TEXT 51

Verš

Texte

arjuna uvāca
dṛṣṭvedaṁ mānuṣaṁ rūpaṁ
tava saumyaṁ janārdana
idānīm asmi saṁvṛttaḥ
sa-cetāḥ prakṛtiṁ gataḥ

Synonyma

Synonyms

arjunaḥ uvāca — Arjuna prohlásil; dṛṣṭvā — když vidím; idam — tuto; mānuṣam — lidskou; rūpam — podobu; tava — Tvou; saumyam — překrásnou; janārdana — ó hubiteli nepřátel; idānīm — nyní; asmi — jsem; saṁvṛttaḥ — ustálený; sa-cetāḥ — s takovým vědomím; prakṛtim — do svého přirozeného stavu; gataḥ — navrácen.

arjunaḥ uvāca: Arjuna dit; dṛṣṭvā: voyant; idam: cette; mānuṣam: humaine; rūpam: forme; tava: de Toi; saumyam: très belle; janārdana: ô Toi, qui châties les ennemis; idānīm: à ce moment même; asmi: je suis; saṁvṛttaḥ: rassuré; sa-cetāḥ: dans ma conscience; prakṛtim: à ma propre nature; gataḥ: je reviens.

Překlad

Translation

Když Arjuna uviděl Kṛṣṇu v Jeho původní podobě, řekl: Ó Janārdano, při pohledu na tuto překrásnou podobu, která je jako lidská, se má mysl uklidnila. Jsem opět ve svém přirozeném stavu.

À la vue de la forme originelle de Kṛṣṇa, Arjuna s’exclame: Ô Janārdana, cette forme aux traits humains, si merveilleusement belle, apaise mon mental, et je recouvre à l’instant ma vraie nature.

Význam

Purport

Slova mānuṣaṁ rūpam dávají jasně najevo, že původní podoba Nejvyšší Osobnosti Božství je dvouruká. Ti, kdo se Kṛṣṇovi vysmívají, jako by byl obyčejný člověk, jsou zde usvědčeni z neznalosti Jeho božské povahy. Je-li Kṛṣṇa stejný jako obyčejný člověk, jak je možné, že umí ukázat vesmírnou podobu a potom zase čtyřrukou podobu zvanou Nārāyaṇa? V Bhagavad-gītě je proto velmi jasně řečeno, že ten, kdo považuje Kṛṣṇu za obyčejného člověka a svádí čtenáře tvrzením, že z Kṛṣṇy promlouvá neosobní Brahman, se dopouští největší nepravosti. Kṛṣṇa skutečně ukázal svou vesmírnou podobu i svou čtyřrukou podobu Viṣṇua. Jak by tedy mohl být obyčejnou lidskou bytostí? Čistého oddaného nemohou scestné komentáře k Bhagavad-gītě zmást, protože zná věci tak, jak jsou. Původní verše Bhagavad-gīty jsou jasné jako slunce. Nepotřebují umělé světlo hloupých tvůrců komentářů.

Dans ce verset, les mots mānuṣaṁ rūpam indiquent sans équivoque que la forme originelle de Dieu, la Personne Suprême, est une forme à deux bras. Ils montrent également que les sots qui dénigrent Kṛṣṇa en Le prenant pour une personne ordinaire ignorent tout de Sa nature divine. Si Kṛṣṇa n’était qu’un homme ordinaire, comment aurait-Il pu manifester la forme universelle, puis la forme de Nārāyaṇa à quatre bras ? La Bhagavad-gītā démontre donc clairement que certains commentateurs égarent leurs lecteurs en présentant Kṛṣṇa comme un homme ordinaire et en affirmant que c’est le Brahman impersonnel, par l’intermédiaire de Kṛṣṇa, qui énonce la Bhagavad-gītā. En agissant ainsi, ils causent à autrui le plus grand tort qui soit. Kṛṣṇa vient réellement de manifester Sa forme universelle et Sa forme de Viṣṇu à quatre bras. Comment, dès lors, pourrait-Il n’être qu’un homme ordinaire ? Jamais le pur dévot ne se laisse égarer par de tels commentaires car il connaît la véritable nature des choses. Les versets originels de la Bhagavad-gītā sont aussi lumineux que le soleil. Pourquoi donc faudrait-il, pour les éclairer, les faibles lumières de commentateurs insensés ?