TEXT 1

Verš

Tekst

arjuna uvāca
evaṁ satata-yuktā ye
bhaktās tvāṁ paryupāsate
ye cāpy akṣaram avyaktaṁ
teṣāṁ ke yoga-vittamāḥ

Synonyma

Synonyms

arjunaḥ uvāca — Arjuna řekl; evam — takto; satata — vždy; yuktāḥ — zaměstnaní; ye — ti, kdo; bhaktāḥ — oddaní; tvām — Tebe; paryupāsate — náležitě uctívají; ye — ti, kdo; ca — také; api — zase; akṣaram — mimo dosah smyslů; avyaktam — neprojevené; teṣām — z nich; ke — kdo; yoga-vit-tamāḥ — zná yogu nejdokonaleji.

arjunaḥ uvāca — Arjuna ütles; evam — sel viisil; satata — alati; yuktāḥ — hõivatud; ye — need, kes; bhaktāḥ — pühendunud; tvām — Sind; paryupāsate — kummardavad vastavalt ettekirjutustele; ye — need, kes; ca — samuti; api — taas; akṣaram — väljaspool meeli; avyaktam — mitteavaldunud; teṣām — nende; ke — kes; yoga-vit-tamāḥ — jooga tundmises täiuslikuimad.

Překlad

Translation

Arjuna se otázal: Kdo je považován za dokonalejšího — ti, kdo jsou vždy náležitě zaměstnáni oddanou službou Tobě, nebo ti, kdo uctívají neprojevené (neosobní Brahman)?

Arjuna küsis: Keda peetakse täiuslikumaks – kas neid, kes on alati vastavalt ettekirjutustele hõivatud Sinu pühendunud teenimisega, või neid, kes kummardavad impersonaalset Brahmanit, mitteavaldunut?

Význam

Purport

Kṛṣṇa popsal osobní, neosobní i vesmírný projev a také různé druhy oddaných a yogīnů. Transcendentalisté se obecně dělí do dvou skupin: na impersonalisty a personalisty. Personalista neboli oddaný věnuje veškerou svoji energii službě Nejvyššímu Pánu. Impersonalista je také činný. Neslouží přímo Kṛṣṇovi, ale medituje o neosobním Brahmanu, o neprojeveném.

Kṛṣṇa on selgitanud Oma isiksuslikku, mitteisiksuslikku ja kõiksuse aspekti ning erinevaid pühendunute ja joogide kategooriaid. Laias plaanis võib transtsendentalistid jagada kahte gruppi: impersonalistid ja personalistid. Personalistidest pühendunud rakendavad kogu oma energia Kõigekõrgema Jumala teenimisse. Kaudselt rakendab end Kṛṣṇa teenimisse ka impersonalist, kuid tema meditatsioon on suunatud impersonaalsele Brahmanile, mitteavaldunule.

V této kapitole se dozvídáme, že bhakti-yoga, oddaná služba, stojí ze všech metod určených k realizaci Absolutní Pravdy nejvýše. Chce-li být někdo ve styku s Nejvyšší Osobností Božství, musí se začít věnovat oddané službě.

Sellest peatükist saame me teada, et kõikidest erinevatest Absoluutse Tõe teadvustamise protsessidest on kõrgeimaks bhakti-jooga ehk pühendunud teenimine. Kui inimene soovib vähegi suhelda Jumala Kõrgeima Isiksusega, siis peab ta algust tegema pühendunud teenimisega.

Jinými slovy — ti, kdo uctívají Nejvyššího Pána přímo oddanou službou, jsou personalisté, zatímco ti, kdo meditují o neosobním Brahmanu, jsou impersonalisté. Arjuna se zde ptá, kdo z nich je v lepším postavení. Absolutní Pravdu lze vnímat různými způsoby, ale v této kapitole Kṛṣṇa sděluje, že bhakti-yoga neboli oddaná služba Jemu je ze všech nejvýše. Je to nejpřímější metoda a nejsnadnější prostředek, jak být ve styku s Bohem.

Neid, kes teenivad pühendunult otseselt Kõigekõrgemat Jumalat, nimetatakse personalistideks. Neid, kes mediteerivad impersonaalsele Brahmanile, nimetatakse impersonalistideks. Arjuna esitab siin küsimuse, kumb neist meetoditest on parem. Absoluutse Tõe teadvustamiseks on erinevaid teid, kuid selles peatükis näitab Kṛṣṇa, et bhakti-jooga ehk Tema pühendunud teenimine on neist kõigist kõrgeim. See on kõige otsesem ning lihtsaim viis Jumalaga suhtlemiseks.

Ve druhé kapitole Bhagavad-gīty Nejvyšší Pán vysvětlil, že živá bytost není hmotné tělo, ale duchovní jiskra — a Absolutní Pravda je duchovní celek. V sedmé kapitole hovořil o tom, že živá bytost je nedílnou částí svrchovaného celku, a doporučil, aby na tento celek plně zaměřila svou pozornost. V osmé kapitole bylo řečeno, že každý, kdo myslí na Kṛṣṇu v době, kdy opouští své tělo, je ihned přemístěn do duchovního nebe, do Kṛṣṇova sídla. A na konci šesté kapitoly Pán Kṛṣṇa jasně řekl, že ze všech yogīnů považuje toho, který ve svém nitru neustále myslí na Něho, za nejdokonalejšího. Prakticky v každé kapitole je tedy vyvozen závěr, že je třeba být poután k osobní podobě Kṛṣṇy, neboť to je nejvyšší duchovní realizace.

„Bhagavad-gītā" teises peatükis selgitas Kõigekõrgem Jumal, et elusolend ei ole mitte materiaalne keha, vaid vaimne säde, ning et Absoluutne Tõde on vaimne tervik. Seitsmendas peatükis rääkis Ta, et elusolend on kõrgeima terviku lahutamatu osake ning soovitas kogu oma tähelepanu pöörata sellele tervikule. Kaheksandas peatükis öeldi jälle, et see, kes mõtleb kehast lahkudest Kṛṣṇast, tõuseb kohe vaimsesse taevasse, Kṛṣṇa elupaika. Ning kuuenda peatüki lõpus ütles Jumal selgelt, et kõikidest joogidest on täiuslikuim see, kes mõtleb alati Kṛṣṇast eneses. Seega jõutakse praktiliselt igas peatükis järelduseni, et inimene peab kiinduma Kṛṣṇa isiksuslikku kujusse, sest selles seisneb vaimse mõistmise kõrgeim täiuslikkus.

Jsou ovšem i lidé, kteří k osobní podobě Kṛṣṇy poutáni nejsou. Tak zarputile se od ní odvracejí, že dokonce při psaní svých komentářů k Bhagavad-gītě chtějí od Kṛṣṇy odvést ostatní lidi a všechnu oddanost přeorientovat k neosobní brahmajyoti. Raději meditují o neosobní podobě Absolutní Pravdy, která je mimo dosah smyslů a neprojevená.

Sellegipoolest ei ole kõik inimesed kiindunud Kṛṣṇa isiksuslikku kujusse. See on neile sedavõrd vastumeelne, et isegi „Bhagavad-gītāt" kommenteerides tahavad nad juhtida inimeste tähelepanu Kṛṣṇast kõrvale ning suunata kogu pühendumuse impersonaalsele brahmajyotile. Nad eelistavad mediteerida Absoluutse Tõe impersonaalsele aspektile, mis on mitteavaldunud ning jääb väljapoole meeltetaju.

Existují tedy dvě skupiny transcendentalistů. Arjuna nyní chce, aby Kṛṣṇa objasnil, který proces je snadnější a která skupina je dokonalejší. Vyjasňuje tak své vlastní postavení, neboť sám je poután k osobní podobě Kṛṣṇy; v neosobnímu Brahmanu nemá zálibu. Přeje si vědět, zda je jeho postavení bezpečné. O neosobním projevu — ať už o tom v hmotném světě, nebo v duchovním světě Nejvyššího Pána — je těžké meditovat. Ve skutečnosti si neosobní aspekt Absolutní Pravdy nelze dokonale představit. Arjuna tím chce říci: “Proč takto marnit čas?” Jak bylo popisováno v jedenácté kapitole, Arjuna poznal, že být poután Kṛṣṇovou osobní podobou je nejlepší, neboť tak mohl zároveň znát všechny ostatní podoby a jeho lásku ke Kṛṣṇovi nic nenarušovalo. Tato důležitá otázka, kterou Arjuna Kṛṣṇovi položil, vyjasní rozdíl mezi neosobním a osobním pojetím Absolutní Pravdy.

Seega on sisuliselt kaks kategooriat transtsendentaliste. Nüüd esitab Arjuna küsimuse, kumb nendest kahest transtsendentaalsest protsessist on lihtsam ning kumma kategooria transtsendentaliste tuleb pidada täiuslikumaks. Teisisõnu öeldes selgitab ta omaenda positsiooni, sest Arjuna on kiindunud Kṛṣṇa isiksuslikku kujusse. Teda ei huvita impersonaalne Brahman. Arjuna tahab teada, kas tema positsioon on õige. Kõigekõrgema Jumala impersonaalsele avaldumisele on väga raske mediteerida, nii selles materiaalses kui ka vaimses maailmas. Absoluutse Tõe impersonaalset aspekti ei ole tegelikult võimalik täielikult kujutleda. Seepärast peab Arjuna seda lihtsalt aja raiskamiseks. Arjuna mõistis üheteistkümnendas peatükis, et parim on olla kiindunud Kṛṣṇa isiksuslikku kujusse, sest sel moel mõistab ta ka kõiki teisi Kṛṣṇa avaldumisi ega lase häirida oma armastust Tema vastu. Sellele olulisele küsimusele vastates selgitab Kṛṣṇa, milline on erinevus Absoluutse Tõe personaalse ja impersonaalse kontseptsiooni vahel.