TEXT 36

VERŠ 36

Verš

pāpam evāśrayed asmān
hatvaitān ātatāyinaḥ
tasmān nārhā vayaṁ hantuṁ
dhārtarāṣṭrān sa-bāndhavān
sva-janaṁ hi kathaṁ hatvā
sukhinaḥ syāma mādhava

Synonyma

pāpam — poskvrna; eva — jistě; āśrayet — musí přijít na; asmān — nás; hatvā — zabitím; etān — všech těchto; ātatāyinaḥ — agresoři; tasmāt — proto; na — nikdy; arhāḥ — mající; vayam — my; hantum — zabít; dhārtarāṣṭrān — syny Dhṛtarāṣṭry; sa-bāndhavān — spolu s přáteli; sva-janam — příbuzné; hi — zajisté; katham — jak; hatvā — zabitím; sukhinaḥ — šťastní; syāma — staneme se; mādhava — ó Kṛṣṇo, manželi bohyně štěstí.

pāpam — neresti; eva — istotne; āśrayet — musíme vziať na; asmān — seba; hatvā — zabitím; etān — títo všetci; ātatāyinaḥ — zločinci; tasmāt — preto; na — nikdy; arhāḥ — zaslúžia si; vayam — my; hantum — zabiť; dhārtarāṣṭrān — Dhṛtarāṣṭrových synov; sa-bāndhavān — spolu s priateľmi; sva-janam — príbuznými; hi — istotne; katham — ako; hatvā — zabitím; sukhinaḥ — šťastní; syāma — stane sa; mādhava — ó, Kṛṣṇa, manžel bohyne šťastia.

Překlad

Jestliže zabijeme takové agresory, dolehne na nás hřích. Pobít Dhṛtarāṣṭrovy syny a naše přátele proto není správné. Co bychom tím získali, Kṛṣṇo, manželi bohyně štěstí, a jak bychom mohli být šťastní, když zabijeme vlastní příbuzné?

Ak zabijeme týchto zločincov, upadneme do hriechu. Preto nie je od nás správne zabiť synov Dhṛtarāṣṭrových a našich priateľov. Čo by sme tým, ó, Kṛṣṇa, manžel bohyne šťastia, získali a ako môžeme byť šťastní, keď zabijeme svojich vlastných príbuzných?

Význam

Vedy definují šest druhů agresorů: 1. ten, kdo podá jed; 2. ten, kdo zapálí dům; 3. ten, kdo zaútočí smrtonosnou zbraní; 4. ten, kdo plení majetek; 5. ten, kdo zabere cizí zem, a 6. ten, kdo unese vdanou ženu. Tyto agresory je třeba neprodleně zabít. Nepřivodí se tím žádný hřích. Každý obyčejný člověk by je zabil, ale Arjuna nebyl obyčejný člověk. Měl povahu světce, a podle toho s nimi chtěl také jednat. Taková svatost ale kṣatriyovi nepřísluší. Zodpovědný státosprávce sice má být svatý, ale nikoliv zbabělý. Pán Rāma byl například takový světec, že i dnes lidé chtějí žít v Rāmově království (rāma-rājya) — přitom však nikdy neprojevil známky zbabělosti. Rāvaṇa byl agresor, protože unesl Rāmovu manželku Sītu, a Pán Rāma mu za to dal ponaučení, jaké nemá ve světové historii obdoby. Nicméně pokud jde o Arjunu, musíme vzít v úvahu, že nešlo o běžné agresory, ale o jeho děda, učitele, přátele, syny, vnuky a tak dále. Arjuna proto uvažoval následujícím způsobem. Myslel si, že by s nimi neměl jednat tak tvrdě, jak je to nutné u obyčejných agresorů; kromě toho má světec odpouštět a takové náboženské pokyny pro světce jsou důležitější než jakákoliv mimořádná politická situace. Arjuna považoval za lepší, když svým příbuzným na základě náboženství a svatého chování odpustí, než aby je z politických důvodů zabíjel. Neviděl zabíjení pro pouhé dočasné štěstí spojené s tělem jako prospěšné. Velká království ani radosti, které skýtají, koneckonců nejsou věčné. Proč by tedy měl zabíjením vlastních příbuzných riskovat svůj život a věčné osvobození? To, že Arjuna oslovil Kṛṣṇu Mādhavo (manželi bohyně štěstí), je v této souvislosti také významné. Chtěl tak Pána upozornit na to, že by ho jakožto manžel bohyně štěstí neměl pobízet do něčeho, co nakonec přinese neštěstí. Kṛṣṇa však nepřináší neštěstí nikomu, ani nemluvě o svých oddaných.

Podľa vedskych písiem existuje šesť druhov zločincov: 1. ten, kto otrávi jedom; 2. ten, kto podpáli dom; 3. ten, kto zaútočí smrtonosnou zbraňou; 4. ten, kto plieni bohatstvo; 5. ten, kto okupuje cudziu krajinu a 6. ten, kto unesie vydatú ženu. Takých zločincov treba bezodkladne zabiť a ich zabitím sa nespácha hriech. Obyčajnému človeku sa môže zdať úplne prirodzené zabiť takých zločincov, lenže Arjuna nebol obyčajný človek. Mal povahu svätca, a preto chcel s nimi konať ako svätec a odpustiť im. Taká svätosť sa však pre kṣatriyu nehodí. Zodpovedný panovník by mal byť zbožný, ale to neznamená, že môže byť zbabelý. Napríklad Śrī Rāma bol taký zbožný, že si dokonca ešte aj teraz ľudia želajú žiť v Rāmovom kráľovstve (rāma-rājya). Ale Śrī Rāmacandra nikdy neprejavil žiadne príznaky zbabelosti. Démon Rāvaṇa bol zločinec, lebo uniesol Rāmovu manželku Sītu. Rāma mu dal také ponaučenie, aké v histórii sveta nemá obdobu. V Arjunovom prípade musíme zobrať do úvahy, že tu nešlo o obyčajných zločincov, ale o jeho príbuzných, učiteľov a priateľov. Arjuna preto usudzoval, že by sa s nimi nemalo konať ako s obyčajnými zločincami. Okrem toho má svätec odpúšťať. Nasledovanie týchto cnostných zásad bolo pre Arjunu prednejšie, než bojovať z nejakých politických dôvodov proti svojím príbuzným a priateľom. Nevidel žiadny zmysel v tom, aby zabíjal pre nejakú pominuteľnú telesnú radosť. Radosť, ktorú môže človeku také kráľovstvo priniesť, netrvá predsa príliš dlho. Prečo by teda mal riskovať svoj život a večnú spásu tým, že zabije svojich príbuzných? Arjunovo oslovenie Kṛṣṇu „Mādhava“, čiže manžel bohyne šťastia tu má určitý význam. Arjuna sa totiž obával, aby ho Kṛṣṇa nepriviedol k niečomu, čo by mu nakoniec prinieslo nešťastie. Kṛṣṇa však nikdy nikomu nešťastie neprináša, a obzvlášť nie Svojím oddaným.