Skip to main content

TEXT 1

TEXT 1

Verš

Texto

arjuna uvāca
evaṁ satata-yuktā ye
bhaktās tvāṁ paryupāsate
ye cāpy akṣaram avyaktaṁ
teṣāṁ ke yoga-vittamāḥ
arjuna uvāca
evaṁ satata-yuktā ye
bhaktās tvāṁ paryupāsate
ye cāpy akṣaram avyaktaṁ
teṣāṁ ke yoga-vittamāḥ

Synonyma

Palabra por palabra

arjunaḥ uvāca — Arjuna řekl; evam — takto; satata — vždy; yuktāḥ — zaměstnaní; ye — ti, kdo; bhaktāḥ — oddaní; tvām — Tebe; paryupāsate — náležitě uctívají; ye — ti, kdo; ca — také; api — zase; akṣaram — mimo dosah smyslů; avyaktam — neprojevené; teṣām — z nich; ke — kdo; yoga-vit-tamāḥ — zná yogu nejdokonaleji.

arjunaḥ uvāca — Arjuna said; evam — thus; satata — always; yuktāḥ — engaged; ye — those who; bhaktāḥ — devotees; tvām — You; paryupāsate — properly worship; ye — those who; ca — also; api — again; akṣaram — beyond the senses; avyaktam — the unmanifested; teṣām — of them; ke — who; yoga-vit-tamāḥ — the most perfect in knowledge of yoga.

Překlad

Traducción

Arjuna se otázal: Kdo je považován za dokonalejšího — ti, kdo jsou vždy náležitě zaměstnáni oddanou službou Tobě, nebo ti, kdo uctívají neprojevené (neosobní Brahman)?

Arjuna preguntó: Entre aquellos que siempre están debidamente dedicados a Tu servicio devocional y aquellos que adoran el Brahman impersonal, lo no manifestado, ¿a quiénes se considera que son más perfectos?

Význam

Significado

Kṛṣṇa popsal osobní, neosobní i vesmírný projev a také různé druhy oddaných a yogīnů. Transcendentalisté se obecně dělí do dvou skupin: na impersonalisty a personalisty. Personalista neboli oddaný věnuje veškerou svoji energii službě Nejvyššímu Pánu. Impersonalista je také činný. Neslouží přímo Kṛṣṇovi, ale medituje o neosobním Brahmanu, o neprojeveném.

Kṛṣṇa ya ha explicado lo referente a lo personal, lo impersonal y lo universal, y ha descrito a todo tipo de devotos y yogīs. Por lo general, a los trascendentalistas se los puede dividir en dos clases. Una es la de los impersonalistas, y la otra es la de los personalistas. El devoto personalista se ocupa con toda su energía en el servicio del Señor Supremo. El impersonalista también se ocupa, mas no directamente en el servicio de Kṛṣṇa, sino en meditar en el Brahman impersonal, lo no manifestado.

V této kapitole se dozvídáme, že bhakti-yoga, oddaná služba, stojí ze všech metod určených k realizaci Absolutní Pravdy nejvýše. Chce-li být někdo ve styku s Nejvyšší Osobností Božství, musí se začít věnovat oddané službě.

En este capítulo se observa que, de los diferentes procesos que hay para comprender la Verdad Absoluta, el bhakti-yoga, el servicio devocional, es el más elevado de todos. Si uno desea en realidad tener la compañía de la Suprema Personalidad de Dios, debe entonces emprender el servicio devocional.

Jinými slovy — ti, kdo uctívají Nejvyššího Pána přímo oddanou službou, jsou personalisté, zatímco ti, kdo meditují o neosobním Brahmanu, jsou impersonalisté. Arjuna se zde ptá, kdo z nich je v lepším postavení. Absolutní Pravdu lze vnímat různými způsoby, ale v této kapitole Kṛṣṇa sděluje, že bhakti-yoga neboli oddaná služba Jemu je ze všech nejvýše. Je to nejpřímější metoda a nejsnadnější prostředek, jak být ve styku s Bohem.

A aquellos que adoran al Señor Supremo directamente por medio del servicio devocional, se los llama personalistas, y a aquellos que se dedican a meditar en el Brahman impersonal se los conoce como impersonalistas. Arjuna pregunta aquí cuál de esas posiciones es mejor. Hay diferentes maneras de llegar a comprender la Verdad Absoluta, pero Kṛṣṇa indica en este capítulo que el bhakti-yoga, o el servicio devocional que se le presta a Él, es la más elevada de todas. Es la más directa, y constituye el medio más sencillo para relacionarse con la Divinidad.

Ve druhé kapitole Bhagavad-gīty Nejvyšší Pán vysvětlil, že živá bytost není hmotné tělo, ale duchovní jiskra — a Absolutní Pravda je duchovní celek. V sedmé kapitole hovořil o tom, že živá bytost je nedílnou částí svrchovaného celku, a doporučil, aby na tento celek plně zaměřila svou pozornost. V osmé kapitole bylo řečeno, že každý, kdo myslí na Kṛṣṇu v době, kdy opouští své tělo, je ihned přemístěn do duchovního nebe, do Kṛṣṇova sídla. A na konci šesté kapitoly Pán Kṛṣṇa jasně řekl, že ze všech yogīnů považuje toho, který ve svém nitru neustále myslí na Něho, za nejdokonalejšího. Prakticky v každé kapitole je tedy vyvozen závěr, že je třeba být poután k osobní podobě Kṛṣṇy, neboť to je nejvyšší duchovní realizace.

En el segundo capítulo del Bhagavad-gītā, el Señor Supremo explicó que la entidad viviente no es el cuerpo material; ella es una chispa espiritual. Y la Verdad Absoluta es el todo espiritual. En el capítulo siete, Él se refirió a la entidad viviente como parte integral del todo supremo, y recomendó que ella trasladara toda su atención hacia el todo. Luego, además, en el octavo capítulo, se dijo que todo el que piensa en Kṛṣṇa en el momento de dejar el cuerpo, es trasladado de inmediato al cielo espiritual, a la morada de Kṛṣṇa. Y al final del sexto capítulo, el Señor dijo claramente que de todos los yogīs, aquel que siempre piensa en Kṛṣṇa se considera que es el más perfecto. De manera que, prácticamente en cada capítulo la conclusión ha sido que uno debe apegarse a la forma personal de Kṛṣṇa, ya que eso constituye la máxima comprensión espiritual.

Jsou ovšem i lidé, kteří k osobní podobě Kṛṣṇy poutáni nejsou. Tak zarputile se od ní odvracejí, že dokonce při psaní svých komentářů k Bhagavad-gītě chtějí od Kṛṣṇy odvést ostatní lidi a všechnu oddanost přeorientovat k neosobní brahmajyoti. Raději meditují o neosobní podobě Absolutní Pravdy, která je mimo dosah smyslů a neprojevená.

Sin embargo, existen aquellos que no están apegados a la forma personal de Kṛṣṇa. Ellos están tan firmemente desapegados, que, incluso al elaborarle comentarios al Bhagavad-gītā, quieren apartar de Kṛṣṇa a los demás y trasladar toda la devoción al brahma-jyotir impersonal. Ellos prefieren meditar en la forma impersonal de la Verdad Absoluta, la cual se encuentra fuera del alcance de los sentidos y no está manifiesta.

Existují tedy dvě skupiny transcendentalistů. Arjuna nyní chce, aby Kṛṣṇa objasnil, který proces je snadnější a která skupina je dokonalejší. Vyjasňuje tak své vlastní postavení, neboť sám je poután k osobní podobě Kṛṣṇy; v neosobnímu Brahmanu nemá zálibu. Přeje si vědět, zda je jeho postavení bezpečné. O neosobním projevu — ať už o tom v hmotném světě, nebo v duchovním světě Nejvyššího Pána — je těžké meditovat. Ve skutečnosti si neosobní aspekt Absolutní Pravdy nelze dokonale představit. Arjuna tím chce říci: “Proč takto marnit čas?” Jak bylo popisováno v jedenácté kapitole, Arjuna poznal, že být poután Kṛṣṇovou osobní podobou je nejlepší, neboť tak mohl zároveň znát všechny ostatní podoby a jeho lásku ke Kṛṣṇovi nic nenarušovalo. Tato důležitá otázka, kterou Arjuna Kṛṣṇovi položil, vyjasní rozdíl mezi neosobním a osobním pojetím Absolutní Pravdy.

Y, así pues, en efecto, hay dos clases de trascendentalistas. Ahora, Arjuna está tratando de resolver la pregunta de qué proceso es más sencillo y cuál de las clases es más perfecta. En otras palabras, él está aclarando su propia posición, porque está apegado a la forma personal de Kṛṣṇa. Como él no está apegado al Brahman impersonal, quiere saber si su posición es segura. La manifestación impersonal es un problema para la meditación, ya sea en este mundo o en el mundo espiritual del Señor Supremo. En la práctica, nadie es capaz de concebir perfectamente el aspecto impersonal de la Verdad Absoluta. Por lo tanto, Arjuna quiere decir: «¿De qué sirve esa pérdida de tiempo?». Arjuna tuvo la experiencia en el undécimo capítulo de que el estar apegado a la forma personal de Kṛṣṇa es lo mejor, ya que él pudo entender así todas las demás formas al mismo tiempo y su amor por Kṛṣṇa no se vio perturbado. Esta importante pregunta que Arjuna le hizo a Kṛṣṇa, aclarará la diferencia que hay entre las concepciones personal e impersonal de la Verdad Absoluta.