Skip to main content

TEXT 16

TEXT 16

Verš

Texte

karmaṇaḥ sukṛtasyāhuḥ
sāttvikaṁ nirmalaṁ phalam
rajasas tu phalaṁ duḥkham
ajñānaṁ tamasaḥ phalam
karmaṇaḥ sukṛtasyāhuḥ
sāttvikaṁ nirmalaṁ phalam
rajasas tu phalaṁ duḥkham
ajñānaṁ tamasaḥ phalam

Synonyma

Synonyms

karmaṇaḥ — jednání; su-kṛtasya — zbožného; āhuḥ — je řečeno; sāttvikam — na úrovni kvality dobra; nirmalam — očištěný; phalam — výsledek; rajasaḥ — kvality vášně; tu — ale; phalam — výsledek; duḥkham — utrpení; ajñānam — hloupost; tamasaḥ — kvality nevědomosti; phalam — výsledek.

karmaṇaḥ: des actes; sukṛtasya: pieux; āhuḥ: est dit; sāttvikam: sous l’influence de la vertu; nirmalam: purifié; phalam: le résultat; rajasaḥ: de la passion; tu: mais; phalam: le résultat; duḥkham: la détresse; ajñānam: la stupidité; tamasaḥ: de l’ignorance; phalam: le résultat.

Překlad

Translation

Výsledek zbožného jednání je čistý a je řečeno, že je na úrovni kvality dobra. Jednání na úrovni kvality vášně však přináší utrpení a výsledkem jednání pod vlivem kvality nevědomosti je pošetilost.

Si, quand la vertu exerce son influence, le fruit de l’acte est pur, quand la passion prévaut, l’acte engendre la détresse. Et quand l’ignorance exerce son emprise, il conduit à la sottise.

Význam

Purport

Výsledek zbožných činností na úrovni kvality dobra je čistý. Proto mudrci, kteří jsou prosti veškeré iluze, prožívají neustálé štěstí. Činnosti patřící ke kvalitě vášně jsou však jen zdrojem utrpení. Jakékoliv jednání zaměřené na hmotné štěstí je odsouzeno k neúspěchu. Chce-li mít například někdo mrakodrap, bude to stát mnoho lidského strádání, než se postaví. Ten, kdo stavbu financuje, musí za cenu mnoha těžkostí vydělat hodně peněz a ti, kdo nádeničí při stavitelských pracech, musí poskytnout těžkou fyzickou dřinu. Strádání je tam nevyhnutelné. Bhagavad-gītā proto učí, že všechny činy ovlivněné kvalitou vášně nutně doprovází velké utrpení. Je možné, že při nich živá bytost v mysli pocítí i nějaké “štěstí” jako “Ten dům nebo ty peníze jsou moje.” Takové štěstí však není pravé.

Le fruit des actes pieux dictés par la vertu est pur. C’est pourquoi les sages, libres de l’illusion, connaissent le bonheur. En revanche, les actes qui relèvent de la passion ont pour résultat la souffrance. En fait, tout acte qui ne vise que le bonheur matériel est voué à l’échec. Si, par exemple, un homme d’affaires souhaite faire construire un gratte-ciel, il lui faudra imposer maintes souffrances à bon nombre d’hommes. Le financier devra à grand-peine rassembler les fonds nécessaires, et les ouvriers, comme des esclaves, se soumettre au dur labeur de la construction. Aussi la Bhagavad-gītā affirme-t-elle que toute activité accomplie sous l’influence de la passion entraîne toujours de grands tourments. Le mental éprouvera peut-être un certain contentement à l’idée de posséder telle somme d’argent ou telle demeure, mais il ne s’agit pas là d’un vrai bonheur.

Tomu, kdo jedná pod vlivem kvality nevědomosti, chybí poznání, a proto za všechny své činy trpí již nyní a v budoucnu ho čeká život zvířete. Ten je vždy plný utrpení, přestože si to zvířata vlivem matoucí energie, māyi, neuvědomují. Zabíjení nebohých zvířat je rovněž následkem kvality nevědomosti. Ti, kdo to dělají, nevědí, že v budoucnu dostane totéž zvíře tělo umožňující zabít je. To je přírodní zákon. Když v lidské společnosti někdo zabije člověka, musí být oběšen; takový je zákon státu. Vlivem nevědomosti lidé nevidí, že existuje dokonalý stát ovládaný Nejvyšší Osobností Božství. Každý živý tvor je synem Nejvyššího Pána a Pán netoleruje zabití ani jediného mravence. Za to každý zaplatí. Zabíjení zvířat pro potěchu jazyka je tedy nejhorší nevědomost. Lidská bytost vůbec nemusí zabíjet zvířata, neboť jí Bůh dává mnoho chutných potravin. Pokud i přesto holduje masu, je zřejmé, že jedná pod vlivem nevědomosti a připravuje si temnou budoucnost. Ze všeho zabíjení zvířat je nejhorší zabíjení krav, neboť kráva nám prostřednictvím mléka dává mnoho dobrého. Porážet krávy na jatkách je činnost svědčící o nejhlubší nevědomosti. Ve Vedách (Ṛg Veda 9.4.64) najdeme slova gobhiḥ prīṇita-matsaram. Vyjadřují, že ten, kdo chce zabít krávu, když je plně uspokojen jejím mlékem, se nachází pod vlivem nejtemnější nevědomosti. Ve védské literatuře je také tato modlitba:

Quant aux actes relevant de l’ignorance, puisque leurs auteurs sont dénués de la moindre connaissance, ils n’engendrent, dans l’immédiat, que le malheur et, dans le futur, la chute parmi les espèces animales. La vie des animaux est toujours misérable, mais illusionnés par māyā, ils n’en sont pas conscients. Relève également de l’ignorance l’abattage des animaux. Les hommes qui prennent part à ce carnage ignorent que dans une vie future les animaux qu’ils massacrent obtiendront un corps qui leur permettra de les tuer à leur tour. Telle est la loi de la nature. Dans la société humaine, un meurtrier doit être condamné à mort. Ainsi le veut la loi. À cause de leur ignorance, les hommes ne peuvent percevoir que l’univers matériel entier constitue un État dont le Seigneur Suprême est le maître. Chaque être créé est fils de Dieu, Lequel ne tolère pas même qu’une fourmi soit tuée. En aucun cas, le meurtre ne saurait rester impuni. C’est pourquoi le fait d’abattre des animaux pour le seul plaisir de la langue représente la forme d’ignorance la plus grossière. L’homme n’a absolument pas besoin de tuer des bêtes pour se nourrir, car Dieu lui donne déjà toutes sortes de délicieux aliments. Celui qui, malgré tout, persiste à consommer de la viande, agit sous l’emprise de l’ignorance et se prépare un avenir des plus sombres.

De toutes ces tueries, celle des vaches est la plus ignoble. En effet, par son lait, la vache nous procure les plaisirs les plus variés. La tuer, c’est commettre un acte relevant de l’ignorance la plus grossière. Dans les Écrits védiques (Ṛg-veda 9.4–64) les mots gobhiḥ prīṇita-matsaram indiquent que celui qui, pleinement satisfait du lait de la vache, désire tout de même la tuer, est dans la plus profonde ignorance. On trouve également dans les Écrits védiques (Viṣṇu Purāṇa 1.19.65) cette prière:

namo brahmaṇya-devāya
go-brāhmaṇa-hitāya ca
jagad-dhitāya kṛṣṇāya
govindāya namo namaḥ
namo brahmaṇya-devāya
go-brāhmaṇa-hitāya ca
jagad-dhitāya kṛṣṇāya
govindāya namo namaḥ

“Můj Pane, jsi osobou projevující přízeň kravám a brāhmaṇům a také celé lidské společnosti a světu.” (Viṣṇu Purāṇa 1.19.65) Významné je, že v této modlitbě je zvláště vyjádřena ochrana krav a brāhmaṇů. Brāhmaṇové jsou symbolem duchovního vzdělání a krávy jsou symbolem nejcennější potraviny, mléka; oběma tedy musí být poskytnuta veškerá ochrana. To je znak pravé pokročilosti civilizace. V moderní společnosti se duchovní poznání opomíjí a zabíjení krav dostává plnou podporu. Je tedy jasné, že společnost se ubírá špatným směrem a připravuje si cestu k vlastnímu zatracení. Civilizace, která vede své občany k tomu, aby se v příštím životě stali zvířaty, není lidskou civilizací. Nynější civilizace je úplně svedena vlivem kvalit vášně a nevědomosti. Dnešní věk je velice nebezpečný a všechny národy by se měly postarat o zpřístupnění nejsnadnějšího procesu, rozvoje vědomí Kṛṣṇy, aby bylo lidstvo zachráněno před největším nebezpečím.

« Ô Seigneur, Tu es l’ami bienveillant des vaches, des brāhmaṇas, de l’humanité et du monde entier. » Cette prière nous montre qu’il est important de protéger les vaches et les brāhmaṇas. Les brāhmaṇas symbolisent l’éducation spirituelle, et la vache, par le lait qu’elle donne, est le symbole du plus précieux des aliments. On doit donc les protéger l’un et l’autre. C’est à cela qu’on reconnaît une civilisation avancée.

Or, dans le monde moderne, l’éducation spirituelle est négligée et l’abattage de la vache encouragé. Il est donc facile de comprendre que l’humanité progresse dans le mauvais sens, et qu’elle se fraye un chemin qui la mène à sa perte. Une civilisation qui conduit ses citoyens à renaître dans les espèces animales ne mérite assurément pas le nom de civilisation humaine. Actuellement, la civilisation moderne se trouve bassement régie par la passion et l’ignorance. Comme notre âge regorge de dangers, les dirigeants de toutes les nations devraient offrir à leurs concitoyens la conscience de Kṛṣṇa, méthode aisée qui sauverait l’humanité du plus grand des dangers.