Skip to main content
Knihovna » Bhagavad-gītā taková, jaká je » Kapitola jedenáctá

TEXT 19

TEXT 19

Verš

Texte

anādi-madhyāntam ananta-vīryam
ananta-bāhuṁ śaśi-sūrya-netram
paśyāmi tvāṁ dīpta-hutāśa-vaktraṁ
sva-tejasā viśvam idaṁ tapantam
anādi-madhyāntam ananta-vīryam
ananta-bāhuṁ śaśi-sūrya-netram
paśyāmi tvāṁ dīpta-hutāśa-vaktraṁ
sva-tejasā viśvam idaṁ tapantam

Synonyma

Synonyms

anādi — bez počátku; madhya — středu; antam — a konce; ananta — neomezená; vīryam — sláva; ananta — neomezené; bāhum — paže; śaśi — měsíc; sūrya — slunce; netram — oči; paśyāmi — vidím; tvām — Tebe; dīpta — planoucí; hutāśa-vaktram — oheň z Tvých úst; sva-tejasā — svou září; viśvam — vesmír; idam — tento; tapantam — rozpalující.

anādi: sans début; madhya: milieu; antam: ou fin; ananta: illimitée; vīryam: la gloire; ananta: illimités; bāhum: les bras; śaśi: la lune; sūrya: et le soleil; netram: les yeux; paśyāmi: je vois; tvām: de Toi; dīpta: brûlant; hutāśa-vaktram: le feu qui sort de Ta bouche; sva-tejasā: par Ta radiance; viśvam: univers; idam: cet; tapantam: chauffant.

Překlad

Translation

Nemáš počátek, střed ani konec. Tvá sláva je neomezená. Máš bezpočet paží a slunce a měsíc jsou Tvé oči. Vidím, jak z Tvých úst vychází planoucí oheň a jak svou září spaluješ celý tento vesmír.

Sans commencement, sans fin, sans milieu, doté d’innombrables bras, d’une bouche d’où jaillit un feu brûlant, Tu incendies l’univers entier de Ta radiance. Le soleil et la lune sont Tes yeux. On ne saurait mesurer l’étendue de Ta gloire.

Význam

Purport

Šest druhů bohatství Nejvyšší Osobnosti Božství nemá meze. Zde i na mnoha jiných místech se některé popisy opakují, ale opakování popisů Kṛṣṇovy slávy není podle písem literárním nedostatkem. Je řečeno, že když je někdo zmatený, užaslý nebo prožívá silnou extázi, znovu a znovu opakuje svá slova. To v žádném případě není chyba.

Les six opulences spirituelles du Seigneur Suprême sont chacune infinies. Dans ce verset, comme dans bon nombre d’autres, on trouvera des répétitions, mais les Écrits védiques nous enseignent que la répétition des gloires de Kṛṣṇa ne constitue en rien une faiblesse littéraire. N’arrive-t-il pas, lorsqu’on est émerveillé, déconcerté ou saisi d’une grande extase, que l’on répète maintes fois les mêmes choses ? On ne saurait voir dans ces répétitions la moindre imperfection.