TEXTS 18-19

Verš

Texte

samaḥ śatrau ca mitre ca
tathā mānāpamānayoḥ
śītoṣṇa-sukha-duḥkheṣu
samaḥ saṅga-vivarjitaḥ

tulya-nindā-stutir maunī
santuṣṭo yena kenacit
aniketaḥ sthira-matir
bhaktimān me priyo naraḥ

Synonyma

Synonyms

samaḥ — stejný; śatrau — k nepříteli; ca — také; mitre — k příteli; ca — také; tathā — tak; māna — při poctě; apamānayoḥ — a zneuctění; śīta — v zimě; uṣṇa — teple; sukha — štěstí; duḥkheṣu — a neštěstí; samaḥ — vyrovnaný; saṅga-vivarjitaḥ — prostý veškeré společnosti; tulya — stejný; nindā — při hanobení; stutiḥ — a dobré pověsti; maunī — mlčenlivý; santuṣṭaḥ — spokojený; yena kenacit — s čímkoliv; aniketaḥ — bez obydlí; sthira — pevné; matiḥ — odhodlání; bhakti-mān — zaměstnaný oddanou službou; me — Mně; priyaḥ — drahý; naraḥ — člověk.

samaḥ: égal; śatrau: envers l’ennemi; ca: aussi; mitre: envers les amis; ca: aussi; tatha: ainsi; māna: dans l’honneur; apamānayoḥ: et le déshonneur; śīta: dans le froid; uṣṇa: la chaleur; sukha: le bonheur; duḥkheṣu: et le malheur; samaḥ: également disposé; saṇga-vivarjitaḥ: libre de tout contact; tulya: égal; nindā: dans la diffamation; stutiḥ: et le renom; maunī: silencieux; santuṣṭaḥ: satisfait; yena kenacit: de tout; aniketaḥ: n’ayant pas de demeure; sthira: fixe; matiḥ: détermination; bhaktimān: engagé dans la dévotion; me: à Moi; priyaḥ: cher; naraḥ: un homme.

Překlad

Translation

Ten, kdo hledí stejně na přátele i nepřátele a zůstává vyrovnaný, ať se setkává s poctou či zneuctěním, teplem či zimou, štěstím či neštěstím, slávou či hanbou, kdo není ve styku se znečišťující společností, vždy je mlčenlivý a se vším spokojený, nestará se o to, kde bude bydlet, neochvějně setrvává na úrovni poznání a je zaměstnaný oddanou službou — ten je Mi velmi drahý.

Celui qui traite pareillement l’ami et l’ennemi, qui demeure égal dans l’honneur et le déshonneur, la chaleur et le froid, le bonheur et le malheur, la gloire et la diffamation, qui toujours se garde des mauvaises fréquentations, qui, silencieux, satisfait de tout et insouciant du gîte, est établi dans la connaissance et Me sert avec amour et dévotion, celui-là M’est très cher.

Význam

Purport

Oddaný nikdy není ve styku se špatnou společností. Lidé jsou takoví, že jednou někoho chválí a jindy zase pomlouvají. Oddaný však zůstává nedotčen falešnou slávou a hanbou, neštěstím i štěstím. Je nanejvýš trpělivý. Nemluví o ničem jiném než o věcech, které jsou spojené s Kṛṣṇou — proto je řečeno, že je mlčenlivý. Být mlčenlivý neznamená, že by se vůbec nemělo hovořit; znamená to nemluvit nesmysly. Má se mluvit jen o důležitých věcech a pro oddaného je nejdůležitější mluvit v zájmu Nejvyššího Pána. Oddaný je šťastný, ať už jsou podmínky jakékoliv — někdy dostane výborné jídlo a jindy ne, ale pokaždé je spokojený. Také si nedělá starosti s bydlením. Někdy může žít pod stromem a jindy v honosném sídle, ale neupoutá ho ani jedno. Je řečeno, že je neochvějný, protože je stálý co se týče odhodlání a poznání. Můžeme si všimnout, že se v popisech jeho kladů některé z nich opakují, ale to má jen zdůraznit skutečnost, že je musí všechny získat. Bez dobrých předpokladů nemůže být nikdo čistým oddaným. Harāv abhaktasya kuto mahad-guṇāḥ—ten, kdo není oddaný, nemá žádné klady. Chce-li být někdo považován za oddaného, musí tyto klady projevit. Na to, aby je získal, nevynakládá nějaké další úsilí — oddaná služba s vědomím Kṛṣṇy mu je sama o sobě pomůže vyvinout.

Un dévot ne vit jamais en mauvaise compagnie. Un homme est parfois loué, parfois diffamé, c’est la nature même de la société humaine qui le veut. Mais le dévot transcende toujours les catégories artificielles que sont la gloire et la diffamation, le bonheur et le malheur. Il est très patient. Comme il n’a pas d’autre sujet de conversation que Kṛṣṇa, on le dit silencieux. Être silencieux ne signifie pas se taire, mais s’abstenir de prononcer des sottises. On ne doit parler que de choses essentielles. Le Seigneur Suprême est donc au centre de toutes les conversations du dévot. Il est heureux quoi qu’il arrive. Qu’il ait ou non à manger des mets savoureux, il demeure satisfait. Peu lui importe le confort d’un logis; vivre sous un arbre, vivre dans un palais, l’un n’a pas plus d’attrait que l’autre. Sa détermination et sa connaissance sont inébranlables. On objectera peut-être qu’il y a un certain nombre de répétitions dans cette liste, mais elles n’ont d’autre but que de souligner qu’il est indispensable qu’un dévot acquière toutes ces qualités. Sans elles, nul ne pourra devenir un pur dévot. Et quiconque n’est pas un dévot du Seigneur ne possède, à vrai dire, aucune bonne qualité (harāv abhaktasya kuto mahad-guṇāḥ). Le dévot doit donc acquérir ces qualités pour être reconnu en tant que tel mais il n’a pas à fournir d’efforts hors de la conscience de Kṛṣṇa pour les développer: le service de dévotion lui permet de les acquérir automatiquement.