Skip to main content

TEXT 18

TEXT 18

Verš

Texto

jyotiṣām api taj jyotis
tamasaḥ param ucyate
jñānaṁ jñeyaṁ jñāna-gamyaṁ
hṛdi sarvasya viṣṭhitam
jyotiṣām api taj jyotis
tamasaḥ param ucyate
jñānaṁ jñeyaṁ jñāna-gamyaṁ
hṛdi sarvasya viṣṭhitam

Synonyma

Palabra por palabra

jyotiṣām — všech svítících těles; api — též; tat — ten; jyotiḥ — zdroj světla; tamasaḥ — temnotou; param — nad; ucyate — je řečeno; jñānam — poznání; jñeyam — předmět poznání; jñāna-gamyam — kterého má být dosaženo poznáním; hṛdi — v srdci; sarvasya — každého; viṣṭhitam — setrvávající.

jyotiṣām — en todos los objetos luminosos; api — también; tat — eso; jyotiḥ — la fuente de luz; tamasaḥ — la oscuridad; param — más allá de; ucyate — se dice; jñānam — conocimiento; jñeyam — para conocerse; jñāna-gamyam — acercarse por el conocimiento; hṛdi — en el corazón; sarvasya — de cada cual; viṣṭhitam — situado.

Překlad

Traducción

Nadduše je zdrojem světla všech svítících těles. Setrvává nad temnotou hmoty a je neprojevená. Je poznáním, předmětem poznání a cílem poznání. Dlí v srdcích všech.

Él es la fuente de luz de todos los objetos luminosos. Él está más allá de la oscuridad de la materia y no está manifestado. Él es el conocimiento, Él es el objeto del conocimiento, y Él es la meta del conocimiento. Él está situado en el corazón de todos.

Význam

Significado

Nadduše, Nejvyšší Osobnost Božství, je zdrojem světla všech svítících těles, jako je slunce, měsíc a hvězdy. Ve védské literatuře se dočteme, že v duchovním království není zapotřebí slunce ani měsíce, protože je tam všude záře Nejvyššího Pána. V hmotném světě je tato brahmajyoti, Pánova duchovní záře, pokryta mahat-tattvou (hmotnými prvky), a abychom zde měli světlo, potřebujeme pomoc slunce, měsíce, elektřiny a tak dále. V duchovním světě ale ničeho takového není zapotřebí. Védská písma dávají jasně najevo, že vše je osvětleno díky Pánově záři. Je tedy zcela zřejmé, že Pán nežije v hmotném světě. Setrvává v duchovním světě, který je daleko odtud, v duchovním nebi. To je rovněž potvrzeno ve védské literatuře: āditya-varṇaṁ tamasaḥ parastād (Śvetāśvatara Upaniṣad 3.8) — Pán věčně svítí jako slunce, ale je vysoko nad temnotou tohoto hmotného světa.

La Superalma, la Suprema Personalidad de Dios, es la fuente de luz de todos los objetos luminosos, tales como el Sol, la Luna y las estrellas. La literatura védica nos hace saber que en el reino espiritual no hay necesidad de sol ni luna, porque ahí se tiene la refulgencia del Señor Supremo. En el mundo material, ese brahma-jyotir, la refulgencia espiritual del Señor, está cubierto por el mahat-tattva, los elementos materiales; por lo tanto, en este mundo material requerimos de la asistencia del Sol, la Luna, la electricidad, etc., para que haya luz. Pero en el mundo espiritual no hay necesidad de esas cosas. En la literatura védica se afirma claramente que, debido a Su refulgencia luminosa, todo está iluminado. Queda claro, pues, que Él no está situado en el mundo material. Él se encuentra en el mundo espiritual, que está sumamente lejos, en el cielo espiritual. Eso también se confirma en la literatura védica. Āditya-varṇaṁ tamasaḥ parastāt (Śvetāśvatara Upaniṣad 3.8). Él es tal como el Sol, eternamente luminoso, pero se encuentra mucho más allá de la oscuridad de este mundo material.

Jeho poznání je transcendentální. Védská literatura dokládá, že Brahman je soustředěné transcendentální poznání. Ten, kdo touží být přemístěn do duchovního světa, dostává poznání od Nejvyššího Pána, který dlí v srdcích všech. Jedna védská mantra (Śvetāśvatara Upaniṣad 6.18) učí: taṁ ha devam ātma-buddhi-prakāśaṁ mumukṣur vai śaraṇam ahaṁ prapadye. Ten, kdo si přeje osvobození, se musí odevzdat Nejvyšší Osobnosti Božství. Co se týče cíle konečného poznání, védská literatura rovněž dokládá: tam eva viditvāti mṛtyum eti — “Jedině poznáním Jeho lze překonat hranice zrození a smrti.” (Śvetāśvatara Upaniṣad 3.8)

Su conocimiento es trascendental. La literatura védica confirma que el Brahman es conocimiento trascendental concentrado. A aquel que está ansioso de ser trasladado a ese mundo espiritual, el Señor Supremo, que está situado en el corazón de todos, le da conocimiento. Un mantra védico (Śvetāśvatara Upaniṣad 6.18) dice: taṁ ha devam ātma-buddhi-prakāśaṁ mumukṣur vai śaraṇam ahaṁ prapadye. Si uno realmente quiere la liberación, debe entregarse a la Suprema Personalidad de Dios. En lo que se refiere a la meta última del conocimiento, la misma también se confirma en la literatura védica: tam eva viditvāti mṛtyum eti. «Solo si se lo conoce a Él, puede uno salir de los contornos del nacimiento y la muerte» (Śvetāśvatara Upaniṣad 3.8).

Nejvyšší dlí v srdci každé živé bytosti a je svrchovaným vládcem. Má nohy a ruce všude, což o individuální duši říci nelze. Proto je nutné uznat, že jsou dva znalci pole působnosti — individuální duše a Nadduše. Ruce a nohy živé bytosti jsou na jednom místě, ale Kṛṣṇovy ruce a nohy jsou všude. To dokládá Śvetāśvatara Upaniṣad (3.17): sarvasya prabhum īśānaṁ sarvasya śaraṇaṁ bṛhat. Tato Nejvyšší Osobnost Božství, Nadduše, je pán (prabhu) všech živých bytostí, a je tudíž jejich konečným útočištěm. Nelze tedy popřít skutečnost, že Nadduše a individuální duše se od sebe vždy liší.

Él está situado en el corazón de todos como controlador supremo. El Supremo tiene piernas y manos distribuidas por doquier, y eso no se puede decir del alma individual. En consecuencia, se debe admitir que hay dos conocedores del campo de la actividad: el alma individual y la Superalma. Las manos y piernas de uno se distribuyen de un modo local, pero las manos y piernas de Kṛṣṇa se distribuyen por todas partes. Eso se confirma en el Śvetāśvatara Upaniṣad (3.17): sarvasya prabhum īśānaṁ sarvasya śaraṇam bṛhat. Esa Suprema Personalidad de Dios, la Superalma, es el prabhu, o amo, de todas las entidades vivientes; por lo tanto, Él es el refugio último de todas ellas. Luego no se puede negar el hecho de que la Suprema Superalma y el alma individual siempre son diferentes.