TEXT 1

Verš

Text

arjuna uvāca
evaṁ satata-yuktā ye
bhaktās tvāṁ paryupāsate
ye cāpy akṣaram avyaktaṁ
teṣāṁ ke yoga-vittamāḥ

Synonyma

Synonyms

arjunaḥ uvāca — Arjuna řekl; evam — takto; satata — vždy; yuktāḥ — zaměstnaní; ye — ti, kdo; bhaktāḥ — oddaní; tvām — Tebe; paryupāsate — náležitě uctívají; ye — ti, kdo; ca — také; api — zase; akṣaram — mimo dosah smyslů; avyaktam — neprojevené; teṣām — z nich; ke — kdo; yoga-vit-tamāḥ — zná yogu nejdokonaleji.

arjunaḥ uvāca — Arjuna said; evam — thus; satata — always; yuktāḥ — engaged; ye — those who; bhaktāḥ — devotees; tvām — You; paryupāsate — properly worship; ye — those who; ca — also; api — again; akṣaram — beyond the senses; avyaktam — the unmanifested; teṣām — of them; ke — who; yoga-vit-tamāḥ — the most perfect in knowledge of yoga.

Překlad

Translation

Arjuna se otázal: Kdo je považován za dokonalejšího — ti, kdo jsou vždy náležitě zaměstnáni oddanou službou Tobě, nebo ti, kdo uctívají neprojevené (neosobní Brahman)?

Arjuna inquired: Which are considered to be more perfect, those who are always properly engaged in Your devotional service or those who worship the impersonal Brahman, the unmanifested?

Význam

Purport

Kṛṣṇa popsal osobní, neosobní i vesmírný projev a také různé druhy oddaných a yogīnů. Transcendentalisté se obecně dělí do dvou skupin: na impersonalisty a personalisty. Personalista neboli oddaný věnuje veškerou svoji energii službě Nejvyššímu Pánu. Impersonalista je také činný. Neslouží přímo Kṛṣṇovi, ale medituje o neosobním Brahmanu, o neprojeveném.

Kṛṣṇa has now explained about the personal, the impersonal and the universal and has described all kinds of devotees and yogīs. Generally, the transcendentalists can be divided into two classes. One is the impersonalist, and the other is the personalist. The personalist devotee engages himself with all energy in the service of the Supreme Lord. The impersonalist also engages himself, not directly in the service of Kṛṣṇa but in meditation on the impersonal Brahman, the unmanifested.

V této kapitole se dozvídáme, že bhakti-yoga, oddaná služba, stojí ze všech metod určených k realizaci Absolutní Pravdy nejvýše. Chce-li být někdo ve styku s Nejvyšší Osobností Božství, musí se začít věnovat oddané službě.

We find in this chapter that of the different processes for realization of the Absolute Truth, bhakti-yoga, devotional service, is the highest. If one at all desires to have the association of the Supreme Personality of Godhead, then he must take to devotional service.

Jinými slovy — ti, kdo uctívají Nejvyššího Pána přímo oddanou službou, jsou personalisté, zatímco ti, kdo meditují o neosobním Brahmanu, jsou impersonalisté. Arjuna se zde ptá, kdo z nich je v lepším postavení. Absolutní Pravdu lze vnímat různými způsoby, ale v této kapitole Kṛṣṇa sděluje, že bhakti-yoga neboli oddaná služba Jemu je ze všech nejvýše. Je to nejpřímější metoda a nejsnadnější prostředek, jak být ve styku s Bohem.

Those who worship the Supreme Lord directly by devotional service are called personalists. Those who engage themselves in meditation on the impersonal Brahman are called impersonalists. Arjuna is here questioning which position is better. There are different ways to realize the Absolute Truth, but Kṛṣṇa indicates in this chapter that bhakti-yoga, or devotional service to Him, is the highest of all. It is the most direct, and it is the easiest means for association with the Godhead.

Ve druhé kapitole Bhagavad-gīty Nejvyšší Pán vysvětlil, že živá bytost není hmotné tělo, ale duchovní jiskra — a Absolutní Pravda je duchovní celek. V sedmé kapitole hovořil o tom, že živá bytost je nedílnou částí svrchovaného celku, a doporučil, aby na tento celek plně zaměřila svou pozornost. V osmé kapitole bylo řečeno, že každý, kdo myslí na Kṛṣṇu v době, kdy opouští své tělo, je ihned přemístěn do duchovního nebe, do Kṛṣṇova sídla. A na konci šesté kapitoly Pán Kṛṣṇa jasně řekl, že ze všech yogīnů považuje toho, který ve svém nitru neustále myslí na Něho, za nejdokonalejšího. Prakticky v každé kapitole je tedy vyvozen závěr, že je třeba být poután k osobní podobě Kṛṣṇy, neboť to je nejvyšší duchovní realizace.

In the Second Chapter of Bhagavad-gītā, the Supreme Lord explained that a living entity is not the material body; he is a spiritual spark. And the Absolute Truth is the spiritual whole. In the Seventh Chapter He spoke of the living entity as being part and parcel of the supreme whole and recommended that he transfer his attention fully to the whole. Then again in the Eighth Chapter it was said that anyone who thinks of Kṛṣṇa at the time of quitting his body is at once transferred to the spiritual sky, to the abode of Kṛṣṇa. And at the end of the Sixth Chapter the Lord clearly said that of all yogīs, one who always thinks of Kṛṣṇa within himself is considered the most perfect. So in practically every chapter the conclusion has been that one should be attached to the personal form of Kṛṣṇa, for that is the highest spiritual realization.

Jsou ovšem i lidé, kteří k osobní podobě Kṛṣṇy poutáni nejsou. Tak zarputile se od ní odvracejí, že dokonce při psaní svých komentářů k Bhagavad-gītě chtějí od Kṛṣṇy odvést ostatní lidi a všechnu oddanost přeorientovat k neosobní brahmajyoti. Raději meditují o neosobní podobě Absolutní Pravdy, která je mimo dosah smyslů a neprojevená.

Nevertheless, there are those who are not attached to the personal form of Kṛṣṇa. They are so firmly detached that even in the preparation of commentaries to Bhagavad-gītā they want to distract other people from Kṛṣṇa and transfer all devotion to the impersonal brahma-jyotir. They prefer to meditate on the impersonal form of the Absolute Truth, which is beyond the reach of the senses and is not manifest.

Existují tedy dvě skupiny transcendentalistů. Arjuna nyní chce, aby Kṛṣṇa objasnil, který proces je snadnější a která skupina je dokonalejší. Vyjasňuje tak své vlastní postavení, neboť sám je poután k osobní podobě Kṛṣṇy; v neosobnímu Brahmanu nemá zálibu. Přeje si vědět, zda je jeho postavení bezpečné. O neosobním projevu — ať už o tom v hmotném světě, nebo v duchovním světě Nejvyššího Pána — je těžké meditovat. Ve skutečnosti si neosobní aspekt Absolutní Pravdy nelze dokonale představit. Arjuna tím chce říci: “Proč takto marnit čas?” Jak bylo popisováno v jedenácté kapitole, Arjuna poznal, že být poután Kṛṣṇovou osobní podobou je nejlepší, neboť tak mohl zároveň znát všechny ostatní podoby a jeho lásku ke Kṛṣṇovi nic nenarušovalo. Tato důležitá otázka, kterou Arjuna Kṛṣṇovi položil, vyjasní rozdíl mezi neosobním a osobním pojetím Absolutní Pravdy.

And so, factually, there are two classes of transcendentalists. Now Arjuna is trying to settle the question of which process is easier and which of the classes is most perfect. In other words, he is clarifying his own position because he is attached to the personal form of Kṛṣṇa. He is not attached to the impersonal Brahman. He wants to know whether his position is secure. The impersonal manifestation, either in this material world or in the spiritual world of the Supreme Lord, is a problem for meditation. Actually, one cannot perfectly conceive of the impersonal feature of the Absolute Truth. Therefore Arjuna wants to say, “What is the use of such a waste of time?” Arjuna experienced in the Eleventh Chapter that to be attached to the personal form of Kṛṣṇa is best because he could thus understand all other forms at the same time and there was no disturbance to his love for Kṛṣṇa. This important question asked of Kṛṣṇa by Arjuna will clarify the distinction between the impersonal and personal conceptions of the Absolute Truth.