TEXT 28

VERSO 28

Verš

Texto

arjuna uvāca
dṛṣṭvemaṁ sva-janaṁ kṛṣṇa
yuyutsuṁ samupasthitam
sīdanti mama gātrāṇi
mukhaṁ ca pariśuṣyati

Synonyma

Sinônimos

arjunaḥ uvāca — Arjuna pravil; dṛṣṭvā — po zhlédnutí; imam — těchto; sva-janam — příbuzných; kṛṣṇa — ó Kṛṣṇo; yuyutsum — všech v bojovné náladě; samupasthitam — přítomných; sīdanti — chvějí se; mama — mé; gātrāṇi — údy mého těla; mukham — ústa; ca — rovněž; pariśuṣyati — vysychají.

arjunaḥ uvāca — Arjuna disse; dṛṣṭvā — depois de ver; imam — todos esses; sva-janam — parentes; kṛṣṇa — ó Kṛṣṇa; yuyutsum — todos com espírito belicoso; samupasthitam — presentes; sīdanti — estão tremendo; mama — meus; gātrāṇi — membros do corpo; mukham — boca; ca — também; pariśuṣyati — está secando-se.

Překlad

Tradução

Arjuna řekl: Ó Kṛṣṇo, při pohledu na mé přátele a příbuzné, kteří přede mnou stojí v tak bojovné náladě, cítím, jak se chvějí údy mého těla a vysychá mi v ústech.

Arjuna disse: Meu querido Kṛṣṇa, vendo diante de mim meus amigos e parentes com tal espírito belicoso, sinto os membros do meu corpo tremer e minha boca secar.

Význam

Comentário

Člověk s ryzí oddaností Pánu má všechny dobré vlastnosti božských osob či polobohů, zatímco neoddaný božské vlastnosti postrádá — bez ohledu na to, jak je hmotně pokročilý na základě vzdělání a kultury. Proto když Arjuna na bojišti spatřil své příbuzné a přátele, kteří se rozhodli spolu bojovat, přemohl ho soucit. Ke svým vojákům choval soucit již od začátku, ale měl jej i s vojáky na opačné straně, neboť předvídal, že jejich smrt se blíží. A jak takto uvažoval, údy jeho těla se začaly chvět a vyschlo mu v ústech. Téměř užasl, když uviděl bojechtivost přítomných. K boji s ním se shromáždili takřka všichni jeho pokrevní příbuzní. To tak laskavý oddaný, jakým byl Arjuna, nemohl snést. Přestože se o tom zde nemluví, můžeme si snadno představit, že se mu nejen chvěly údy jeho těla a vysychala ústa, ale že také ze soucitu naříkal. To nebyly známky jeho slabosti, ale naopak jeho cítění s druhými, které je charakteristické pro čistého oddaného Pána. Je řečeno:

Qualquer um que tenha devoção genuína ao Senhor, apresenta todas as boas qualidades que são encontradas em pessoas piedosas ou nos semideuses, ao passo que o não-devoto, cuja educação e cultura talvez lhe propiciem tantas qualificações materiais, carece de qualidades piedosas. É por isso que Arjuna, logo após ver seus familiares, amigos e parentes no campo de batalha, sentiu imediatamente muita compaixão por essas pessoas que haviam decidido lutar entre si. Quanto a seus soldados, ele ficou enternecido desde o começo, mas sentia compaixão até mesmo pelos soldados do grupo oposto, prevendo-lhes a morte iminente. E enquanto mergulhava nesses pensamentos, os membros de seu corpo começaram a tremer e sua boca ficou seca. Sentiu-se um pouco atônito ao ver-lhes o espírito belicoso. Praticamente toda a comunidade, e todos eles parentes consanguíneos de Arjuna, veio lutar com ele. Isto oprimia um devoto bondoso como Arjuna. Embora não se mencione aqui, facilmente pode-se imaginar que não só os membros do corpo de Arjuna tremiam e sua boca secara, mas ele também derramava lágrimas de compaixão. Tais sintomas presentes em Arjuna não se deviam à fraqueza, mas à sua afabilidade, uma característica do devoto puro do Senhor. Portanto, está dito:

yasyāsti bhaktir bhagavaty akiñcanā
sarvair guṇais tatra samāsate surāḥ
harāv abhaktasya kuto mahad-guṇā
mano-rathenāsati dhāvato bahiḥ

“Ten, kdo je neochvějně oddán Osobnosti Božství, má všechny dobré vlastnosti polobohů. Naopak ten, kdo není oddaným Pána, má pouze hmotné klady, které mnoho neznamenají. Je tomu tak proto, že setrvává na mentální úrovni a nevyhnutelně ho bude přitahovat lesk hmotné energie.” (Bhāg. 5.18.12)

“A pessoa que sente devoção inabalável pela Personalidade de Deus tem todas as boas qualidades dos semideuses. Mas quem não é devoto do Senhor tem apenas qualificações materiais que são de pouco valor. Isto ocorre porque ele paira no plano mental e com certeza se deixará atrair pelo brilho da energia material.” (Bhāg. 5.18.12)