TEXT 12
TEXT 12
Verš
Text
jñānād dhyānaṁ viśiṣyate
dhyānāt karma-phala-tyāgas
tyāgāc chāntir anantaram
jñānād dhyānaṁ viśiṣyate
dhyānāt karma-phala-tyāgas
tyāgāc chāntir anantaram
Synonyma
Synonyms
śreyaḥ — better; hi — certainly; jñānam — knowledge; abhyāsāt — than practice; jñānāt — than knowledge; dhyānam — meditation; viśiṣyate — is considered better; dhyānāt — than meditation; karma-phala-tyāgaḥ — renunciation of the results of fruitive action; tyāgāt — by such renunciation; śāntiḥ — peace; anantaram — thereafter.
Překlad
Translation
Nemůžeš-li se uchýlit k tomuto procesu, věnuj se rozvoji poznání. Nad poznáním je však meditace a nad meditací je zříkání se plodů svých činů, neboť takovým odříkáním lze dosáhnout klidu mysli.
If you cannot take to this practice, then engage yourself in the cultivation of knowledge. Better than knowledge, however, is meditation, and better than meditation is renunciation of the fruits of action, for by such renunciation one can attain peace of mind.
Význam
Purport
Jak bylo uvedeno v předchozích verších, oddaná služba je dvojího druhu: první spočívá v dodržování usměrňujících zásad a druhý v naprosté láskyplné připoutanosti k Nejvyšší Osobnosti Božství. Pro ty, kdo nejsou schopni jednat podle usměrňujících zásad s vědomím Kṛṣṇy, je lepší rozvíjet poznání, protože to jim umožní pochopit naše skutečné postavení. Poznání se časem vyvine až k meditaci, která umožňuje poznat Nejvyšší Osobnost Božství. Určité postupy přesvědčují jejich následovníka, že on sám je Nejvyšší — tato meditace je vhodná pro ty, kdo nejsou schopni oddané služby. Těm, kteří nedokáží takto meditovat, jsou ve Vedách uloženy povinnosti brāhmaṇů, kṣatriyů, vaiśyů a śūdrů, jež nalezneme v poslední kapitole Bhagavad-gīty. Člen každé třídy se však má zříci plodů své práce, což znamená použít výsledky v zájmu nějaké dobré věci.
As mentioned in the previous verses, there are two kinds of devotional service: the way of regulative principles and the way of full attachment in love to the Supreme Personality of Godhead. For those who are actually not able to follow the principles of Kṛṣṇa consciousness it is better to cultivate knowledge, because by knowledge one can be able to understand his real position. Gradually knowledge will develop to the point of meditation. By meditation one can be able to understand the Supreme Personality of Godhead by a gradual process. In the cultivation of knowledge there are processes which make one understand that one himself is the Supreme, and that sort of meditation is preferred if one is unable to engage in devotional service. If one is not able to meditate in such a way, then there are prescribed duties, as enjoined in the Vedic literature, for the brāhmaṇas, kṣatriyas, vaiśyas and śūdras, which we shall find in the last chapter of Bhagavad-gītā. But in all cases, one should give up the result or fruits of labor; this means to employ the result of karma for some good cause.
Souhrnně lze říci, že k dosažení nejvyššího cíle — Nejvyšší Osobnosti Božství — vedou dvě cesty: první z nich je cesta postupného pokroku a druhá je přímá. Přímou metodou je oddaná služba s vědomím Kṛṣṇy a druhá metoda vyžaduje zříkat se plodů svých činností, čímž lze dosáhnout úrovně poznání, poté úrovně meditace, pak úrovně poznání Nadduše a nakonec dospět k Nejvyšší Osobnosti Božství. Buď je tedy možné postupovat krok za krokem, nebo si zvolit přímou cestu. Ne každý dokáže jít přímo, a proto je nepřímá metoda také prospěšná. Měli bychom však vědět, že Arjunovi není nepřímý postup doporučen, neboť on už je na úrovni láskyplné oddané služby Nejvyššímu Pánu. Postupná cesta odříkání, poznání, meditace a realizace Nadduše a Brahmanu je pro jiné osoby, které na této úrovni nejsou. Bhagavad-gītā však zdůrazňuje přímou metodu. Doporučuje každému jít přímou cestou a odevzdat se Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇovi.
In summary, to reach the Supreme Personality of Godhead, the highest goal, there are two processes: one process is by gradual development, and the other process is direct. Devotional service in Kṛṣṇa consciousness is the direct method, and the other method involves renouncing the fruits of one’s activities. Then one can come to the stage of knowledge, then to the stage of meditation, then to the stage of understanding the Supersoul, and then to the stage of the Supreme Personality of Godhead. One may take either the step-by-step process or the direct path. The direct process is not possible for everyone; therefore the indirect process is also good. It is, however, to be understood that the indirect process is not recommended for Arjuna, because he is already at the stage of loving devotional service to the Supreme Lord. It is for others, who are not at this stage; for them the gradual process of renunciation, knowledge, meditation and realization of the Supersoul and Brahman should be followed. But as far as Bhagavad-gītā is concerned, it is the direct method that is stressed. Everyone is advised to take to the direct method and surrender unto the Supreme Personality of Godhead, Kṛṣṇa.