucyate — lze říci, že je.

śrī-bhagavān uvāca — Kṛṣṇa, Najvyššia Božská Osobnosť, riekol; prakāśam — osvietenie; ca — a; pravṛttim — lipnutie; ca — a; moham — klam; eva ca — tiež; pāṇḍava — ó, syn Pāṇḍuov; na dveṣṭi — nechovať odpor; sampravṛttāni — keď povstane; na nivṛttāni — ani keď ustane; kāṅkṣati — túži; udāsīna-vat — apatický; āsīnaḥ — spočíva; guṇaiḥ — kvalitami; yaḥ — kto; na — nikdy; vicālyate — rozrušený; guṇāḥ — kvality; vartante — konajú; iti evam — vedomý si toho; yaḥ — kto; avatiṣṭhati — zotrváva; na — nikdy; iṅgate — hýbať sa; sama — rovnaký; duḥkha — v nešťastí; sukhaḥ — v šťastí; sva-sthaḥ — spočíva v sebe; sama — rovnaký; loṣṭa — hrudu; aśma — kameň; kāñcanaḥ — zlato; tulya — vidieť rovnako; priya — milé; apriyaḥ — nemilé; dhīraḥ — pevne; tulya — rovnako; nindā — v pohane; ātma-saṁstutiḥ — chvála; māna — úcta; apamānayoḥ — potupa; tulyaḥ — rovnako; tulyaḥ — rovnako; mitra — priateľ; ari — nepriateľ; pakṣayoḥ — na strany; sarva — všetko; ārambha — snaha; parityāgī — kto zanechal; guṇa-atītaḥ — prekonať kvality hmotnej prírody; saḥ — on; ucyate — hovorí sa.

Překlad

Překlad

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Ó synu Pāṇḍua, ten, kdo necítí nenávist k osvícení, připoutanosti a iluzi, když se projeví, ani po nich nedychtí, když zmizí; kdo je neochvějný a nerozrušený všemi těmito reakcemi hmotných kvalit a ví, že jednají pouze kvality, a tak zůstává nezúčastněný a transcendentální; kdo jedná na úrovni vlastního já a vidí stejně štěstí i neštěstí; kdo pohlíží rovnocenně na hroudu hlíny, kámen a kus zlata; kdo se staví stejně ke všemu milému i nežádoucímu; kdo je stálý a nedotkne se ho, když ho druzí chválí či haní a mají v úctě či neúctě; kdo se chová stejně k příteli i nepříteli a zříká se všech hmotných činností, o tom lze říci, že překonal kvality přírody.

Kṛṣṇa, Najvyššia Božská Osobnosť, riekol: „Ó, syn Pāṇḍuov, človek, ktorý nechová nenávisť k osvieteniu, pripútanosti ani klamu, ak povstanú, ani po nich netúži, ak ustanú, kto chová apatiu a kvality prírody ho nerozrušia, kto zostáva pevný, vedomý si toho, že sú to iba kvality, ktoré konajú, kto spočíva sám v sebe a prijíma rovnako šťastie i nešťastie, kto hľadí rovnako na hrudu, kameň i na zlato, kto je múdry a prijíma milé i nemilé, chválu i pohanu ako to isté, koho sa nedotkne pocta ani opovrhnutie, kto je rovnaký k priateľom i nepriateľom a kto zanechal všetky materialistické činnosti — o tom sa hovorí, že sa povzniesol nad kvality hmotnej prírody.

Význam

Význam

Arjuna položil tři otázky a Pán Kṛṣṇa je jednu po druhé zodpovídá. V těchto verších nejprve uvádí, že osoba v transcendentálním postavení necítí k ničemu nenávist a po ničem nedychtí. Dokud živá bytost přebývá v hmotném světě, vtělená do hmotného těla, je pod vlivem jedné ze tří kvalit hmotné přírody. Z jejich zajetí se dostane tehdy, když se oprostí od těla. Dokud tomu tak není, má být nezúčastěná a zaměstnávat se oddanou službou Pánu, neboť se tak přirozeně přestane ztotožňovat s hmotným tělem. Živá bytost, jejíž vědomí je zaměřeno na hmotné tělo, sleduje svým jednáním pouze smyslový požitek, ale když své vědomí přeorientuje na Kṛṣṇu, uspokojování smyslů samo ustane. Živá bytost toto hmotné tělo nepotřebuje a nemusí poslouchat jeho požadavky. Hmotné kvality ovlivňující tělo působí stále, ale vlastní já, duše, s těmito činnostmi nemá nic společného. Jak se od nich odpoutá? Tak, že si nebude chtít užívat ani se zbavit těla. Oddaný na této transcendentální úrovni je automaticky osvobozený. O to, aby se vymanil z vlivu kvalit hmotné přírody, se nemusí snažit.

Arjuna položil Kṛṣṇovi tri otázky a Kṛṣṇa mu na ne postupne odpovedá. Najprv naznačuje, že človek, ktorý prekonal hmotné kvality, nikomu nezávidí a ani po ničom netúži. Keď živá bytosť zostáva vtelená v tomto hmotnom tele, je pochopiteľné, že podlieha niektorým z hmotných kvalít. Až po opustení tela na ňu kvality hmotnej prírody nemôžu pôsobiť. No dokým má hmotné telo, nemala by sa nechať ovplyvniť. Človek by sa mal zapojiť do oddanej služby Pánovi, a tak sa automaticky prestane stotožňovať s telom. Ak má telesné vedomie, všetky jeho činnosti sú zamerané na uspokojenie zmyslov, no ak preorientuje svoje vedomie na Kṛṣṇu, túžba uspokojovať zmysly automaticky ustane. Živá bytosť nepotrebuje hmotné telo a nemusí konať podľa jeho impulzov. Sú to kvality hmotnej prírody, ktoré konajú v tele, pričom samotná duša je mimo týchto činností. Ako to realizovať prakticky? Oddaný si netúži užívať tela, a ani ho netúži opustiť. V tomto transcendentálnom postavení sa oddaný automaticky oslobodzuje. Nemusí sa starať o oslobodenie spod vplyvu kvalít hmotnej prírody.

Další otázka se týká chování toho, kdo je na transcendentální úrovni. Osoby na hmotné úrovni se dotkne, je-li tělu projevena takzvaná úcta či neúcta, ale ten, kdo je v transcendentálním postavení, není touto falešnou úctou ani neúctou ovlivněn. Koná svou povinnost vědom si Kṛṣṇy a nezáleží mu na tom, zda se k němu lidé chovají uctivě či neuctivě. Přijímá to, co je pro jeho povinnost v rámci rozvíjení vědomí Kṛṣṇy příznivé; jinak nic hmotného nepotřebuje, ať je to kámen nebo zlato. Každého považuje za svého drahého přítele, který mu pomáhá plnit povinnost s vědomím Kṛṣṇy, a vůči svému takzvanému nepříteli necítí žádnou nenávist. Je stejně nakloněn všem a vše vidí na stejné úrovni, protože dobře ví, že s hmotnou existencí nemá nic společného. Společenské a politické spory ho neovlivňují, jelikož zná povahu dočasných převratů a nepokojů. Vůbec se mu nejedná o vlastní prospěch. Pro Kṛṣṇu dokáže usilovat o cokoliv, ale neusiluje o nic pro sebe samotného. Tímto chováním lze spočinout na transcendentální úrovni.

Ďalšia otázka sa týkala transcendentálne situovanej osoby. Materialista je ovplyvňovaný takzvanou poctou a opovrhnutím, ktoré sa vzťahujú na jeho telo. Transcendentalistu sa falošná pocta, alebo opovrhnutie nikdy nedotknú, pretože si koná svoje povinnosti s vedomím Kṛṣṇu a nestará sa o to, či ho niekto chváli alebo haní. Používa veci priaznivé pre vykonávanie svojich povinností vo vedomí Kṛṣṇu a netúži po ničom hmotnom - po kameni, ani po zlate. Za svojich priateľov považuje všetkých, ktorí mu pomáhajú v povinnostiach vo vedomí Kṛṣṇu, a k svojím takzvaným nepriateľom nechová nenávisť. Ku všetkým a všetkému sa stavia rovnako a všetko vidí na tej istej úrovni, pretože si je dobre vedomý toho, že s hmotnou existenciou nemá nič spoločné. Sociálne a politické udalosti naňho nemajú vplyv, pretože veľmi dobre pozná povahu týchto dočasných prevratov a nepokojov. Človek vedomý si Kṛṣṇu nežiada nič pre seba, no pre Kṛṣṇu by urobil čokoľvek. Vyvinutím takéhoto postoja sa môže dostať na transcendentálnu úroveň.