TEXT 23
VERSO 23
Verš
Texto
bhartā bhoktā maheśvaraḥ
paramātmeti cāpy ukto
dehe ’smin puruṣaḥ paraḥ
bhartā bhoktā maheśvaraḥ
paramātmeti cāpy ukto
dehe ’smin puruṣaḥ paraḥ
Synonyma
Sinônimos
Překlad
Tradução
V tomto těle je však ještě jiný, transcendentální poživatel — je jím Pán, svrchovaný vlastník, který dohlíží a dává svolení a který má jméno Nadduše.
Contudo, neste corpo há um outro, um desfrutador transcendental, que é o Senhor, o proprietário supremo, que age como o supervisor e permissor, e que é conhecido como Superalma.
Význam
Comentário
Zde stojí, že Nadduše, která neustále doprovází individuální duši, je zastoupením Nejvyššího Pána. Není to obyčejná živá bytost. Jelikož monističtí filozofové uznávají jen jednoho znalce těla, myslí si, že mezi Nadduší a individuální duší neexistuje rozdíl. Pán zde vše vyjasňuje prohlášením, že Paramātmā Ho zastupuje v každém těle. Liší se od individuální duše; je para, transcendentální. Individuální duše zažívá činnosti jen svého pole působnosti, ale Nadduše není ani omezený poživatel, ani se neúčastní činností těla — je svědek, dohlížitel, schvalovatel a svrchovaný poživatel. Má jméno Paramātmā, nikoliv ātmā, a je transcendentální. Je zcela jasné, že ātmā a Paramātmā se od sebe liší. Nadduše má například nohy a ruce všude, což individuální duše nemá. A jelikož Paramātmā je Nejvyšší Osobnost, nachází se v nitru živé bytosti, aby schvalovala její touhy po hmotném požitku. Bez svolení Nejvyšší Duše nemůže individuální duše nic dělat. Je bhukta neboli udržovaná, zatímco Pán je bhoktā, udržující. Všude žije nespočetně mnoho živých bytostí a v nich všech je Nadduše, jejich přítel.
Declara-se aqui que a Superalma, que está sempre com a alma individual, é uma representação do Senhor Supremo. Ele não é uma entidade viva comum. Porque consideram o conhecedor do corpo como um só, os filósofos monistas pensam que não há diferença entre a Superalma e a alma individual. Para esclarecer isto, o Senhor diz que em cada corpo Ele está representado como Paramātmā. Ele é diferente da alma individual; Ele é para, transcendental. A alma individual goza as atividades de um campo específico, mas a Superalma está presente não como um desfrutador finito nem como alguém que toma parte em atividades corpóreas, mas como a testemunha, o supervisor, o permissor e o supremo desfrutador. Seu nome é Paramātmā, e não ātmā, e Ele é transcendental. Fica bem claro que a ātmā e o Paramātmā são diferentes. A Superalma, o Paramātmā, tem mãos e pernas em toda a parte, mas a alma individual não. E como é o Senhor Supremo, o Paramātmā está presente internamente para sancionar o desejo da alma individual que busca o desfrute material. Sem a sanção da Alma Suprema, a alma individual nada pode fazer. O indivíduo é bhukta, ou aquele que é sustentado por outrem, e o Senhor é bhoktā, o mantenedor. Há inúmeras entidades vivas, e Ele permanece nelas como amigo.
Každá živá bytost je věčně nedílnou částí Nejvyššího Pána a oba spojuje důvěrný přátelský vztah. Živá bytost má však sklon odmítat Pánovu podporu a jednat nezávisle ve snaze ovládat přírodu. Pro tento sklon je nazývána okrajovou energií Nejvyššího. Může být buď ve sféře hmotné, nebo duchovní energie. Po celou dobu její podmíněnosti hmotnou energií s ní Nejvyšší Pán zůstává jakožto přítel v podobě Nadduše, aby jí pomohl vrátit se do duchovní přírody. Neustále velmi touží ji tam přivést, ale individuální duše uplatňuje svou nepatrnou nezávislost a trvale odmítá duchovní světlo. Toto zneužívání samostatnosti je příčinou jejího hmotného boje o přežití v podmíněné přírodě. Pán jí tedy vždy dává pokyny zevnitř i zvenčí. Zvenčí dává pokyny uvedené v Bhagavad-gītě a zevnitř se ji snaží přesvědčit, že její činnosti v oblasti hmoty nevedou k pravému štěstí. Říká: “Zanech jich a dej svou víru Mně. Pak budeš šťastná.” Ten, kdo je inteligentní a vloží svou víru v Paramātmu či Nejvyšší Osobnost Božství, se začne přibližovat věčnému životu oplývajícímu blažeností a poznáním.
O fato é que cada entidade viva é eternamente parte integrante do Senhor Supremo, e ambos se relacionam de maneira íntima como amigos. Mas a entidade viva tem a tendência de rejeitar a sanção do Senhor Supremo e procura agir com independência, na tentativa de dominar a natureza. Por ter esta tendência, ela se chama a energia marginal do Senhor Supremo. A entidade viva pode situar-se na energia material ou na energia espiritual. Enquanto estiver condicionada à energia material, o Senhor Supremo, sendo a Superalma e seu amigo, fica com ela apenas para ajudá-la a voltar para a energia espiritual. O Senhor sempre tem interesse em levá-la de volta para a energia espiritual, porém, devido à sua independência diminuta, a entidade individual rejeita continuamente a associação com a luz espiritual. Este mau uso da independência é a causa da luta material que ela empreende na natureza condicionada. O Senhor, portanto, está sempre dando instruções interna e externamente. Externamente, as instruções que Ele transmite são como aquelas contidas no Bhagavad-gītā, e internamente Ele tenta convencer a entidade viva de que suas atividades no campo material não conduzem à verdadeira felicidade. “Apenas desista disso e deposite sua fé em Mim. Então será feliz”, diz Ele. Assim, a pessoa inteligente que tem fé no Paramātmā ou na Suprema Personalidade de Deus começa a avançar rumo a uma vida eterna e bem-aventurada, cheia de conhecimento.