TEXT 20

Verš

Text

ye tu dharmāmṛtam idaṁ
yathoktaṁ paryupāsate
śraddadhānā mat-paramā
bhaktās te ’tīva me priyāḥ

Synonyma

Synonyms

ye — ti, kdo; tu — ale; dharma — náboženství; amṛtam — nektar; idam — toto; yathā — jak; uktam — řečeno; paryupāsate — plně zapojeni; śraddadhānāḥ — s vírou; mat-paramāḥ — pokládající Mě, Nejvyššího Pána, za všechno; bhaktāḥ — oddaní; te — oni; atīva — nesmírně; me — Mně; priyāḥ — drazí.

ye — those who; tu — but; dharma — of religion; amṛtam — nectar; idam — this; yathā — as; uktam — said; paryupāsate — completely engage; śraddadhānāḥ — with faith; mat-paramāḥ — taking Me, the Supreme Lord, as everything; bhaktāḥ — devotees; te — they; atīva — very, very; me — to Me; priyāḥ — dear.

Překlad

Translation

Ti, kdo kráčejí touto nepomíjivou cestou oddané služby, učinili Mě svým nejvyšším cílem a plně a s vírou se odevzdávají, jsou Mi nesmírně drazí.

Those who follow this imperishable path of devotional service and who completely engage themselves with faith, making Me the supreme goal, are very, very dear to Me.

Význam

Purport

Od druhého verše až do konce této kapitoly — od mayy āveśya mano ye mām (upírající mysl na Mne) až po ye tu dharmāmṛtam idam (toto náboženství věčného zaměstnání) — popisuje Nejvyšší Pán způsoby transcendentální služby, kterými je možné Ho dosáhnout. Jsou Mu velmi drahé a uznává každého, kdo se jim věnuje. Arjuna se ptal, kdo je lepší, zda ten, kdo se vydá cestou neosobního Brahmanu, nebo ten, kdo prokazuje osobní službu Nejvyšší Osobnosti Božství — a Pán svou jednoznačnou odpovědí dává jasně najevo, že oddaná služba Osobnosti Božství je nade všechny pochyby nejlepší ze všech metod duchovní realizace. Jinými slovy, v této kapitole je učiněn závěr, že vlivem příznivé společnosti vyvine živá bytost připoutanost k čisté oddané službě, následně přijme pravého duchovního učitele a od něho se naučí transcendentální láskyplné službě Pánu nasloucháním, opěvováním a dodržováním usměrňujících zásad oddané služby s vírou, zálibou a oddaností. To je cesta, která je v této kapitole doporučena. Není tedy pochyb o tom, že oddaná služba je jedinou absolutní cestou vedoucí k seberealizaci a Nejvyšší Osobnosti Božství. Neosobní chápání Nejvyšší Absolutní Pravdy, jak se popisuje v této kapitole, je doporučováno pouze tak dlouho, dokud se dotyčný neodevzdá seberealizaci. Může pro něho být prospěšné, dokud nemá příležitost se sdružovat s čistým oddaným. Ten, kdo chápe Absolutní Pravdu jako neosobní, se věnuje jednání zbavenému jeho plodů, medituje a rozvíjí poznání, aby porozuměl duši a hmotě. To je nezbytné tak dlouho, dokud není ve společnosti čistého oddaného. Pokud někdo přímo vyvine touhu vykonávat čistou oddanou službu s vědomím Kṛṣṇy, nemusí ve své duchovní realizaci postupovat krok za krokem. Oddaná služba, popsaná v prostředních šesti kapitolách Bhagavad-gīty, je příhodnější. Oddaný se nemusí obtěžovat s věcmi, které potřebuje k tomu, aby se udržel při životě, protože milostí Pána je o všechno postaráno.

In this chapter, from verse 2 through the end – from mayy āveśya mano ye mām (“fixing the mind on Me”) through ye tu dharmāmṛtam idam (“this religion of eternal engagement”) – the Supreme Lord has explained the processes of transcendental service for approaching Him. Such processes are very dear to the Lord, and He accepts a person engaged in them. The question of who is better – one who is engaged in the path of impersonal Brahman or one who is engaged in the personal service of the Supreme Personality of Godhead – was raised by Arjuna, and the Lord replied to him so explicitly that there is no doubt that devotional service to the Personality of Godhead is the best of all processes of spiritual realization. In other words, in this chapter it is decided that through good association one develops attachment for pure devotional service and thereby accepts a bona fide spiritual master and from him begins to hear and chant and observe the regulative principles of devotional service with faith, attachment and devotion and thus becomes engaged in the transcendental service of the Lord. This path is recommended in this chapter; therefore there is no doubt that devotional service is the only absolute path for self-realization, for the attainment of the Supreme Personality of Godhead. The impersonal conception of the Supreme Absolute Truth, as described in this chapter, is recommended only up to the time one surrenders himself for self-realization. In other words, as long as one does not have the chance to associate with a pure devotee, the impersonal conception may be beneficial. In the impersonal conception of the Absolute Truth one works without fruitive result, meditates and cultivates knowledge to understand spirit and matter. This is necessary as long as one is not in the association of a pure devotee. Fortunately, if one develops directly a desire to engage in Kṛṣṇa consciousness in pure devotional service, he does not need to undergo step-by-step improvements in spiritual realization. Devotional service, as described in the middle six chapters of Bhagavad-gītā, is more congenial. One need not bother about materials to keep body and soul together, because by the grace of the Lord everything is carried out automatically.

Takto končí Bhaktivedantovy výklady k dvanácté kapitole Śrīmad Bhagavad-gīty, pojednávající o oddané službě.

Thus end the Bhaktivedanta Purports to the Twelfth Chapter of the Śrīmad Bhagavad-gītā in the matter of Devotional Service.