Skip to main content
Knihovna » Bhagavad-gītā taková, jaká je » Kapitola jedenáctá

TEXT 35

TEXT 35

Verš

Text

sañjaya uvāca
etac chrutvā vacanaṁ keśavasya
kṛtāñjalir vepamānaḥ kirīṭī
namaskṛtvā bhūya evāha kṛṣṇaṁ
sa-gadgadaṁ bhīta-bhītaḥ praṇamya
sañjaya uvāca
etac chrutvā vacanaṁ keśavasya
kṛtāñjalir vepamānaḥ kirīṭī
namaskṛtvā bhūya evāha kṛṣṇaṁ
sa-gadgadaṁ bhīta-bhītaḥ praṇamya

Synonyma

Synonyms

sañjayaḥ uvāca — Sañjaya řekl; etat — takto; śrutvā — když vyslechl; vacanam — řeč; keśavasya — Kṛṣṇy; kṛta-añjaliḥ — se sepjatýma rukama; vepamānaḥ — třesoucí se; kirīṭī — Arjuna; namaskṛtvā — klanící se; bhūyaḥ — znovu; eva — také; āha — řekl; kṛṣṇam — Kṛṣṇovi; sa-gadgadam — chvějícím se hlasem; bhīta-bhītaḥ — velmi bázlivý; praṇamya — klanící se.

sañjayaḥ uvāca — Sañjaya said; etat — thus; śrutvā — hearing; vacanam — the speech; keśavasya — of Kṛṣṇa; kṛta-añjaliḥ — with folded hands; vepamānaḥ — trembling; kirīṭī — Arjuna; namaskṛtvā — offering obeisances; bhūyaḥ — again; eva — also; āha — said; kṛṣṇam — unto Kṛṣṇa; sa-gadgadam — with a faltering voice; bhīta-bhītaḥ — fearful; praṇamya — offering obeisances.

Překlad

Translation

Sañjaya řekl Dhṛtarāṣṭrovi: Ó králi, když Arjuna vyslechl od Nejvyšší Osobnosti Božství tato slova, třásl se a znovu a znovu skládal poklony se sepjatýma rukama. Chvějícím se hlasem k Pánu Kṛṣṇovi bázlivě promluvil.

Sañjaya said to Dhṛtarāṣṭra: O King, after hearing these words from the Supreme Personality of Godhead, the trembling Arjuna offered obeisances with folded hands again and again. He fearfully spoke to Lord Kṛṣṇa in a faltering voice, as follows.

Význam

Purport

Jak jsme již uvedli, vesmírná podoba Nejvyšší Osobnosti Božství způsobila, že Arjuna byl udivený a zmatený, a proto začal Kṛṣṇovi opakovaně skládat uctivé poklony a zajíkavě se k Němu modlit — ne jako přítel, ale jako užaslý oddaný.

As we have already explained, because of the situation created by the universal form of the Supreme Personality of Godhead, Arjuna became bewildered in wonder; thus he began to offer his respectful obeisances to Kṛṣṇa again and again, and with faltering voice he began to pray, not as a friend, but as a devotee in wonder.