Skip to main content

TEXT 16

TEXT 16

Verš

Texto

karmaṇaḥ sukṛtasyāhuḥ
sāttvikaṁ nirmalaṁ phalam
rajasas tu phalaṁ duḥkham
ajñānaṁ tamasaḥ phalam
karmaṇaḥ sukṛtasyāhuḥ
sāttvikaṁ nirmalaṁ phalam
rajasas tu phalaṁ duḥkham
ajñānaṁ tamasaḥ phalam

Synonyma

Palabra por palabra

karmaṇaḥ — jednání; su-kṛtasya — zbožného; āhuḥ — je řečeno; sāttvikam — na úrovni kvality dobra; nirmalam — očištěný; phalam — výsledek; rajasaḥ — kvality vášně; tu — ale; phalam — výsledek; duḥkham — utrpení; ajñānam — hloupost; tamasaḥ — kvality nevědomosti; phalam — výsledek.

karmaṇaḥ — de trabajo; su-kṛtasya — piadoso; āhuḥ — se dice; sāttvikam — en la modalidad de la bondad; nirmalam — purificado; phalam — el resultado; rajasaḥ — de la modalidad de la pasión; tu — pero; phalam — el resultado; duḥkham — desdicha; ajñānam — necedad; tamasaḥ — de la modalidad de la ignorancia; phalam — el resultado.

Překlad

Traducción

Výsledek zbožného jednání je čistý a je řečeno, že je na úrovni kvality dobra. Jednání na úrovni kvality vášně však přináší utrpení a výsledkem jednání pod vlivem kvality nevědomosti je pošetilost.

El resultado de la acción piadosa es puro y se dice que está en el plano de la modalidad de la bondad. Pero la acción que se hace en el plano de la modalidad de la pasión termina en el sufrimiento, y la acción que se ejecuta en el plano de la modalidad de la ignorancia termina en la necedad.

Význam

Significado

Výsledek zbožných činností na úrovni kvality dobra je čistý. Proto mudrci, kteří jsou prosti veškeré iluze, prožívají neustálé štěstí. Činnosti patřící ke kvalitě vášně jsou však jen zdrojem utrpení. Jakékoliv jednání zaměřené na hmotné štěstí je odsouzeno k neúspěchu. Chce-li mít například někdo mrakodrap, bude to stát mnoho lidského strádání, než se postaví. Ten, kdo stavbu financuje, musí za cenu mnoha těžkostí vydělat hodně peněz a ti, kdo nádeničí při stavitelských pracech, musí poskytnout těžkou fyzickou dřinu. Strádání je tam nevyhnutelné. Bhagavad-gītā proto učí, že všechny činy ovlivněné kvalitou vášně nutně doprovází velké utrpení. Je možné, že při nich živá bytost v mysli pocítí i nějaké “štěstí” jako “Ten dům nebo ty peníze jsou moje.” Takové štěstí však není pravé.

Los resultados de las actividades piadosas que están en el plano de la modalidad de la bondad son puros. En consecuencia, los sabios, quienes están libres de toda ilusión, están situados en el plano de la felicidad. Pero las actividades que están en el plano de la modalidad de la pasión son sencillamente desoladoras. Cualquier actividad que se haga en aras de la felicidad material está destinada a fracasar. Si, por ejemplo, uno quiere tener un gran rascacielos, tiene que haber muchísimo sufrimiento humano antes de poderlo construir. El que lo financia tiene que tomarse muchas molestias para amasar una fortuna, y aquellos que se esfuerzan como esclavos para construir el edificio, tienen que aportar el trabajo físico. Los sufrimientos están ahí. Así pues, el Bhagavad-gītā dice que en cualquier actividad que se realiza bajo el hechizo de la modalidad de la pasión, hay indudablemente grandes sufrimientos. Quizás haya un poco de la llamada felicidad mental —«tengo esta casa» o «tengo este dinero»—, pero eso no es verdadera felicidad.

Tomu, kdo jedná pod vlivem kvality nevědomosti, chybí poznání, a proto za všechny své činy trpí již nyní a v budoucnu ho čeká život zvířete. Ten je vždy plný utrpení, přestože si to zvířata vlivem matoucí energie, māyi, neuvědomují. Zabíjení nebohých zvířat je rovněž následkem kvality nevědomosti. Ti, kdo to dělají, nevědí, že v budoucnu dostane totéž zvíře tělo umožňující zabít je. To je přírodní zákon. Když v lidské společnosti někdo zabije člověka, musí být oběšen; takový je zákon státu. Vlivem nevědomosti lidé nevidí, že existuje dokonalý stát ovládaný Nejvyšší Osobností Božství. Každý živý tvor je synem Nejvyššího Pána a Pán netoleruje zabití ani jediného mravence. Za to každý zaplatí. Zabíjení zvířat pro potěchu jazyka je tedy nejhorší nevědomost. Lidská bytost vůbec nemusí zabíjet zvířata, neboť jí Bůh dává mnoho chutných potravin. Pokud i přesto holduje masu, je zřejmé, že jedná pod vlivem nevědomosti a připravuje si temnou budoucnost. Ze všeho zabíjení zvířat je nejhorší zabíjení krav, neboť kráva nám prostřednictvím mléka dává mnoho dobrého. Porážet krávy na jatkách je činnost svědčící o nejhlubší nevědomosti. Ve Vedách (Ṛg Veda 9.4.64) najdeme slova gobhiḥ prīṇita-matsaram. Vyjadřují, že ten, kdo chce zabít krávu, když je plně uspokojen jejím mlékem, se nachází pod vlivem nejtemnější nevědomosti. Ve védské literatuře je také tato modlitba:

En lo que respecta a la modalidad de la ignorancia, el ejecutor no tiene conocimiento, y, por lo tanto, en la actualidad todas sus actividades terminan en el sufrimiento, y después él se dirigirá hacia la vida animal. La vida animal siempre es desdichada, aunque, bajo el hechizo de la energía ilusoria, māyā, los animales no se dan cuenta de ello. La matanza de los pobres animales también se debe a la modalidad de la ignorancia. La gente que mata a los animales no sabe que en el futuro el animal tendrá un cuerpo adecuado para matarlos a ellos. Esa es la ley de la naturaleza. En la sociedad humana, si uno mata a un hombre tiene que ser colgado. Esa es la ley del Estado. Por ignorancia, la gente no percibe que hay un Estado completo controlado por el Señor Supremo. Toda criatura viviente es hija del Señor Supremo, y Él no tolera ni siquiera la matanza de una hormiga. Uno tiene que pagar por ello. De modo que, el entregarse a la matanza de los animales para darle gusto a la lengua es el tipo más craso de ignorancia que existe. El ser humano no tiene ninguna necesidad de matar a los animales, porque Dios ha proveído de muchísimas cosas buenas. Si a pesar de eso uno se da a comer carne, se debe sobrentender que está actuando llevado por la ignorancia y que se está labrando un futuro muy oscuro. De todas las clases de matanzas de animales, la matanza de la vaca es la más atroz, porque la vaca nos proporciona toda clase de placeres al suministrarnos la leche. La matanza de la vaca es un acto del más craso tipo de ignorancia. En la literatura védica (Ṛg Veda 9.46.4), las palabras gobhiḥ prīṇita-matsaram indican que aquel que, estando plenamente satisfecho con la leche, tiene deseos de matar a la vaca, está sumido en la más crasa ignorancia. En la literatura védica también hay una oración que dice:

namo brahmaṇya-devāya
go-brāhmaṇa-hitāya ca
jagad-dhitāya kṛṣṇāya
govindāya namo namaḥ
namo brahmaṇya-devāya
go-brāhmaṇa-hitāya ca
jagad-dhitāya kṛṣṇāya
govindāya namo namaḥ

“Můj Pane, jsi osobou projevující přízeň kravám a brāhmaṇům a také celé lidské společnosti a světu.” (Viṣṇu Purāṇa 1.19.65) Významné je, že v této modlitbě je zvláště vyjádřena ochrana krav a brāhmaṇů. Brāhmaṇové jsou symbolem duchovního vzdělání a krávy jsou symbolem nejcennější potraviny, mléka; oběma tedy musí být poskytnuta veškerá ochrana. To je znak pravé pokročilosti civilizace. V moderní společnosti se duchovní poznání opomíjí a zabíjení krav dostává plnou podporu. Je tedy jasné, že společnost se ubírá špatným směrem a připravuje si cestu k vlastnímu zatracení. Civilizace, která vede své občany k tomu, aby se v příštím životě stali zvířaty, není lidskou civilizací. Nynější civilizace je úplně svedena vlivem kvalit vášně a nevědomosti. Dnešní věk je velice nebezpečný a všechny národy by se měly postarat o zpřístupnění nejsnadnějšího procesu, rozvoje vědomí Kṛṣṇy, aby bylo lidstvo zachráněno před největším nebezpečím.

«Mi Señor, Tú eres el bienqueriente de las vacas y los brāhmaṇas, y Tú eres el bienqueriente de toda la sociedad humana y del mundo entero» (Viṣṇu Purāṇa 1.19.65). Lo que se quiere señalar es que en esa plegaria se hace especial mención de la protección de las vacas y los brāhmaṇas. Los brāhmaṇas son el símbolo de la educación espiritual, y las vacas son el símbolo del alimento más valioso de todos; estas dos criaturas —los brāhmaṇas y las vacas— deben recibir una protección absoluta; eso es verdadero avance de la civilización. En la sociedad humana moderna se hace caso omiso del conocimiento espiritual, y se fomenta la matanza de la vaca. Se sobrentiende, pues, que la sociedad humana está avanzando en la dirección equivocada y se está abriendo camino hacia su propia condena. Una civilización que guía a los ciudadanos a volverse animales en su siguiente vida, ciertamente que no es una civilización humana. La presente civilización humana está, por supuesto, sumamente extraviada por las modalidades de la pasión y la ignorancia. Es una era muy peligrosa, y todas las naciones deben preocuparse por brindar el más sencillo de los procesos, el proceso de conciencia de Kṛṣṇa, para salvar a la humanidad del peligro más grande de todos.