TEXT 21

ТЕКСТ 21

Verš

Текст

ādityānām ahaṁ viṣṇur
jyotiṣāṁ ravir aṁśumān
marīcir marutām asmi
nakṣatrāṇām ahaṁ śaśī

а̄дитя̄на̄м ахам̇ виш̣н̣ур
джьотиш̣а̄м̇ равир ам̇шума̄н
марӣчир марута̄м асми
накш̣атра̄н̣а̄м ахам̇ шашӣ

Synonyma

Дума по дума

ādityānām — z Ādityů; aham — Já; viṣṇuḥ — Nejvyšší Pán; jyotiṣām — ze všech svítících těles; raviḥ — Slunce; aṁśu-mān — zářící; marīciḥ — Marīci; marutām — z Marutů; asmi — jsem; nakṣatrāṇām — z hvězd; aham — jsem; śaśī — Měsíc.

а̄дитя̄на̄м – на А̄дитите; ахам – Аз съм; виш̣н̣ух̣ – Върховният Бог; джьотиш̣а̄м – от светилата; равих̣ – Слънцето; ам̇шу-ма̄н – блестящо; марӣчих̣ – Марӣчи; марута̄м – от Марутите; асми – Аз съм; накш̣атра̄н̣а̄м – от звездите; ахам – Аз съм; шашӣ – Луната.

Překlad

Превод

Z Ādityů jsem Viṣṇu, ze svítících těles zářící Slunce, z Marutů Marīci a mezi hvězdami jsem Měsíc.

От А̄дитите Аз съм Виш̣н̣у; от светилата Аз съм блестящото Слънце; от Марутите Аз съм Марӣчи, а сред звездите Аз съм Луната.

Význam

Пояснение

Je celkem dvanáct Ādityů a nejpřednějším z nich je Kṛṣṇa. Ze všech svítících těles na obloze je nejdůležitější Slunce — a v Brahma-saṁhitě je řečeno, že Slunce je zářícím okem Nejvyššího Pána. V prostoru vane padesát různých druhů větru a jejich vládnoucí božstvo, Marīci, zastupuje Kṛṣṇu.

Има дванайсет А̄дити, сред които Кр̣ш̣н̣а е главният. Измежду блестящите в небето светила, Слънцето е главното. В Брахма сам̇хита̄ Слънцето се приема за блестящото око на Върховния Бог. В пространството духат петдесет вида ветрове и божеството Марӣчи, властващо над ветровете, представя Кр̣ш̣н̣а.

Nejvýraznější mezi hvězdami je Měsíc, a proto je představitelem Kṛṣṇy. Z verše vyplývá, že Měsíc je jednou z hvězd — to znamená, že hvězdy, které se třpytí na obloze, rovněž odrážejí světlo Slunce. Védské spisy neuznávají teorii mnoha sluncí ve vesmíru. Slunce je jedno a hvězdy — stejně jako Měsíc — svítí odraženým slunečním světlem. Jelikož zde Bhagavad-gītā uvádí, že Měsíc je jednou z hvězd, nejsou třpytící se hvězdy mnoha slunci, ale tělesy podobnými Měsíci.

Сред звездите най-забележителна през нощта е Луната, тя представя Кр̣ш̣н̣а. От този стих става ясно, че Луната е звезда; следователно звездите, които блестят в небето, също отразяват светлината на Слънцето. Теорията, че има много слънца във Вселената, не се приема във ведическата литература. Слънцето е едно, а Луната и звездите светят с отразена слънчева светлина. След като Бхагавад-гӣта̄ посочва тук, че Луната е една от звездите, блестящите звезди не са слънца, а са подобни на Луната.