TEXTS 22-25

Verš

Text

śrī-bhagavān uvāca
prakāśaṁ ca pravṛttiṁ ca
moham eva ca pāṇḍava
na dveṣṭi sampravṛttāni
na nivṛttāni kāṅkṣati

udāsīna-vad āsīno
guṇair yo na vicālyate
guṇā vartanta ity evaṁ
yo ’vatiṣṭhati neṅgate

sama-duḥkha-sukhaḥ sva-sthaḥ
sama-loṣṭāśma-kāñcanaḥ
tulya-priyāpriyo dhīras
tulya-nindātma-saṁstutiḥ

mānāpamānayos tulyas
tulyo mitrāri-pakṣayoḥ
sarvārambha-parityāgī
guṇātītaḥ sa ucyate

Synonyma

Synonyms

śrī-bhagavān uvāca — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, řekl; prakāśam — osvícení; ca — a; pravṛttim — připoutanost; ca — a; moham — iluzi; eva ca — také; pāṇḍava — ó synu Pāṇḍua; na dveṣṭi — nechová nenávist vůči; sampravṛttāni — i když se rozvinou; na nivṛttāni — ani zastavení rozvoje; kāṅkṣati — přeje si; udāsīna-vat — jako neutrální; āsīnaḥ — setrvává; guṇaiḥ — kvalitami; yaḥ — ten, kdo; na — nikdy; vicālyate — je rozrušen; guṇāḥ — kvality; vartante — jednají; iti evam — když to takto zná; yaḥ — ten, kdo; avatiṣṭhati — zůstává; na — nikdy; iṅgate — je otřesen; sama — stejný; duḥkha — při neštěstí; sukhaḥ — a štěstí; sva-sthaḥ — setrvávající na úrovni vlastního já; sama — stejně; loṣṭa — hrouda hlíny; aśma — kámen; kāñcanaḥ — zlato; tulya — staví se stejně; priya — k milému; apriyaḥ — a nežádoucímu; dhīraḥ — stálý; tulya — stejný; nindā — při pohaně; ātma-saṁstutiḥ — a jeho chvále; māna — při úctě; apamānayoḥ — a neúctě; tulyaḥ — stejný; tulyaḥ — stejný; mitra — přátel; ari — a nepřátel; pakṣayoḥ — ke stranám; sarva — všeho; ārambha — úsilí; parityāgī — kdo se zříká; guṇa-atītaḥ — transcendentální k hmotným kvalitám přírody; saḥ — on; ucyate — lze říci, že je.

śrī-bhagavān uvāca — the Supreme Personality of Godhead said; prakāśam — illumination; ca — and; pravṛttim — attachment; ca — and; moham — illusion; eva ca — also; pāṇḍava — O son of Pāṇḍu; na dveṣṭi — does not hate; sampravṛttāni — although developed; na nivṛttāni — nor stopping development; kāṅkṣati — desires; udāsīna-vat — as if neutral; āsīnaḥ — situated; guṇaiḥ — by the qualities; yaḥ — one who; na — never; vicālyate — is agitated; guṇāḥ — the qualities; vartante — are acting; iti evam — knowing thus; yaḥ — one who; avatiṣṭhati — remains; na — never; iṅgate — flickers; sama — equal; duḥkha — in distress; sukhaḥ — and happiness; sva-sthaḥ — being situated in himself; sama — equally; loṣṭa — a lump of earth; aśma — stone; kāñcanaḥ — gold; tulya — equally disposed; priya — to the dear; apriyaḥ — and the undesirable; dhīraḥ — steady; tulya — equal; nindā — in defamation; ātma-saṁstutiḥ — and praise of himself; māna — in honor; apamānayoḥ — and dishonor; tulyaḥ — equal; tulyaḥ — equal; mitra — of friends; ari — and enemies; pakṣayoḥ — to the parties; sarva — of all; ārambha — endeavors; parityāgī — renouncer; guṇa-atītaḥ — transcendental to the material modes of nature; saḥ — he; ucyate — is said to be.

Překlad

Translation

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Ó synu Pāṇḍua, ten, kdo necítí nenávist k osvícení, připoutanosti a iluzi, když se projeví, ani po nich nedychtí, když zmizí; kdo je neochvějný a nerozrušený všemi těmito reakcemi hmotných kvalit a ví, že jednají pouze kvality, a tak zůstává nezúčastněný a transcendentální; kdo jedná na úrovni vlastního já a vidí stejně štěstí i neštěstí; kdo pohlíží rovnocenně na hroudu hlíny, kámen a kus zlata; kdo se staví stejně ke všemu milému i nežádoucímu; kdo je stálý a nedotkne se ho, když ho druzí chválí či haní a mají v úctě či neúctě; kdo se chová stejně k příteli i nepříteli a zříká se všech hmotných činností, o tom lze říci, že překonal kvality přírody.

The Supreme Personality of Godhead said: O son of Pāṇḍu, he who does not hate illumination, attachment and delusion when they are present or long for them when they disappear; who is unwavering and undisturbed through all these reactions of the material qualities, remaining neutral and transcendental, knowing that the modes alone are active; who is situated in the self and regards alike happiness and distress; who looks upon a lump of earth, a stone and a piece of gold with an equal eye; who is equal toward the desirable and the undesirable; who is steady, situated equally well in praise and blame, honor and dishonor; who treats alike both friend and enemy; and who has renounced all material activities – such a person is said to have transcended the modes of nature.

Význam

Purport

Arjuna položil tři otázky a Pán Kṛṣṇa je jednu po druhé zodpovídá. V těchto verších nejprve uvádí, že osoba v transcendentálním postavení necítí k ničemu nenávist a po ničem nedychtí. Dokud živá bytost přebývá v hmotném světě, vtělená do hmotného těla, je pod vlivem jedné ze tří kvalit hmotné přírody. Z jejich zajetí se dostane tehdy, když se oprostí od těla. Dokud tomu tak není, má být nezúčastěná a zaměstnávat se oddanou službou Pánu, neboť se tak přirozeně přestane ztotožňovat s hmotným tělem. Živá bytost, jejíž vědomí je zaměřeno na hmotné tělo, sleduje svým jednáním pouze smyslový požitek, ale když své vědomí přeorientuje na Kṛṣṇu, uspokojování smyslů samo ustane. Živá bytost toto hmotné tělo nepotřebuje a nemusí poslouchat jeho požadavky. Hmotné kvality ovlivňující tělo působí stále, ale vlastní já, duše, s těmito činnostmi nemá nic společného. Jak se od nich odpoutá? Tak, že si nebude chtít užívat ani se zbavit těla. Oddaný na této transcendentální úrovni je automaticky osvobozený. O to, aby se vymanil z vlivu kvalit hmotné přírody, se nemusí snažit.

Arjuna submitted three different questions, and the Lord answers them one after another. In these verses, Kṛṣṇa first indicates that a person transcendentally situated has no envy and does not hanker for anything. When a living entity stays in this material world embodied by the material body, it is to be understood that he is under the control of one of the three modes of material nature. When he is actually out of the body, then he is out of the clutches of the material modes of nature. But as long as he is not out of the material body, he should be neutral. He should engage himself in the devotional service of the Lord so that his identity with the material body will automatically be forgotten. When one is conscious of the material body, he acts only for sense gratification, but when one transfers the consciousness to Kṛṣṇa, sense gratification automatically stops. One does not need this material body, and he does not need to accept the dictations of the material body. The qualities of the material modes in the body will act, but as spirit soul the self is aloof from such activities. How does he become aloof? He does not desire to enjoy the body, nor does he desire to get out of it. Thus transcendentally situated, the devotee becomes automatically free. He need not try to become free from the influence of the modes of material nature.

Další otázka se týká chování toho, kdo je na transcendentální úrovni. Osoby na hmotné úrovni se dotkne, je-li tělu projevena takzvaná úcta či neúcta, ale ten, kdo je v transcendentálním postavení, není touto falešnou úctou ani neúctou ovlivněn. Koná svou povinnost vědom si Kṛṣṇy a nezáleží mu na tom, zda se k němu lidé chovají uctivě či neuctivě. Přijímá to, co je pro jeho povinnost v rámci rozvíjení vědomí Kṛṣṇy příznivé; jinak nic hmotného nepotřebuje, ať je to kámen nebo zlato. Každého považuje za svého drahého přítele, který mu pomáhá plnit povinnost s vědomím Kṛṣṇy, a vůči svému takzvanému nepříteli necítí žádnou nenávist. Je stejně nakloněn všem a vše vidí na stejné úrovni, protože dobře ví, že s hmotnou existencí nemá nic společného. Společenské a politické spory ho neovlivňují, jelikož zná povahu dočasných převratů a nepokojů. Vůbec se mu nejedná o vlastní prospěch. Pro Kṛṣṇu dokáže usilovat o cokoliv, ale neusiluje o nic pro sebe samotného. Tímto chováním lze spočinout na transcendentální úrovni.

The next question concerns the dealings of a transcendentally situated person. The materially situated person is affected by so-called honor and dishonor offered to the body, but the transcendentally situated person is not affected by such false honor and dishonor. He performs his duty in Kṛṣṇa consciousness and does not mind whether a man honors or dishonors him. He accepts things that are favorable for his duty in Kṛṣṇa consciousness, otherwise he has no necessity of anything material, either a stone or gold. He takes everyone as his dear friend who helps him in his execution of Kṛṣṇa consciousness, and he does not hate his so-called enemy. He is equally disposed and sees everything on an equal level because he knows perfectly well that he has nothing to do with material existence. Social and political issues do not affect him, because he knows the situation of temporary upheavals and disturbances. He does not attempt anything for his own sake. He can attempt anything for Kṛṣṇa, but for his personal self he does not attempt anything. By such behavior one becomes actually transcendentally situated.