Skip to main content

TEXT 54

TEXT 54

Verš

Texte

bhaktyā tv ananyayā śakya
aham evaṁ-vidho ’rjuna
jñātuṁ draṣṭuṁ ca tattvena
praveṣṭuṁ ca paran-tapa
bhaktyā tv ananyayā śakya
aham evaṁ-vidho ’rjuna
jñātuṁ draṣṭuṁ ca tattvena
praveṣṭuṁ ca paran-tapa

Synonyma

Synonyms

bhaktyā — oddanou službou; tu — ale; ananyayā — nesmíšenou s plodonosnými činnostmi ani se spekulativním poznáním; śakyaḥ — možné; aham — Já; evam-vidhaḥ — takto; arjuna — ó Arjuno; jñātum — znát; draṣṭum — vidět; ca — a; tattvena — pravdivě; praveṣṭum — vstoupit do; ca — také; parantapa — ó přemožiteli nepřátel.

bhaktyā: par le service de dévotion; tu: mais; ananyayā: sans mélange avec les actes intéressés ou avec la recherche spéculative de la connaissance; śakyaḥ: possible; aham: Je; evam-vidhaḥ: comme ceci; arjuna: ô Arjuna; jñātum: de savoir; draṣṭum: de voir; ca: et; tattvena: en fait; praveṣṭum: de pénétrer dans; ca: aussi; param-tapa: ô vainqueur de l’ennemi.

Překlad

Translation

Můj milý Arjuno, pouze výlučnou oddanou službou Mne lze poznat takového, jaký jsem, jak tady před tebou stojím, a tak Mne přímo vidět. Jedině tímto způsobem je možné proniknout do tajemství toho, jak Mi porozumět.

Mon cher Arjuna, ce n’est qu’en Me servant avec une dévotion sans mélange qu’on peut Me comprendre tel que Je suis vraiment et Me voir tel que Je suis devant toi. On ne saurait percer autrement le mystère de Ma personne, ô Parantapa.

Význam

Purport

Kṛṣṇu lze poznat jedině procesem výlučné oddané služby. V tomto verši to sám objasňuje, aby samozvaní autoři komentářů, kteří se snaží porozumět Bhagavad-gītě spekulativní cestou, věděli, že tak jen maří čas. Nikdo nedokáže porozumět Kṛṣṇovi — tomu, jak se narodil svým rodičům ve čtyřruké podobě a vzápětí ji změnil ve dvourukou. K pochopení těchto věcí je velice těžké dojít studiem Ved nebo filozofickou spekulací. Proto je zde jasně řečeno, že Ho nikdo nemůže vidět či proniknout do těchto záležitostí. Zkušení studenti védských písem Ho však mohou z Ved poznávat mnoha způsoby. Autorizovaná písma uvádějí velké množství usměrňujících pravidel a ten, kdo chce poznat Kṛṣṇu, se jimi musí řídit. Každý se podle nich může podrobovat askezi — například se postit na Janmāṣṭamī, den Kṛṣṇova zjevení, a na dva dny zvané Ekādaśī (jedenáctý den po novu a po úplňku). Co se týče milodarů, mají se přirozeně dávat oddaným Kṛṣṇy, kteří prokazují Kṛṣṇovi oddanou službu a šíří Jeho filozofii, vědomí Kṛṣṇy, po celém světě. Vědomí Kṛṣṇy je požehnáním lidstvu. Rūpa Gosvāmī opěvoval Pána Caitanyu jako nejštědřejšího dárce, protože volně rozdával lásku ke Kṛṣṇovi, kterou je tak obtížné získat. Dá-li člověk nějakou část svých peněz těm, kdo se podílejí na rozdávání vědomí Kṛṣṇy, pak tento dar — věnovaný na šíření vědomí Kṛṣṇy — je tím nejlepším milodarem na světě. A pokud se někdo věnuje předepsanému uctívání v chrámu (v indických chrámech je vždy nějaké Božstvo, obvykle Viṣṇua či Kṛṣṇy), může dosáhnout pokroku uctíváním a skládáním poklon Nejvyšší Osobnosti Božství. Pro začátečníky v oddané službě Pánu je uctívání v chrámu nezbytné, což je potvrzeno ve védské literatuře (Śvetāśvatara Upaniṣad 6.23):

Il n’est pas d’autre moyen pour comprendre Kṛṣṇa que de Le servir avec un amour et une dévotion sans partage. Voilà ce qu’explique ici le Seigneur de façon très nette afin de montrer aux commentateurs non autorisés qui cherchent à pénétrer le sens de la Bhagavad-gītā par la spéculation intellectuelle, que leurs efforts sont vains. Ils ne peuvent comprendre comment Kṛṣṇa a pu paraître devant Ses parents dans une forme à quatre bras, et prendre aussitôt après une forme à deux bras. Cependant, ceux qui sont très versés dans l’étude des Écrits védiques pourront, par maintes voies, apprendre à Le connaître. Ils trouveront de nombreuses règles, de nombreux principes, auxquels ils pourront se conformer pour orienter leurs austérités. Pour faire pénitence, par exemple, ils pourront jeûner le jour de Janmāṣṭamī (le jour d’apparition de Kṛṣṇa) et les jours d’Ekādaśī (le onzième jour après la nouvelle lune et le onzième jour après la pleine lune).

Les actes charitables, naturellement, doivent être accomplis au profit des dévots de Kṛṣṇa qui Le servent en se consacrant à la propagation de la science de Dieu – la conscience de Kṛṣṇa – à travers le monde. Cette conscience de Kṛṣṇa est un bienfait pour l’humanité tout entière. Rūpa Gosvāmī dit de Śrī Caitanya Mahāprabhu qu’Il fit preuve de la charité la plus libérale parce qu’Il distribua librement l’amour de Kṛṣṇa à tous les êtres – amour qu’il est d’ordinaire fort difficile d’obtenir. Ainsi, si l’on donne en charité à ceux qui répandent la conscience de Kṛṣṇa, on accomplit le plus bel acte charitable qui soit. Et se vouer à l’adoration de Dieu dans un temple (dans tous les temples en Inde, on trouve habituellement des formes sculptées de Viṣṇu ou Kṛṣṇa), conformément aux règles du culte, permet également de progresser spirituellement. Au demeurant, pour qui commence tout juste à pratiquer le service de dévotion, il est essentiel d’adorer Dieu dans le temple, ainsi que l’atteste la Śvetāśvatara Upaniṣad (6.23):

yasya deve parā bhaktir
yathā deve tathā gurau
tasyaite kathitā hy arthāḥ
prakāśante mahātmanaḥ
yasya deve parā bhaktir
yathā deve tathā gurau
tasyaite kathitā hy arthāḥ
prakāśante mahātmanaḥ

Ten, kdo je neochvějně oddán Nejvyššímu Pánu a dostává se mu vedení duchovního učitele, v něhož má podobně neochvějnou víru, může vidět Nejvyšší Osobnost Božství prostřednictvím zjevení. Kṛṣṇu nelze poznat myšlenkovou spekulací. Pro toho, kdo se nepodrobí osobnímu výcviku pod vedením pravého duchovního učitele, je nemožné byť i jen začít Kṛṣṇovi rozumět. Slovem tu je zde zvláště vyjádřeno, že co se týče poznání Kṛṣṇy, nemůže být použit, doporučen a nemůže ani uspět žádný jiný způsob.

Le Seigneur Se révèle à celui qui est résolu dans sa dévotion pour la Personne Suprême et a une foi ferme en le maître spirituel qui le guide. Sans avoir reçu une formation personnelle, sous la direction d’un maître spirituel authentique, on ne peut acquérir la moindre connaissance de Kṛṣṇa. Le mot tu employé ici indique qu’on ne peut utiliser ou recommander aucune autre méthode, qu’aucune autre ne permet de comprendre Kṛṣṇa.

Kṛṣṇovy osobní podoby — dvouruká a čtyřruká — se zcela liší od dočasné vesmírné podoby ukázané Arjunovi. Čtyřruká podoba jménem Nārāyaṇa a dvouruká podoba Kṛṣṇy jsou věčné a transcendentální, zatímco vesmírná podoba, kterou viděl Arjuna, je pomíjivá. Samo slovo su-durdarśam (stěží spatřitelná) naznačuje, že ji předtím nikdo neviděl, a také to, že oddaným ani nebylo třeba ji vyjevovat. Kṛṣṇa ji ukázal Arjunovi na jeho přání, aby lidé v budoucnu mohli žádat každého, kdo se bude prohlašovat za inkarnaci Boha, o projevení jeho vesmírné podoby a nenechali se svést.

Les formes personnelles de Kṛṣṇa à deux et quatre bras diffèrent en tout point de Sa forme universelle, la forme temporaire qu’Il a montrée à Arjuna. Sa forme à quatre bras est celle de Nārāyaṇa et Sa forme à deux bras, celle de Kṛṣṇa. Toutes deux sont spirituelles et éternelles, tandis que Sa forme universelle, manifestée devant Arjuna, n’a qu’une durée d’existence limitée. Le mot su-durdarśam (difficile à voir) indique d’une part que nul n’a jamais vu auparavant cette forme universelle, et d’autre part que les dévots n’ont guère besoin de la connaître. Kṛṣṇa a manifesté cet aspect de Lui-même pour répondre favorablement à la requête d’Arjuna, et pour que l’on puisse, à l’avenir, éprouver quiconque se proclame un avatāra divin en lui demandant de montrer sa forme universelle.

Slovo na, kterého bylo několikrát užito v předchozím verši, vyjadřuje, že nikdo nemá být příliš pyšný na své přednosti, například na akademické vzdělání v oboru védské literatury. Člověk musí začít prokazovat oddanou službu Kṛṣṇovi. Jedině pak se může pokoušet psát komentáře k Bhagavad-gītě.

Quant au mot na, il est répété à maintes reprises dans le verset précédent pour indiquer que l’on ne doit pas s’enorgueillir de son instruction académique en matière d’études védiques. On doit prendre part au service de dévotion offert à Kṛṣṇa. Alors seulement pourra-t-on essayer de commenter la Bhagavad-gītā.

Kṛṣṇa postupně změnil podobu z vesmírné na čtyřrukou a potom na svou přirozenou podobu se dvěma rukama. To naznačuje, že všechny čtyřruké a ostatní podoby uvedené ve védské literatuře pocházejí z původní dvouruké podoby Kṛṣṇy; On je jejich zdrojem. Kṛṣṇa se liší dokonce i od těchto podob, o neosobním pojetí ani nemluvě. Pokud jde o Kṛṣṇovy čtyřruké podoby, je jasně řečeno, že i ta, která Mu je z nich nejblíže (Mahā-Viṣṇu, jenž leží na vesmírném oceánu a vydechuje a vdechuje nesčetné množství vesmírů), je také expanzí Nejvyššího Pána. V Brahma-saṁhitě (5.48) stojí:

Kṛṣṇa passe de Sa forme universelle à Sa forme de Nārāyaṇa à quatre bras, puis à Sa forme originelle à deux bras. Il montre ainsi que Ses formes à quatre bras, mais aussi toutes celles que décrivent les Écritures védiques, sont des émanations de Sa forme originelle à deux bras. Kṛṣṇa est donc la source de toutes les émanations. Et s’Il est toujours distinct de celles-ci, à plus forte raison le sera-t-Il de Son aspect impersonnel. Même la forme à quatre bras (celle de Mahā-Viṣṇu allongé sur l’océan cosmique qui crée et résorbe d’innombrables univers en respirant) qui s’apparente le plus à la Sienne propre est une émanation de Sa personne. La Brahma-saṁhitā (5.48) dit:

yasyaika-niśvasita-kālam athāvalambya
jīvanti loma-vila-jā jagad-aṇḍa-nāthāḥ
viṣṇur mahān sa iha yasya kalā-viśeṣo
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi
yasyaika-niśvasita-kālam athāvalambya
jīvanti loma-vila-jā jagad-aṇḍa-nāthāḥ
viṣṇur mahān sa iha yasya kalā-viśeṣo
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi

“Mahā-Viṣṇu, do něhož všechny nesčetné vesmíry vnikají a opět z Něho vycházejí pouhým jeho dýcháním, je úplnou expanzí Kṛṣṇy. Proto uctívám Govindu, Kṛṣṇu, příčinu všech příčin.” Z toho vyplývá, že bychom měli uctívat osobní podobu Kṛṣṇy coby Nejvyšší Osobnost Božství, oplývající věčnou blažeností a poznáním. Kṛṣṇa je zdrojem všech podob Viṣṇua, všech inkarnací a je původní Nejvyšší Osobností. To dokládá Bhagavad-gītā.

« Mahā-Viṣṇu qui, par Sa respiration, crée et résorbe les innombrables univers, est une émanation plénière de Kṛṣṇa. J’adore Govinda, Kṛṣṇa, la cause de toutes les causes. » Aussi la forme personnelle de Dieu, Kṛṣṇa, qui jouit de la connaissance et de la félicité éternelles, est-elle bien celle que le spiritualiste doit adorer. Comme le confirme la Bhagavad-gītā, cette forme de Kṛṣṇa est l’originelle Personne Suprême, source de toutes les formes d’avatāras.

Ve védské literatuře (Gopāla-tāpanī Upaniṣad 1.1) najdeme tento výrok:

Les Écrits védiques (Gopāla-tāpanī Upaniṣad 1.1) expliquent cela également:

sac-cid-ānanda-rūpāya
kṛṣṇāyākliṣṭa-kāriṇe
namo vedānta-vedyāya
gurave buddhi-sākṣiṇe
sac-cid-ānanda-rūpāya
kṛṣṇāyākliṣṭa-kāriṇe
namo vedānta-vedyāya
gurave buddhi-sākṣiṇe

“Skládám uctivé poklony Kṛṣṇovi, jenž se vyznačuje transcendentální podobou charakterizovanou blažeností, věčností a poznáním. Jemu se klaním, neboť porozumět Jemu znamená pochopit Vedy. Proto je nejvyšším duchovním mistrem.” Dále je řečeno: kṛṣṇo vai paramaṁ daivatam, “Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství.” (Gopāla-tāpanī Upaniṣad 1.3) Eko vaśī sarva-gaḥ kṛṣṇa īḍyaḥ — “Tento Kṛṣṇa je sám Nejvyšší, Osobnost Božství, a je hoden uctívání.” (Gopāla-tāpanī Upaniṣad 3.2) Eko 'pi san bahudhā yo 'vabhāti — “Kṛṣṇa je jeden, ale projevuje se v nekonečně mnoha podobách a inkarnacích.” (Gopāla-tāpanī Upaniṣad 1.21)

« Ô Kṛṣṇa, Toi dont la forme transcendantale est connaissance, éternité et félicité, je Te rends mon respectueux hommage, car Tu es le maître spirituel suprême et Te comprendre revient à comprendre les Védas. » Et aussi kṛṣṇo vai paramaṁ daivatam – « Kṛṣṇa est Dieu, la Personne Suprême. » (Gopāla-tāpanī Upaniṣad 1.3) Eko vaśī sarva-gaḥ kṛṣṇa īḍyaḥ – « Kṛṣṇa est Dieu, la Personne Suprême, et Il est digne d’adoration. » Eko ’pi san bahudhā yo ’vabhāti – « Bien que Kṛṣṇa soit une unité indivisible, Il Se manifeste en d’innombrables formes et avatāras. » (Gopāla-tāpanī Upaniṣad 1.21)

Brahma-saṁhitā (5.1) uvádí:

La Brahma-saṁhitā (5.1) explique elle aussi fort bien ce point:

īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ
sac-cid-ānanda-vigrahaḥ
anādir ādir govindaḥ
sarva-kāraṇa-kāraṇam
īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ
sac-cid-ānanda-vigrahaḥ
anādir ādir govindaḥ
sarva-kāraṇa-kāraṇam

“Nejvyšší Osobnost Božství je Kṛṣṇa, jenž má tělo sestávající z věčnosti, poznání a blaženosti. Nemá počátek, neboť je sám počátkem všeho. Je příčinou všech příčin.”

« Kṛṣṇa est Dieu, la Personne Suprême, dont le corps est tout de connaissance, d’éternité et de félicité. Il n’a pas d’origine parce qu’Il est à l’origine de toute chose. Il est la cause de toutes les causes. »

Na jiném místě je řečeno: yatrāvatīrṇaṁ kṛṣṇākhyaṁ paraṁ brahma narākṛti — “Nejvyšší Absolutní Pravda je osoba, jmenuje se Kṛṣṇa a čas od času sestupuje na Zemi.” Ve Śrīmad-Bhāgavatamu nalezneme popis různých inkarnací Nejvyšší Osobnosti Božství a Kṛṣṇovo jméno se v tomto soupisu objevuje také. Poté se tam ovšem dočteme, že Kṛṣṇa není inkarnace Boha, ale samotný původní Nejvyšší Pán, Osobnost Božství (ete cāṁśa-kalāḥ puṁsaḥ kṛṣṇas tu bhagavān svayam).

On trouve également: yatrāvatīrṇaṁ kṛṣṇākhyaṁ param brahma narākṛti – « La Vérité Suprême et Absolue est une personne. Son nom est Kṛṣṇa et Il descend parfois sur cette terre. » Et le Śrīmad-Bhāgavatam de dresser la liste des différents types d’avatāras, dans laquelle le nom de Kṛṣṇa apparaît avec cette mention que Kṛṣṇa n’est pas un avatāra, mais Dieu, la Personne Suprême, dans Sa forme originelle (ete cāṁśa-kalāḥ puṁsaḥ kṛṣṇas tu bhagavān svayam).

V Bhagavad-gītě Pán prohlašuje: mattaḥ parataraṁ nānyat — “Neexistuje nic vyššího než Má podoba Osobnosti Božství, Kṛṣṇy.” Jinde v Gītě praví: aham ādir hi devānām — “Já jsem původem všech polobohů.” A když Arjuna vyslechl Bhagavad-gītu a pochopil, co mu Kṛṣṇa říká, potvrdil totéž slovy: paraṁ brahma paraṁ dhāma pavitraṁ paramaṁ bhavān, “Nyní plně chápu, že jsi Nejvyšší Osobnost Božství, Absolutní Pravda a útočiště všeho.” Vesmírná podoba, kterou Kṛṣṇa ukázal Arjunovi, tedy není původní podobou Boha. Původní podobou je Kṛṣṇa. Vesmírnou podobu s mnoha tisíci hlavami a rukama projevil, aby upoutal pozornost lidí, kterým chybí láska k Bohu.

Dans la Bhagavad-gītā, le Seigneur déclare: mattaḥ parataraṁ nānyat – « Rien n’est supérieur à Ma forme de Kṛṣṇa, Dieu, la Personne Souveraine ». Et également: aham ādir hi devānām – « Je suis la source de tous les devas. » Enfin, lorsqu’il a compris la Bhagavad-gītā, l’enseignement reçu de Kṛṣṇa, Arjuna confirme Sa suprématie par ces paroles: paraṁ brahma paraṁ dhāma pavitraṁ paramaṁ bhavān – « Je réalise maintenant pleinement que Tu es Dieu, la Personne Suprême, la Vérité Absolue et le refuge de toute chose. » La forme universelle que Kṛṣṇa a dévoilée à Arjuna n’est donc pas la forme originelle de Dieu. La forme originelle est celle de Kṛṣṇa. La forme universelle avec ses milliers de têtes et de mains n’est manifestée que pour attirer l’attention des hommes qui n’ont pas encore développé leur amour pour Dieu. Répétons-le, elle n’est pas la forme originelle de Dieu.

Pro čisté oddané, kteří Pána milují v různých transcendentálních vztazích, není vesmírná podoba přitažlivá. Nejvyšší Pán opětuje transcendentální lásku ve své původní podobě Kṛṣṇy. Arjunovi, který byl s Kṛṣṇou tak důvěrně spojen vztahem přátelství, proto nebyla tato podoba vesmírného projevu příjemná — budila v něm strach. Arjuna jakožto Kṛṣṇův stálý společník přirozeně musel mít transcendentální zrak; nebyl to obyčejný člověk. Z toho důvodu ho vesmírná podoba neuchvátila. Ta může připadat úžasná těm, kdo chtějí dosáhnout vyšší úrovně života prací konanou s touhou po jejích plodech, ale osobám, které se věnují oddané službě, je nanejvýš drahá dvouruká podoba Kṛṣṇy.

Les purs dévots du Seigneur, qui sont unis à Lui par divers liens d’amour absolu, n’éprouvent aucun attrait pour Sa forme universelle. Du reste, dans Ses échanges d’amour transcendantaux, le Seigneur Suprême Se montre toujours à Ses purs dévots dans Sa forme originelle de Kṛṣṇa. Arjuna, dont on a vu précédemment qu’il était étroitement lié au Seigneur par une intime relation d’amitié ne trouve donc pas particulièrement agréable de voir cette forme universelle. Bien plutôt ressent-il de la crainte. Comprenons qu’il est un compagnon éternel du Seigneur ne ressemblant en rien à un homme ordinaire, et, qu’en vertu de sa vision spirituelle, il ne saurait être fasciné par la forme universelle. Les hommes qui cherchent à s’élever en accomplissant divers actes intéressés la trouvent peut-être merveilleuse, mais ceux qui pratiquent le service de dévotion lui préfèrent la forme infiniment chère de Kṛṣṇa à deux bras.