TEXT 28

VERŠ 28

Verš

arjuna uvāca
dṛṣṭvemaṁ sva-janaṁ kṛṣṇa
yuyutsuṁ samupasthitam
sīdanti mama gātrāṇi
mukhaṁ ca pariśuṣyati

Synonyma

arjunaḥ uvāca — Arjuna pravil; dṛṣṭvā — po zhlédnutí; imam — těchto; sva-janam — příbuzných; kṛṣṇa — ó Kṛṣṇo; yuyutsum — všech v bojovné náladě; samupasthitam — přítomných; sīdanti — chvějí se; mama — mé; gātrāṇi — údy mého těla; mukham — ústa; ca — rovněž; pariśuṣyati — vysychají.

arjunah uvāca — Arjuna riekol; dṛṣṭvā — po uzretí; imam — týchto všetkých; sva-janam — príbuzných; kṛṣṇa — ó, Kṛṣṇa; yuyutsum — všetci sú v bojovnej nálade; samupasthitam — všetci príbuzní; sīdanti — chvejú; mama — moje; gātrāṇi — telesné údy; mukham — ústa; ca — tiež; pariśuṣyati — vysychajú.

Překlad

Arjuna řekl: Ó Kṛṣṇo, při pohledu na mé přátele a příbuzné, kteří přede mnou stojí v tak bojovné náladě, cítím, jak se chvějí údy mého těla a vysychá mi v ústech.

Arjuna riekol: „Ó, Kṛṣṇa, keď pred sebou vidím svojich priateľov a príbuzných v takej bojovnej nálade, cítim, ako sa mi chvejú údy a vysychá mi v ústach.

Význam

Člověk s ryzí oddaností Pánu má všechny dobré vlastnosti božských osob či polobohů, zatímco neoddaný božské vlastnosti postrádá — bez ohledu na to, jak je hmotně pokročilý na základě vzdělání a kultury. Proto když Arjuna na bojišti spatřil své příbuzné a přátele, kteří se rozhodli spolu bojovat, přemohl ho soucit. Ke svým vojákům choval soucit již od začátku, ale měl jej i s vojáky na opačné straně, neboť předvídal, že jejich smrt se blíží. A jak takto uvažoval, údy jeho těla se začaly chvět a vyschlo mu v ústech. Téměř užasl, když uviděl bojechtivost přítomných. K boji s ním se shromáždili takřka všichni jeho pokrevní příbuzní. To tak laskavý oddaný, jakým byl Arjuna, nemohl snést. Přestože se o tom zde nemluví, můžeme si snadno představit, že se mu nejen chvěly údy jeho těla a vysychala ústa, ale že také ze soucitu naříkal. To nebyly známky jeho slabosti, ale naopak jeho cítění s druhými, které je charakteristické pro čistého oddaného Pána. Je řečeno:

Pravý oddaný má všetky vlastnosti polobohov, zatiaľ čo tomu, kto nie je odovzdaný Bohu, chýbajú zbožné vlastnosti, hoci môže byť hmotne pokročilý v kultúre, vo vzdelaní a pod. Keď Arjuna, Kṛṣṇov oddaný, uvidel pred sebou na bojisku svojich bojachtivých príbuzných a priateľov, pocítil s nimi súcit. Arjuna, prirodzene, už od začiatku súcitil so svojimi vojakmi, no súcit pociťoval aj k vojakom na opačnej strane, pretože predvídal ich záhubu. Zatiaľ čo takto uvažoval, chvel sa na celom tele a v ústach mu vyschlo. Arjunu prekvapila ich dychtivosť bojovať. Bojovať s ním prišli vlastne všetci jeho príbuzní. To ohromilo dobrosrdečného oddaného, ako je Arjuna. Aj keď tu o tom nie je ani zmienka, môžeme si ľahko predstaviť, že sa nielen chvel na celom tele a mal sucho v ústach, ale zo súcitu i plakal. To nie sú znaky Arjunovej slabosti; skôr to poukazuje na jeho dobré srdce, čo je charakteristický rys čistého oddaného. V Śrīmad-Bhāgavatame (5.8.12) sa preto uvádza:

yasyāsti bhaktir bhagavaty akiñcanā
sarvair guṇais tatra samāsate surāḥ
harāv abhaktasya kuto mahad-guṇā
mano-rathenāsati dhāvato bahiḥ

“Ten, kdo je neochvějně oddán Osobnosti Božství, má všechny dobré vlastnosti polobohů. Naopak ten, kdo není oddaným Pána, má pouze hmotné klady, které mnoho neznamenají. Je tomu tak proto, že setrvává na mentální úrovni a nevyhnutelně ho bude přitahovat lesk hmotné energie.” (Bhāg. 5.18.12)

„Kto je neochvejne odovzdaný Božskej Osobnosti, má všetky dobré vlastnosti polobohov. No ten, kto nie je Bohu odovzdaný, má iba hmotné vlastnosti, ktoré majú nepatrnú hodnotu. Je to kvôli tomu, že jeho myšlienky sa nachádzajú na hmotnej úrovni, a preto ho iste fascinuje trblietajúca sa hmotná energia.“