TEXT 14

Verš

Text

sarvataḥ pāṇi-pādaṁ tat
sarvato ’kṣi-śiro-mukham
sarvataḥ śrutimal loke
sarvam āvṛtya tiṣṭhati

Synonyma

Synonyms

sarvataḥ — všude; pāṇi — ruce; pādam — nohy; tat — to; sarvataḥ — všude; akṣi — oči; śiraḥ — hlavy; mukham — obličeje; sarvataḥ — všude; śruti-mat — mající uši; loke — na světě; sarvam — všechno; āvṛtya — pokrývající; tiṣṭhati — existuje.

sarvataḥ — überall; pāṇi — Hände; pādam — Beine; tat — das; sarvataḥ — überall; akṣi — Augen; śiraḥ — Köpfe; mukham — Gesichter; sarvataḥ — überall; śruti-mat — Ohren habend; loke — in der Welt; sarvam — alles; āvṛtya — bedeckend; tiṣṭhati — existiert.

Překlad

Translation

Nadduše má ruce a nohy, oči, hlavy, tváře a uši všude. Tak existuje, prostupující vším.

Überall sind Seine Hände und Beine, Seine Augen, Köpfe und Gesichter, und überall sind Seine Ohren. Auf diese Weise existiert die Überseele, die alles durchdringt.

Význam

Purport

Slunce šíří své neomezené paprsky na všechny strany a s Nadduší neboli Nejvyšší Osobností Božství je tomu podobně. Pán existuje ve své všeprostupující podobě a v Něm existují všechny individuální živé bytosti, od prvního velkého učitele jménem Brahmā až po malé mravence. To je nekonečně mnoho hlav, nohou, rukou a očí a nekonečně mnoho živých bytostí. Všechny existují v Nadduši a spočívají na Ní; Nadduše tedy prostupuje vším. Individuální duše však nemůže říci, že má ruce, nohy a oči všude. To není možné. Domnívá-li se, že pod vlivem nevědomosti si není vědoma svých nohou a rukou, které jsou všude, nicméně že na tuto úroveň dospěje poté, co dosáhne správného poznání, pak si ve svém uvažování odporuje. Individuální duše podlehla podmínění způsobenému hmotnou přírodou, a nemůže být tedy svrchovaná. Nejvyšší Pán se od individuální duše liší. Může například natahovat svou ruku bez omezení, což duše nemůže. V Bhagavad-gītě Pán říká, že od každého přijme nabídnutý květ, ovoce nebo vodu. Jak je může přijmout, je-li daleko? To je Jeho všemohoucnost — přestože neopouští své sídlo, které je od Země velice vzdálené, může natáhnout ruku, aby přijal, co Mu kdo nabízí. Taková je Jeho moc. V Brahma-saṁhitě (5.37) čteme: goloka eva nivasaty akhilātma-bhūtaḥ — Nejvyšší Pán je všude, přestože se neustále oddává zábavám na své transcendentální planetě. Individuální duše o sobě nemůže tvrdit, že je všeprostupující. Tento verš tedy nepopisuje individuální duši, ale Nejvyšší Duši, Osobnost Božství.

ERLÄUTERUNG: Die Überseele, die Höchste Persönlichkeit Gottes, kann mit der Sonne verglichen werden. So wie die Sonne ihre unbegrenzten Strahlen überallhin verbreitet, so ist die Höchste Persönlichkeit Gottes in Ihrer Form als Überseele alldurchdringend, und in Ihr existieren alle individuellen Lebewesen – angefangen mit dem ersten großen Lehrer, Brahmā, bis hinab zu den kleinen Ameisen. Es gibt unbegrenzt viele Köpfe, Beine, Hände und Augen und unbegrenzt viele Lebewesen. Sie alle existieren in der Überseele und durch die Überseele. Deshalb ist die Überseele alldurchdringend. Die individuelle Seele jedoch kann nicht von sich behaupten, sie habe ihre Hände, Beine und Augen überall. Das ist nicht möglich. Wenn jemand denkt, er sei sich nur aufgrund von Unwissenheit nicht bewußt, daß seine Hände und Beine überall verbreitet seien, er werde aber zu dieser Stufe kommen, wenn er wahres Wissen erlange, dann ist seine Ansicht völlig widersprüchlich. Wenn die individuelle Seele der Höchste wäre, wie hätte sie dann von der materiellen Natur bedingt werden können? Der Höchste ist von der individuellen Seele verschieden. Der Höchste Herr kann Seine Hand unbegrenzt weit ausstrecken, die individuelle Seele jedoch nicht. In der Bhagavad-gītā sagt der Herr, wenn Ihm jemand eine Blume oder eine Frucht oder ein wenig Wasser opfere, werde Er es annehmen. Aber wie kann der Herr diese Dinge annehmen, wenn Er so weit weg ist? Darin besteht die Allmacht des Herrn: Obwohl Er Sich weit, weit entfernt von der Erde in Seinem eigenen Reich befindet, kann Er Seine Hand überallhin ausstrecken, um Opfergaben entgegenzunehmen. Das ist Seine Macht. In der Brahma-saṁhitā (5.37) heißt es: goloka eva nivasaty akhilātma- bhūtaḥ. Obwohl Er auf Seinem transzendentalen Planeten immer in Seine Spiele vertieft ist, ist Er alldurchdringend. Die individuelle Seele kann nicht behaupten, sie sei alldurchdringend. Deshalb beschreibt dieser Vers die Höchste Seele, die Persönlichkeit Gottes, und nicht die individuelle Seele.