Skip to main content

TEXT 15

TEXT 15

Verš

Tekstas

pāñcajanyaṁ hṛṣīkeśo
devadattaṁ dhanañ-jayaḥ
pauṇḍraṁ dadhmau mahā-śaṅkhaṁ
bhīma-karmā vṛkodaraḥ
pāñcajanyaṁ hṛṣīkeśo
devadattaṁ dhanañ-jayaḥ
pauṇḍraṁ dadhmau mahā-śaṅkhaṁ
bhīma-karmā vṛkodaraḥ

Synonyma

Synonyms

pāñcajanyam — lastura Pāñcajanya; hṛṣīka-īśaḥ — Hṛṣīkeśa (Kṛṣṇa, Pán, který řídí smysly oddaných); devadattam — lastura Devadatta; dhanam-jayaḥ — Dhanañjaya (Arjuna, uchvatitel bohatství); pauṇḍram — lastura Pauṇḍra; dadhmau — zaduli; mahā-śaṅkham — hrozivá lastura; bhīma-karmā — ten, který koná skutky vyžadující obrovskou sílu; vṛka-udaraḥ — nenasytný jedlík (Bhīma).

pāñcajanyam — kriauklę, vadinamą Pāñcajanya; hṛṣīka-īśaḥ — Hṛṣīkeśa (Kṛṣṇa, Viešpats, valdantis Savo bhaktų jusles); devadattam — kriauklę, vadinamą Devadatta; dhanam-jayaḥ — Dhanañjaya (Arjuna, turtų laimėtojas); pauṇḍram — kriauklę, vadinamą Pauṇḍra; dadhmauh — pūtė; mahā- śaṅkham — didžiąją kriauklę; bhīma-karmā — pagarsėjęs titaniškais žygiais; vṛka-udaraḥ — besotis (Bhīma).

Překlad

Translation

Pán Kṛṣṇa zadul do své lastury zvané Pāñcajanya, Arjuna do své Devadatty a Bhīma, nenasytný jedlík konající skutky, jež vyžadují obrovskou sílu, zatroubil na svou hrozivou lasturu jménem Pauṇḍra.

Viešpats Kṛṣṇa pūtė Savo kriauklę Pāñcajanyą, Arjuna pūtė savąją Devadattą, o Bhīma, titaniškais žygiais pagarsėjęs besotis, pūtė savo didžiąją Pauṇḍrą.

Význam

Purport

Pán Kṛṣṇa je zde nazýván Hṛṣīkeśa, neboť je vlastníkem všech smyslů. Živé bytosti jsou Jeho nedílnými částmi, a proto jsou jejich smysly také nedílnými částmi Jeho smyslů. Impersonalisté nedovedou vysvětlit, proč mají živé bytosti smysly, a proto se neustále snaží popisovat všechny živé bytosti tak, že jsou beze smyslů neboli neosobní. Pán dlí v srdcích všech živých bytostí a řídí jejich smysly. Řídí je však podle toho, jak se Mu kdo odevzdává, a smysly svých čistých oddaných řídí přímo. Na Kuruovském bitevním poli Pán přímo řídí Arjunovy transcendentální smysly, a z toho pochází Jeho jméno Hṛṣīkeśa. Pán má různá jména podle svých rozmanitých činností — Madhusūdana, protože zabil démona Madhua; Govinda, protože přináší radost kravám a smyslům; Vāsudeva, protože se zjevil jako syn Vasudevy; Devakī-nandana, protože přijal Devakī za svou matku; Yaśodā-nandana, protože věnoval Yaśodě své dětské zábavy ve Vṛṇdāvanu, či Pārtha-sārathi, protože svému příteli Arjunovi sloužil jako vozataj. Hṛṣīkeśa je tedy dalším Jeho jménem, které naznačuje, že svými pokyny vedl Arjunu na Kuruovském bitevním poli.

KOMENTARAS: Viešpats Kṛṣṇa šiame posme pavadintas Hṛṣīkeśa, nes Jis – visų juslių savininkas. Gyvosios esybės yra neatskiriamos Jo dalelės, todėl jų juslės taip pat yra neatskiriama Jo juslių dalis. Impersonalistai negali paaiškinti gyvųjų esybių juslių fenomeno, todėl jie visada stengiasi vaizduoti visas gyvąsias esybes bejausmes, beasmenes. Viešpats, glūdintis visų gyvųjų esybių širdyse, valdo jų jusles. Bet valdo jis tokiu laipsniu, kokiu gyvoji esybė atsiduoda Jo valiai, o tyro bhakto jusles Jis valdo tiesiogiai. Čia, Kurukṣetros mūšio lauke, Viešpats tiesiogiai valdo transcendentines Arjunos jusles, todėl šioje situacijoje Jis ir pavadintas Hṛṣīkeśa. Viešpats turi daug įvairių vardų, duotų pagal skirtingus Jo žygius. Pavyzdžiui, Viešpatį vadiname Madhusūdana todėl, kad Jis nudobė demoną Madhu; Govinda – nes Jis teikia džiaugsmą karvėms ir juslėms; Vāsudeva – nes atėjo Vasudevos sūnumi; Devakī-nandana – todėl, kad Devakī Jis pasirinko Savo motina; Yaśodā-nandana – dėl to, kad Yaśodai paskyrė Savo vaikystės žaidimus Vṛndāvanoje; Pārtha-sārathiu – todėl, kad buvo Savo bičiulio Arjunos vežėju. Lygiai taip Jis vadinamas ir Hṛṣīkeṣa, nes vadovavo Arjunai Kurukṣetros mūšio lauke.

Arjuna je zde nazýván Dhanañjaya, protože svému staršímu bratrovi pomohl uchvátit bohatství, které tento král potřeboval ke konání různých obětí. Bhīma je zase známý pod jménem Vṛkodara, protože jeho chuť k jídlu byla stejně úžasná jako jeho skutky, například zabití démona Hiḍimby. Lastury, na které troubily různé osobnosti na straně Pāṇḍuovců, počínaje Pánem, tedy vojáky velmi povzbudily. Jejich protivníci postrádali všechny tyto klady, přítomnost Pána Kṛṣṇy, který je nejvyšším vůdcem, i přítomnost bohyně štěstí. Byli tedy předem odsouzeni k porážce. To bylo poselství, které oznámily zvuky lastur.

Arjuna šiame posme pavadintas Dhanañjaya, nes jis padėjo savo vyresniajam broliui, karaliui, įgyti nesuskaičiuojamus turtus, kurių prireikė įvairių aukų atnašavimų išlaidoms. Bhīma gavo Vṛkodaros vardą, nes jo apetitas buvo toks pat neįtikėtinas kaip ir titaniški žygiai, pavyzdžiui, demono Hiḍimbos nužudymas. Taigi visų Pāṇḍavų bendražygių kriauklių gaudimas, o pirmiausiai Viešpaties kriauklės garsas, įkvėpė karius kovai. Priešininko pusė neturėjo tokių privalumų; su jais nebuvo nei aukščiausiojo valdovo, Viešpaties Kṛṣṇos, nei sėkmės deivės. Žodžiu, mūšyje jiems buvo lemta pralaimėti – tokią žinią skelbė kriauklių garsai.