TEXT 22

VERŠ 22

Verš

puruṣaḥ prakṛti-stho hi
bhuṅkte prakṛti-jān guṇān
kāraṇaṁ guṇa-saṅgo ’sya
sad-asad-yoni-janmasu

Synonyma

puruṣaḥ — živá bytost; prakṛti-sthaḥ — setrvávající v oblasti hmotné energie; hi — jistě; bhuṅkte — užívá si; prakṛti-jān — vytvořených hmotnou přírodou; guṇān — kvalit přírody; kāraṇam — příčina; guṇa-saṅgaḥ — styk s kvalitami přírody; asya — živé bytosti; sat-asat — v dobrých a špatných; yoni — druzích života; janmasu — ve zrozeních.

puruṣaḥ — živá bytosť; prakṛti-sthaḥ — umiestnená v hmotnej energii; hi — zaiste; bhuṅkte — teší sa; prakṛti-jān — stvorená hmotnou prírodou; guṇān — kvality prírody; kāraṇam — príčina; guṇa-saṅgaḥ — styk s hmotnými kvalitami; asya — živá bytosť; sat-asat — dobro a zlo; yoni — životné druhy; janmasu — narodenie.

Překlad

Živá bytost žije v hmotné přírodě a užívá jejích tří kvalit. To je způsobeno jejím stykem s touto přírodou. Tak se setkává s dobrem a zlem v různých životních formách.

Živá bytosť tak v hmotnej prírode kráča cestou života a zakúša tri kvality tejto prírody. To je dôvod styku s hmotnou prírodou. Tak sa stretáva s dobrom a zlom v rôznych životných druhoch.

Význam

Tento verš je velice důležitý k pochopení toho, jak dochází k převtělování živé bytosti z jednoho těla do druhého. Ve druhé kapitole je vysvětleno, že transmigruje z těla do těla, jako když si člověk převléká šaty. Tuto výměnu “šatů” způsobuje její připoutanost k hmotné existenci. Dokud je uchvácena falešným hmotným projevem, musí stále vyměňovat jedno tělo za druhé. Do těchto nežádoucích podmínek je postavena kvůli své touze ovládat hmotnou přírodu. Pod vlivem hmotných tužeb se někdy rodí jako polobůh, někdy jako člověk a jindy jako šelma, pták, červ, vodní živočich, světec nebo šváb. To se děje neustále. A pokaždé si o sobě myslí, že je pánem situace, i když je naopak pod vlivem hmotné přírody.

Tento verš je veľmi dôležitý na pochopenie toho, ako sa živá bytosť sťahuje z jedného tela do druhého. V druhej kapitole bolo vysvetlené, že živá bytosť prechádza z tela do tela, ako pri zmene odevu. Táto výmena tiel závisí od jej pripútanosti k hmotnej existencii. Dovtedy, kým sme spútaní týmto falošným prejavom, musíme neustále prechádzať z jedného tela do druhého. Živá bytosť sa do tejto poľutovaniahodnej situácie dostala vďaka svojej túžbe ovládať hmotnú prírodu. Pod vplyvom hmotných túžob sa zavše narodí ako poloboh, zavše ako svätec a inokedy zas ako človek alebo zviera, vták, ryba, hmyz a podobne. V každom prípade si však o sebe myslí, že je pánom situácie, hoci je neustále pod vplyvom hmotnej prírody.

Zde je vysvětleno, jak se do těchto různých těl dostává — je to následek jejího styku s různými kvalitami přírody. Proto se musí povznést nad tyto tři kvality a spočinout v transcendentálním postavení. To se nazývá vědomí Kṛṣṇy. Dokud nesetrvává na úrovni vědomí Kṛṣṇy, její hmotné vědomí ji bude nutit přecházet z těla do těla, neboť hmotné touhy má již od nepaměti. To však musí změnit a tuto změnu lze uskutečnit jedině správným nasloucháním — zdroje jejího naslouchání musí být autoritativní. Nejlepší příklad vidíme zde: Arjuna si vyslechne vědu o Bohu od Kṛṣṇy. Pokud se živá bytost odevzdá tomuto procesu naslouchání, pozbyde přání ovládat hmotnou přírodu, které si tak dlouho pěstovala. Postupně a úměrně tomu, jak svou dávnou touhu vládnout bude zmírňovat, začne pociťovat duchovní štěstí. V jedné védské mantře je řečeno, že s tím, jak začne nabývat poznání ve styku s Nejvyšší Osobností Božství, bude také úměrně vychutnávat svůj věčný, blažený život.

Tu je vysvetlené, ako sa živá bytosť do takých tiel dostane. Závisí to od styku s rôznymi kvalitami hmotnej prírody. Preto sa človek musí nad tieto tri kvality povzniesť a dospieť na transcendentálnu úroveň. To sa nazýva vedomie Kṛṣṇu. Ak si človek nie je vedomý Kṛṣṇu, vedomie ho donúti transmigrovať z jedného tela do druhého, lebo zdieľa hmotné túžby už od nepamäti. To sa však musí zmeniť. Zmena nastane, ak začneme načúvať z autoritatívnych prameňov. Najlepší príklad dáva Bhagavad-gītā samotná: Arjuna načúval Kṛṣṇovi, ktorý mu vysvetľoval vedu o Bohu. Ak sa podvolíme a odovzdáme tomuto procesu načúvania, stratíme dlho pretrvávajúcu túžbu ovládať hmotnú prírodu a úmerne tomu, ako slabne naša túžba vládnuť, zažívame duchovnú radosť. V jednej vedskej mantre sa hovorí, že čím viac vzrastá miera poznania stykom s Najvyšším Pánom, tým viac môžeme zažívať chuť večného blaženého života.