TEXTS 3-4

Verš

Texte

ye tv akṣaram anirdeśyam
avyaktaṁ paryupāsate
sarvatra-gam acintyaṁ ca
kūṭa-stham acalaṁ dhruvam

sanniyamyendriya-grāmaṁ
sarvatra sama-buddhayaḥ
te prāpnuvanti mām eva
sarva-bhūta-hite ratāḥ

Synonyma

Synonyms

ye — ti, kdo; tu — ale; akṣaram — toho, co přesahuje smyslové vnímání; anirdeśyam — neurčitého; avyaktam — neprojeveného; paryupāsate — plně se věnují uctívání; sarvatra-gam — všeprostupujícího; acintyam — nepochopitelného; ca — a; kūṭa-stham — neměnného; acalam — nehybného; dhruvam — ustáleného; sanniyamya — ovládající; indriya-grāmam — veškeré smysly; sarvatra — všude; sama-buddhayaḥ — stejně nakloněni; te — oni; prāpnuvanti — dosáhnou; mām — Mě; eva — jistě; sarva-bhūta-hite — pro blaho všech živých bytostí; ratāḥ — jednající.

ye: ceux qui; tu: mais; akṣaram: ce qui est au-delà du pouvoir de perception des sens; anirdeśyam: indéfini; avyaktam: non manifesté; paryupāsate: s’engagent complètement dans le culte de; sarvatra-gam: omniprésent; acintyam: inconcevable; ca: aussi; kūṭa-stham: invariable; acalam: immuable; dhruvam: fixe; sanniyamya: maîtrisant; indriya-grāmam: tous les sens; sarvatra: partout; sama-buddhayaḥ: de disposition égale; te: ils; prāpnuvanti: atteignent; mām: Moi; eva: certes; sarva-bhūta-hite: au bien de tous les êtres; ratāḥ: occupés.

Překlad

Translation

Ale ti, kteří se plně věnují uctívání neprojeveného, toho, co je neurčité, mimo dosah smyslového vnímání, všeprostupující, nepochopitelné, neměnné, ustálené a nehybné (neosobní pojetí Absolutní Pravdy) tím, že ovládají své smysly a jsou stejně nakloněni všem — kdo jednají pro blaho všech — Mě nakonec také dosáhnou.

Quant à ceux qui tout entiers se vouent au non-manifesté – le concept impersonnel de la Vérité Absolue – inaccessible aux sens, omniprésent, inconcevable, invariable, immuable et fixe, en contrôlant leurs sens, en se montrant égal envers tous et en œuvrant pour le bien de tous les êtres, ils finissent aussi par M’atteindre.

Význam

Purport

Ti, kdo neuctívají Nejvyššího Pána přímo, ale snaží se dosáhnout téhož nepřímou metodou, nakonec také dospějí ke stejnému cíli, Śrī Kṛṣṇovi. “Poté, co po mnoha zrozeních moudrý člověk poznal, že Vāsudeva je vším, hledá útočiště u Mne.” To jsou Kṛṣṇova slova. Jakmile osoba po mnoha životech dospěje k úplnému poznání, odevzdá se Pánu Kṛṣṇovi. Přistupuje-li k Bohu způsobem uvedeným v tomto verši, musí ovládat smysly, sloužit všem a jednat pro blaho všech bytostí. Každý tedy musí vejít ve styk s Kṛṣṇou; jinak jeho realizace nebude dokonalá. Často se musí podrobit askezi v mnoha směrech, než se Mu úplně odevzdá.

Ceux qui n’adorent pas directement Dieu, Kṛṣṇa, mais qui essayent d’obtenir le même résultat par des voies indirectes, en fin de compte, parviennent eux aussi jusqu’à Lui. La Bhagavad-gītā nous apprend en effet qu’après de nombreuses naissances, lorsqu’il comprend que Vāsudeva, Kṛṣṇa, est tout ce qui est, l’homme au vrai savoir prend refuge en Lui. Si l’on désire approcher Dieu par la méthode mentionnée dans le verset qui nous occupe, il nous faut apprendre à maîtriser nos sens, se faire le serviteur d’autrui et œuvrer au bien-être de tous. Ce verset implique également qu’il ne saurait y avoir de réalisation parfaite sans approcher Kṛṣṇa. Et avant de s’abandonner entièrement à Lui, il faut souvent accomplir de nombreuses austérités.

Aby mohla živá bytost vnímat Nadduši v nitru sebe sama, musí ukončit smyslové činnosti, jako je pozorování, naslouchání, ochutnávání, práce a tak dále. Potom porozumí, že Nejvyšší Duše je všude. Jakmile to vnímá, nechová zášť vůči žádné jiné živé bytosti — nevidí rozdíl mezi člověkem a zvířetem, protože vidí duši, nikoliv to, co ji pokrývá. Pro obyčejného člověka je však praktikování této metody neosobní realizace velice obtížné.

Pour percevoir l’Âme Suprême au cœur de l’âme individuelle, il faut mettre un terme à toute activité des sens (voir, entendre, goûter, toucher, sentir, agir). Seulement alors réalise-t-on l’omniprésence de l’Âme Suprême. L’ayant ainsi réalisée, on n’envie plus les autres entités vivantes. On ne fait plus de distinction entre les êtres (homme, animal...), car on contemple non pas les enveloppes extérieures, mais l’âme seule. Cependant, l’homme du commun aura toutes les peines du monde à emprunter la voie particulièrement ardue de la réalisation impersonnelle.