TEXT 11
TEXT 11
Verš
Text
aham ajñāna-jaṁ tamaḥ
nāśayāmy ātma-bhāva-stho
jñāna-dīpena bhāsvatā
aham ajñāna-jaṁ tamaḥ
nāśayāmy ātma-bhāva-stho
jñāna-dīpena bhāsvatā
Synonyma
Synonyms
Překlad
Translation
Dlím v jejich srdcích, a abych jim projevil zvláštní milost, zářící lampou poznání rozptyluji temnotu zrozenou z nevědomosti.
To show them special mercy, I, dwelling in their hearts, destroy with the shining lamp of knowledge the darkness born of ignorance.
Význam
Purport
Když Pán Caitanya pobýval v Benáresu a šířil zpívání Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare, následovaly Ho tisíce lidí. Prakāśānanda Sarasvatī, který byl v té době v Benáresu velmi vlivným a vzdělaným učencem, se Pánu Caitanyovi opovržlivě smál — prohlašoval o něm, že je sentimentalista. Takoví filozofové někdy kritizují oddané, protože si myslí, že většina jich je v temnotě nevědomosti a že po filozofické stránce jsou naivně sentimentální. To však není pravda. Je řada velmi vzdělaných učenců, kteří předložili filozofii oddanosti. Ale dokonce i když oddaný nedokáže využít dostupnosti jejich literatury nebo přítomnosti svého duchovního učitele, Kṛṣṇa mu sám v jeho srdci pomáhá, je-li oddaný upřímný v oddané službě. Upřímnému oddanému, který jedná vědom si Kṛṣṇy, tedy nikdy nemůže chybět poznání. Jediným předpokladem je vykonávat oddanou službu s úplným vědomím Kṛṣṇy.
When Lord Caitanya was in Benares promulgating the chanting of Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare/ Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare, thousands of people were following Him. Prakāśānanda Sarasvatī, a very influential and learned scholar in Benares at that time, derided Lord Caitanya for being a sentimentalist. Sometimes Māyāvādī philosophers criticize the devotees because they think that most of the devotees are in the darkness of ignorance and are philosophically naive sentimentalists. Actually that is not the fact. There are very, very learned scholars who have put forward the philosophy of devotion. But even if a devotee does not take advantage of their literatures or of his spiritual master, if he is sincere in his devotional service he is helped by Kṛṣṇa Himself within his heart. So the sincere devotee engaged in Kṛṣṇa consciousness cannot be without knowledge. The only qualification is that one carry out devotional service in full Kṛṣṇa consciousness.
Māyāvādský filozof si myslí, že bez analyzování nemůže mít nikdo čisté poznání. Nejvyšší Osobnost Božství mu v tomto verši odpovídá: těm, kdo se věnují čisté oddané službě, pomáhá On sám, Nejvyšší Pán, i když nemají patřičné vzdělání a dokonce i když dostatečně neznají védské zásady.
The Māyāvādī philosophers think that without discriminating one cannot have pure knowledge. For them this answer is given by the Supreme Lord: those who are engaged in pure devotional service, even though they be without sufficient education and even without sufficient knowledge of the Vedic principles, are still helped by the Supreme God, as stated in this verse.
Śrī Kṛṣṇa říká Arjunovi, že je v podstatě nemožné porozumět Nejvyšší Pravdě — Absolutní Pravdě, Nejvyšší Osobnosti Božství — jen spekulováním, neboť Nejvyšší je tak velký, že Ho nelze poznat či dosáhnout pouhou snahou mysli. Člověk může spekulovat milióny let, ale pokud není oddaný — pokud postrádá lásku k Nejvyšší Pravdě — nikdy Kṛṣṇu, který je Nejvyšší Pravdou, nepozná. Nejvyšší Pravdu, Kṛṣṇu, uspokojí jedině oddaná služba, a On se pak prostřednictvím své nepochopitelné energie může zjevit v srdci čistého oddaného. Ten má Kṛṣṇu ve svém srdci neustále. A přítomnost Kṛṣṇy, který je jako slunce, ihned rozptýlí temnotu nevědomosti. Tuto zvláštní milost projevuje Kṛṣṇa svým čistým oddaným.
The Lord tells Arjuna that basically there is no possibility of understanding the Supreme Truth, the Absolute Truth, the Supreme Personality of Godhead, simply by speculating, for the Supreme Truth is so great that it is not possible to understand Him or to achieve Him simply by making a mental effort. Man can go on speculating for several millions of years, and if he is not devoted, if he is not a lover of the Supreme Truth, he will never understand Kṛṣṇa, or the Supreme Truth. Only by devotional service is the Supreme Truth, Kṛṣṇa, pleased, and by His inconceivable energy He can reveal Himself to the heart of the pure devotee. The pure devotee always has Kṛṣṇa within his heart; and with the presence of Kṛṣṇa, who is just like the sun, the darkness of ignorance is at once dissipated. This is the special mercy rendered to the pure devotee by Kṛṣṇa.
Následkem styku s hmotou, který trval mnoho miliónů životů, je naše srdce neustále pokryté prachem neboli hmotným znečištěním. Když se však zaměstnáme oddanou službou a budeme vždy zpívat Hare Kṛṣṇa, prach rychle zmizí a dospějeme na úroveň čistého poznání. Konečného cíle, Viṣṇua, lze dosáhnout jedině tímto zpíváním a oddanou službou, nikoliv myšlenkovou spekulací či polemikou. Čistý oddaný si nemusí dělat starosti, jak zabezpečí hmotné životní potřeby. Když odstraní temnotu ze svého srdce, vše mu přirozeně zajistí Nejvyšší Pán, jehož těší láskyplná oddaná služba oddaného. To je esence učení Bhagavad-gīty; jejím studiem se je možné stát duší zcela odevzdanou Nejvyššímu Pánu a zaměstnat se čistou oddanou službou. Jakmile se Pán o někoho stará, tato osoba se zcela zbavuje veškerého materialistického snažení.
Due to the contamination of material association, through many, many millions of births, one’s heart is always covered with the dust of materialism, but when one engages in devotional service and constantly chants Hare Kṛṣṇa, the dust quickly clears, and one is elevated to the platform of pure knowledge. The ultimate goal, Viṣṇu, can be attained only by this chant and by devotional service, and not by mental speculation or argument. The pure devotee does not have to worry about the material necessities of life; he need not be anxious, because when he removes the darkness from his heart, everything is provided automatically by the Supreme Lord, who is pleased by the loving devotional service of the devotee. This is the essence of the teachings of Bhagavad-gītā. By studying Bhagavad-gītā, one can become a soul completely surrendered to the Supreme Lord and engage himself in pure devotional service. As the Lord takes charge, one becomes completely free from all kinds of materialistic endeavors.