Skip to main content

TEXT 55

VERSO 55

Verš

Texto

mat-karma-kṛn mat-paramo
mad-bhaktaḥ saṅga-varjitaḥ
nirvairaḥ sarva-bhūteṣu
yaḥ sa mām eti pāṇḍava
mat-karma-kṛn mat-paramo
mad-bhaktaḥ saṅga-varjitaḥ
nirvairaḥ sarva-bhūteṣu
yaḥ sa mām eti pāṇḍava

Synonyma

Sinônimos

mat-karma-kṛt — kdo pracuje pro Mne; mat-paramaḥ — považující Mě za Nejvyššího; mat-bhaktaḥ — prokazující Mi oddanou službu; saṅga-varjitaḥ — neznečištěn plodonosnou prací a myšlenkovou spekulací; nirvairaḥ — bez nepřátel; sarva-bhūteṣu — mezi všemi živými bytostmi; yaḥ — ten, kdo; saḥ — on; mām — ke Mně; eti — přichází; pāṇḍava — ó synu Pāṇḍua.

mat-karma-kṛt — ocupado em fazer Meu trabalho; mat-paramaḥ — considerando-Me o Supremo; mat-bhaktaḥ — ocupado em Meu serviço devocional; saṅga-varjitaḥ — livre da contaminação de atividades fruitivas e da especulação mental; nirvairaḥ — sem um inimigo; sarva-bhūteṣu — entre todas as entidades vivas; yaḥ — aquele que; saḥ — ele; mām — a Mim; eti — vem; pāṇḍava — ó filho de Pāṇḍu.

Překlad

Tradução

Ó synu Pāṇḍua, ten, kdo Mi prokazuje čistou oddanou službu, bez znečištění plodonosnými činnostmi a myšlenkovou spekulací, kdo pracuje pro Mě, činí Mě nejvyšším cílem svého života a je přátelský ke všem živým bytostem, zaručeně dospěje ke Mně.

Meu querido Arjuna, aquele que se ocupa em Meu serviço devocional puro, livre das contaminações das atividades fruitivas e da especulação mental, que trabalha para Mim e faz de Mim a meta suprema de sua vida, sendo amigo de todos os seres vivos — com certeza virá a Mim.

Význam

Comentário

Každý, kdo se chce setkat s Kṛṣṇou, nejvyšší ze všech Osobností Božství, na planetě Kṛṣṇaloce v duchovním nebi a být s Ním důvěrně spojen, musí přijmout za svůj zde uvedený návod, jak jej přednesl sám Nejvyšší. Tento verš je proto považován za esenci Bhagavad-gīty. Bhagavad-gītā je kniha určená podmíněným duším, které jednají v hmotném světě s cílem ovládat přírodu a neznají pravý, duchovní život. Má jim ukázat, jak mohou poznat svou duchovní existenci a svůj věčný vztah s nejvyšší duchovní osobností, a poučit je, jak se vrátit domů, zpátky k Bohu. Tento verš jasně udává proces, kterým lze dosáhnout úspěchu v duchovní činnosti — oddanou službu.

Quem quer se aproximar da suprema de todas as Personalidades de Deus, no planeta Kṛṣṇaloka no céu espiritual, e ter um relacionamento com a Suprema Personalidade, Kṛṣṇa, deve aceitar esta fórmula, conforme enunciada pelo próprio Supremo. Por isso, este verso é considerado a essência do Bhagavad-gītā. O Bhagavad-gītā é um livro dirigido às almas condicionadas, que se ocupam no mundo material com o propósito de assenhorear-se da natureza e que não têm conhecimento da verdadeira vida, a vida espiritual. O Bhagavad-gītā serve para mostrar como alguém pode entender sua existência espiritual e sua relação eterna com a suprema personalidade espiritual, ensinando-lhe como voltar ao lar, de volta ao Supremo. Este é o verso que explica com clareza o processo pelo qual alguém pode obter sucesso em sua atividade espiritual: o serviço devocional.

Pokud jde o práci, je třeba všechnu svou energii přeorientovat na jednání spojené s vědomím Kṛṣṇy. V Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.2.255) stojí:

Quanto ao trabalho, devemos transferir toda a nossa energia para atividades conscientes de Kṛṣṇa. Como se afirma no Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.2.255):

anāsaktasya viṣayān
yathārham upayuñjataḥ
nirbandhaḥ kṛṣṇa-sambandhe
yuktaṁ vairāgyam ucyate
anāsaktasya viṣayān
yathārham upayuñjataḥ
nirbandhaḥ kṛṣṇa-sambandhe
yuktaṁ vairāgyam ucyate

Nikdo by neměl konat jinou práci než takovou, která je ve vztahu ke Kṛṣṇovi. Té se říká kṛṣṇa-karma. Je možné být zaměstnán různými činnostmi, ale nemá se lpět na jejich výsledku. Někdo například může obchodovat, ale aby tuto činnost změnil v jednání s vědomím Kṛṣṇy, musí obchodovat pro Kṛṣṇu. Je-li Kṛṣṇa majitelem obchodu, má mít požitek ze zisku On. Pokud obchodník vlastní tisíce dolarů a všechny je má obětovat Kṛṣṇovi, může to udělat. Tak vypadá práce pro Kṛṣṇu. Místo stavění velké budovy určené k vlastnímu požitku smyslů může postavit pěkný chrám pro Kṛṣṇu, uvést do něj Božstvo Kṛṣṇy a postarat se o to, aby se Božstvu sloužilo, jak se uvádí v autorizovaných knihách o oddané službě. To vše je kṛṣṇa-karma. Člověk nemá ulpívat na výsledku své práce. Má ho obětovat Kṛṣṇovi a přijmout zbytky po oběti jako prasādam. Když pro Kṛṣṇu postaví velkou budovu a uvede do ní Božstvo Kṛṣṇy, neznamená to, že v ní nemůže bydlet; musí si ale uvědomovat, že jejím majitelem je Kṛṣṇa. To se nazývá vědomí Kṛṣṇy. Pokud někdo není schopen postavit Kṛṣṇovi chrám, může chrám uklízet. To je také kṛṣṇa-karma. Nebo se může starat o zahradu. Každý, kdo vlastní půdu — alespoň v Indii má i chudý člověk nějaký pozemek — ji může použít pro Kṛṣṇu tak, že na ní bude pěstovat květiny, které pak Kṛṣṇovi obětuje. Může zasít semena keříků tulasī, protože jejich lístky jsou velice důležité a Kṛṣṇa to doporučuje v Bhagavad-gītě. Patraṁ puṣpaṁ phalaṁ toyam — Kṛṣṇa chce, aby jsme Mu obětovali lístek, květ, ovoce nebo vodu. Taková oběť Ho uspokojí. A lístkem se zvláště myslí lístek tulasī. Můžeme tedy zasít tulasī a zalévat ji — tak může i ten nejchudší člověk sloužit Kṛṣṇovi. To jsou některé příklady práce pro Kṛṣṇu.

Homem nenhum deve trabalhar em nada que não esteja relacionado com Kṛṣṇa. Isto se chama kṛṣṇa-karma. Ele pode ocupar-se em várias atividades, mas não deve apegar-se ao resultado de seu trabalho; o resultado deve ser entregue nas mãos de Kṛṣṇa. Por exemplo, talvez alguém esteja ocupado em negócios, mas para tornar esta atividade consciente de Kṛṣṇa, ele deve fazer negócios em prol de Kṛṣṇa. Se Kṛṣṇa é o proprietário do negócio, então, é Kṛṣṇa que deve desfrutar o lucro deste negócio. Se um homem de negócios possui milhares e milhares de dólares, e se ele tem que oferecer tudo isso a Kṛṣṇa, ele pode adotar esse procedimento. Semelhante trabalho é para Kṛṣṇa. Em vez de construir um grande edifício para o prazer de seus sentidos, ele pode construir um majestoso templo para Kṛṣṇa, instalar a Deidade de Kṛṣṇa e organizar o serviço à Deidade, como se descreve nos livros autorizados sobre o serviço devocional. Tudo isso é kṛṣṇa-karma. Ninguém deve apegar-se ao resultado de seu trabalho, mas deve oferecer o resultado a Kṛṣṇa, e todos devem aceitar como prasādam os restos das oferendas feitas a Kṛṣṇa. Se alguém constrói um edifício enorme para Kṛṣṇa e instala a Deidade de Kṛṣṇa, ele não está proibido de morar lá, mas é bom que se saiba que o dono desta propriedade é Kṛṣṇa. Isto se chama consciência de Kṛṣṇa. No entanto, se o devoto não é capaz de construir um templo para Kṛṣṇa, ele pode ocupar-se em limpar o templo de Kṛṣṇa; isto também é kṛṣṇa-karma. Pode-se cultivar um jardim. Qualquer um que tenha terra — pelo menos na Índia, qualquer homem pobre tem uma certa quantidade de terra — pode utilizá-la para Kṛṣṇa, produzindo flores que serão oferecidas a Ele. Podem-se semear plantas de tulasī, porque as folhas de tulasī são muito importantes e no Bhagavad-gītā Kṛṣṇa nos aconselha a respeito disso. Patraṁ puṣpaṁ phalaṁ toyam. Kṛṣṇa deseja que Lhe ofereçam folhas, flores, frutas ou água — e Ele fica satisfeito com essa oferenda. Esta folha refere-se especialmente à tulasī. Assim, pode-se semear tulasī e regar a planta. Portanto, até o homem mais pobre pode ocupar-se no serviço a Kṛṣṇa. Estes são alguns exemplos de como alguém pode ocupar-se em trabalhar para Kṛṣṇa.

Slovo mat-paramaḥ poukazuje na toho, pro koho je nejvyšší dokonalostí života mít Kṛṣṇovu společnost v Jeho svrchovaném sídle. Nechce dosáhnout vyšších planet, jako je Měsíc a Slunce či nebeské planety, a dokonce ani Brahmaloky, která je v tomto vesmíru nejvýše. Nijak ho to nepřitahuje; láká ho jedině duchovní nebe. A ani tam se nespokojí s pouhým splynutím se září brahmajyoti, jelikož se chce dostat na nejvýše ležící duchovní planetu — Kṛṣṇaloku neboli Goloku Vṛndāvanu. Ví o ní vše, a žádná jiná planeta ho proto nezajímá. Slovo mad-bhaktaḥ vyjadřuje, že se plně věnuje oddané službě, konkrétně jejím devíti procesům: naslouchání, opěvování, vzpomínání, uctívání, sloužení Pánovým lotosovým nohám, nabízení modliteb, plnění Pánových pokynů, jednání jako Jeho přítel a odevzdání Mu všeho. Je možné se zaměstnávat všemi devíti způsoby oddané služby, osmi, sedmi nebo i jedním z nich, což každého zaručeně dovede k dokonalosti.

A palavra mat-paramaḥ refere-se a quem considera a associação com Kṛṣṇa em Sua morada suprema como a mais elevada perfeição da vida. Tal pessoa não deseja elevar-se aos planetas superiores como a Lua e o Sol, ou outros planetas celestiais, ou mesmo o planeta máximo deste Universo, Brahmaloka. Ele não sente atração a isso e só se interessa em transferir-se para o céu espiritual. E mesmo no céu espiritual, ele não se satisfaz em imergir na refulgência reluzente do brahmajyoti, pois quer entrar no planeta espiritual mais elevado, ou seja, Kṛṣṇaloka, Goloka Vṛndāvana. Ele tem pleno conhecimento deste planeta, e por isso não se interessa por nenhum outro. Como o indica a palavra mad-bhaktaḥ, o devoto se ocupa no serviço devocional pleno, especificamente nos nove processos de atividades devocionais: ouvir, cantar, lembrar, adorar, servir aos pés de lótus do Senhor, oferecer orações, cumprir as ordens do Senhor, fazer amizade com Ele e entregar-Lhe tudo. Ele pode ocupar-se em todos os nove processos devocionais, ou em oito, sete, ou pelo menos um, e isto com certeza o tornará perfeito. 

Velice důležitý je výraz saṅga-varjitaḥ. Je třeba se vyvarovat společnosti osob, jež se staví proti Kṛṣṇovi. To se netýká pouze ateistů, ale i těch, které přitahuje plodonosná práce a myšlenková spekulace. Čistá podoba oddané služby je popsána v Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.1.11):

O termo saṅga-varjitaḥ é muito significante. Devemos afastar-nos daqueles que são contra Kṛṣṇa. Não só os ateus são contra Kṛṣṇa, mas também o são aqueles que ficam atraídos para as atividades fruitivas e para a especulação mental. Portanto, o Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.1.11) faz a seguinte descrição do método de serviço devocional puro: 

anyābhilāṣitā-śūnyaṁ
jñāna-karmādy-anāvṛtam
ānukūlyena kṛṣṇānu-
śīlanaṁ bhaktir uttamā
anyābhilāṣitā-śūnyaṁ
jñāna-karmādy-anāvṛtam
ānukūlyena kṛṣṇānu-
śīlanaṁ bhaktir uttamā

V tomto verši Śrīla Rūpa Gosvāmī dává jasně najevo, že chce-li někdo konat čistou oddanou službu, musí být oproštěn od veškerého hmotného znečištění. Nesmí být ve styku s těmi, kteří propadli plodonosným činnostem a myšlenkové spekulaci. Když takto prostý nežádoucí společnosti a znečištění hmotnými touhami rozvíjí příznivým způsobem poznání o Kṛṣṇovi, nazývá se to čistá oddaná služba. Ānukūlyasya saṅkalpaḥ prātikūlyasya varjanam (Hari-bhakti-vilāsa 11.676) — je třeba myslet na Kṛṣṇu a jednat pro Kṛṣṇu s příznivým, nikoliv s nepříznivým postojem. Kaṁsa byl nepřítel Kṛṣṇy a od chvíle Kṛṣṇova narození neustále různě plánoval, jak Ho zabít. A jelikož se mu to nikdy nepodařilo, bez ustání na Něho myslel. Při práci, při jídle i ve spánku si byl vždy v každém ohledu vědom Kṛṣṇy, ale toto vědomí Kṛṣṇy nebylo pozitivní. Přestože tedy na Kṛṣṇu myslel dvacet čtyři hodin denně, byl to démon a Kṛṣṇa ho nakonec zabil. Každý, koho Kṛṣṇa zabije, samozřejmě ihned dosáhne osvobození, ale to není cíl čistého oddaného. Ten netouží ani po osvobození, ani se nechce dostat na svrchovanou planetu Goloku Vṛndāvanu. Jeho jediným cílem je sloužit Kṛṣṇovi, ať je to kdekoliv.

Neste verso, Śrīla Rūpa Gosvāmī afirma claramente que, se alguém quer executar serviço devocional imaculado, ele deve estar livre de todas as espécies de contaminação material. Ele deve evitar a companhia de pessoas apegadas a atividades fruitivas e especulação mental. O serviço devocional puro começa quando o devoto, livre dessa associação indesejada e da contaminação dos desejos materiais, cultiva favoravelmente o conhecimento acerca de Kṛṣṇa. Ānukūlyasya saṅkalpaḥ prātikūlyasya varjanam (Hari-bhakti-vilāsa 11.676). Deve-se pensar em Kṛṣṇa e ficar do lado de Kṛṣṇa, e não contra Ele. Kaṁsa era um inimigo de Kṛṣṇa. Desde o comecinho, no nascimento de Kṛṣṇa, Kaṁsa traçou muitos planos para matá-lO, e porque ele era sempre malsucedido, vivia pensando em Kṛṣṇa. Assim, enquanto trabalhava, enquanto comia e enquanto dormia, ele estava sempre consciente de Kṛṣṇa em todos os aspectos. Porém, esta consciência de Kṛṣṇa não era favorável, e por isso, embora pensasse sempre em Kṛṣṇa vinte e quatro horas por dia, ele é considerado um demônio, e Kṛṣṇa acabou matando-o. É claro que qualquer um que é morto por Kṛṣṇa alcança a salvação imediata, mas esta não é a meta do devoto puro. O devoto puro nem mesmo quer a salvação. Ele não quer transferir-se nem mesmo ao planeta mais elevado, Goloka Vṛndāvana. Onde quer que ele esteja, seu único objetivo é servir a Kṛṣṇa.

Oddaný Kṛṣṇy je ke všem přátelský. Z toho důvodu je zde uvedeno, že nemá nepřátele (nirvairaḥ). Jak je to možné? Oddaný, který si je vědom Kṛṣṇy, ví, že jedině oddaná služba Kṛṣṇovi může každého zbavit všech problémů. Zná to z vlastní zkušenosti, a proto chce tento systém jednání s vědomím Kṛṣṇy uvést do lidské společnosti. Dějiny zaznamenaly mnoho příkladů oddaných Pána, kteří pro šíření vědomí Boha riskovali svůj život. Známým vzorem je Pán Ježíš Kristus. Neoddaní ho ukřižovali, ale on svůj život obětoval tomu, aby šířil vědomí Boha. Bylo samozřejmě povrchní si myslet, že ho skutečně zabili. V Indii je také mnoho vzorů, jako Ṭhākura Haridāsa a Prahlāda Mahārāja. Proč tak riskovali? Protože chtěli rozšířit vědomí Kṛṣṇy, a to je obtížné. Osoba vědomá si Kṛṣṇy ví, že když někdo trpí, je to kvůli tomu, že zapomněl na svůj věčný vztah s Kṛṣṇou. Největším darem, který může člověk dát lidské společnosti, je tedy zbavit svého bližního všech hmotných problémů tak, že ho bude učit o Kṛṣṇovi. Tímto způsobem čistý oddaný slouží Pánu-jeho prostřednictvím je Kṛṣṇa tolik milostivý i k obyčejným lidem. Teď si můžeme představit, jak milostivý je Kṛṣṇa k těm, kteří Mu prokazují službu a riskují pro Něho všechno. Proto je jisté, že se po opuštění těla dostanou na svrchovanou planetu.

O devoto de Kṛṣṇa é amigo de todos. Portanto, aqui se diz que ele não tem inimigos (nirvairaḥ). Como é que acontece isto? O devoto em consciência de Kṛṣṇa sabe que só o serviço devocional a Kṛṣṇa pode aliviar alguém de todos os problemas da vida. Ele tem experiência pessoal disso, e portanto quer introduzir este sistema da consciência de Kṛṣṇa na sociedade humana. Na história, há muitos exemplos de devotos do Senhor que arriscaram suas vidas para difundirem a consciência de Deus. O exemplo preferido é o Senhor Jesus Cristo. Ele foi crucificado pelos não-devotos, mas ele sacrificou sua vida para difundir a consciência de Deus. É óbvio que seria superficial entender que ele foi morto. Igualmente, na Índia também há muitos exemplos, tais como µhākura Haridāsa e Prahlāda Mahārāja. Por que correr esse risco? Porque eles queriam espalhar a consciência de Kṛṣṇa, e isso é difícil. Quem é consciente de Kṛṣṇa sabe que as pessoas sofrem porque se esqueceram de sua eterna relação com Kṛṣṇa. Portanto, o maior benefício que se pode prestar à sociedade humana é aliviar nosso vizinho de todos os problemas materiais. Por isso, o devoto puro ocupa-se no serviço do Senhor. Assim podemos imaginar o quanto Kṛṣṇa é misericordioso para com aqueles que se ocupam em Seu serviço, arriscando tudo por Ele. É certo que, depois de abandonarem o corpo, tais pessoas devem alcançar o planeta supremo.

Souhrnem lze říci, že Kṛṣṇa projevil dočasnou vesmírnou podobu, podobu času, který pohlcuje vše, i čtyřrukou podobu Viṣṇua. Kṛṣṇa je tedy zdrojem všech těchto projevů. Není to tak, že by Kṛṣṇa byl projevem původní viśva-rūpy či Viṣṇua. Kṛṣṇa je původem všech podob. Existují statisíce Viṣṇuů, ale oddaný se zaměřuje pouze na původní podobu Kṛṣṇy, dvourukého Śyāmasundaru. V Brahma-saṁhitě je uvedeno, že ti, kteří jsou láskou a oddaností poutáni k Śyāmasundarovi, Ho mohou neustále vidět ve svém srdci a nevidí nic jiného. Měli bychom tedy pochopit myšlenku jedenácté kapitoly, kterou je, že podoba Kṛṣṇy je stěžejní a svrchovaná.

Em resumo, a forma universal de Kṛṣṇa, que é uma manifestação temporária, e uma forma do tempo que devora tudo, e mesmo a forma de Viṣṇu, de quatro mãos, foram todas manifestadas por Kṛṣṇa. Logo, Kṛṣṇa é a origem de todas essas manifestações. Ninguém deve pensar que Kṛṣṇa é uma manifestação da viśva-rūpa original, ou de Viṣṇu. Kṛṣṇa é a origem de todas as formas. Há centenas e milhares de Viṣṇus, mas para o devoto a única forma de Kṛṣṇa que é importante é a forma original, o Śyāmasundara de duas mãos. No Brahma-saṁhitā afirma-se que aqueles que, com amor e devoção, se apegam a Kṛṣṇa sob a forma de Śyāmasundara podem vê-lO sempre dentro do coração e não conseguem ver nada mais. Portanto, deve-se compreender que o significado deste Décimo Primeiro Capítulo é que, a forma de Kṛṣṇa é essencial e suprema.

Takto končí Bhaktivedantovy výklady k jedenácté kapitole Śrīmad Bhagavad-gīty, pojednávající o vesmírné podobě.

Neste ponto encerram-se os significados Bhaktivedanta do Décimo Primeiro Capítulo do Śrīmad Bhagavad-gītā que trata da Forma Universal.