TEXT 31
TEXT 31
Verš
Tekstas
hatvā sva-janam āhave
na kāṅkṣe vijayaṁ kṛṣṇa
na ca rājyaṁ sukhāni ca
hatvā sva-janam āhave
na kāṅkṣe vijayaṁ kṛṣṇa
na ca rājyaṁ sukhāni ca
Synonyma
Synonyms
Překlad
Translation
Nevím, jak může vzejít něco dobrého z toho, když v této bitvě zabiji své vlastní příbuzné, a nemohu si ani přát následné vítězství, království či štěstí, můj milý Kṛṣṇo.
Nesuprantu, ką gero gali duoti gentainių žudymas šiame mūšyje. Tokia kaina, mano brangusis Kṛṣṇa, aš netrokštu nei pergalės, nei karalystės, nei laimės.
Význam
Purport
Podmíněné duše nevědí o tom, že jejich vlastní zájem spočívá ve Viṣṇuovi (Kṛṣṇovi), a následně jsou přitahovány vztahy na úrovni těla a doufají, že tak budou šťastné. S těmito scestnými představami o životě zapomínají dokonce i na to, co vede k hmotnému štěstí. Zdá se, že Arjuna zapomněl i na mravní zásady kṣatriyů. Je řečeno, že dva druhy lidí, kṣatriya, který zahyne přímo na bojišti, když plní nařízení samotného Kṛṣṇy, a osoba žijící ve stavu odříkání, plně oddaná duchovnímu životu, mohou vstoupit na Slunce, které je tak mocné a oslnivé. Arjuna se zdráhá zabíjet dokonce i své nepřátele, o příbuzných ani nemluvě. Myslí si, že kdyby je zabil, nenašel by v životě žádné štěstí. A tak stejně jako sytý člověk nemá zájem vařit, Arjuna nechce bojovat. Nyní se rozhoduje, že odejde do lesa a bude žít zklamán v ústraní. Jakožto kṣatriya ale k životu potřebuje království, protože kṣatriyové nemohou dělat nic jiného než vládnout. Arjuna však žádné království nemá. Jeho jedinou možností, jak ho získat, je bojovat se svými bratranci a bratry a vydobýt zpět království zděděné po otci. To se mu však příčí. Myslí si tedy, že udělá nejlépe, když odejde do lesa a bude tam žít v osamění se svým zklamáním.
KOMENTARAS: Sąlygotos sielos nežino, kad didžiausia nauda joms – tai tarnauti Viṣṇu (arba Kṛṣṇai). Jas suvilioja kūniški ryšiai ir jos tikisi per juos patirti laimę. Šitaip aklai suvokdamos gyvenimą, jos net neatmena, kokios yra materialios laimės priežastys. Atrodo, kad Arjuna bus pamiršęs ir dorovinį kṣatriyo kodeksą. Pasakyta, kad į akinančiai spindinčią Saulės planetą, kurios galia neišmatuojama, verti patekti dviejų rūšių žmonės: kṣatriyai, Kṛṣṇos įsakymu kritę mūšio lauke, ir atsižadėjusieji pasaulio bei visiškai pasišventę dvasiniam tobulėjimui asmenys. Arjuna nenori žudyti net savo priešų, jau nekalbant apie giminaičius. Jis mano, kad nukovęs savo gentainius neberas laimės gyvenime, ir nenori grumtis mūšyje, kaip ir alkio nejaučiantis žmogus nenori gamintis maisto. Jis nutaria pasitraukti į mišką ir gyventi ten vienas su savo neviltimi. Bet jam, kṣatriyui, norinčiam pragyventi, reikia valdyti karalystę, nes kṣatriyas negali daryti nieko kito. Bet Arjuna neturi karalystės. Vienintelis būdas ją išsikovoti – kautis su pusbroliais, broliais, ir jėga atgauti iš tėvo paveldėtas valdas. Tačiau to daryti jis nenori. Todėl jis mano, kad reikia pasitraukti į mišką ir vienišam ten kentėti.