Описание на обстановката
Před bitvou
Однако сыновья Дхритараштры, в особенности старший из них, Дурьйодхана, ненавидели Пандавов и завидовали им. А слепой и слабовольный Дхритараштра хотел, чтобы его собственные дети, а не сыновья Панду, унаследовали царский престол.
Synové Dhṛtarāṣṭry, zvláště nejstarší Duryodhana, však Pāṇḍuovce nenáviděli a záviděli jim. A slepý a slabošský Dhṛtarāṣṭra si přál, aby království připadlo jeho vlastním synům, nikoliv synům Pāṇḍua.
И тем не менее, когда правители всех государств разделились, встав на сторону сыновей Дхритараштры или примкнув к Пандавам, Кришна Сам выступил в роли посланника Пандавов и отправился ко двору Дхритараштры с миссией мира. Однако Его призывы не были услышаны, и тогда окончательно стало ясно, что войны не избежать.
Když se však vladaři celé Země přidali k jedné či druhé straně, Kṛṣṇa samotný se ujal úlohy prostředníka, aby u Dhṛtarāṣṭrova dvora sjednával mír. Jeho návrhy byly ovšem odmítnuty a tehdy bylo jasné, že k válce dojde.
Однако личность Кришны является одновременно целью и смыслом «Бхагавад-гиты», если судить по тому, что говорит сама «Гита».
Pokud však necháme Bhagavad-gītu hovořit samu za sebe, je osobnost Kṛṣṇy jejím cílem i podstatou.
Въпреки че Бхагавад-гӣта̄ е често публикувана и много четена, всъщност тя е само епизод от Маха̄бха̄рата, епичната санскритска история от древния свят. В Маха̄бха̄рата се разказва за събития, които предшестват настоящата епоха на Кали. В началото на тази епоха, преди около петдесет века, Бог Кр̣ш̣н̣а изговаря Бхагавад-гӣта̄ пред своя приятел и предан Арджуна.
Bhagavad-gītā se většinou vydává a čte jako samostatné dílo, ale původně tvoří epizodu Mahābhāraty,sanskrtského eposu přibližujícího historii starověkého světa. Mahābhārata popisuje události vyúsťující v současný věk zvaný Kali. Na začátku tohoto věku, přibližně před 5 000 lety, přednesl Pán Kṛṣṇa Bhagavad-gītu svému příteli a oddanému Arjunovi.
Техният разговор е един от най-големите философски и религиозни диалози, които човечеството познава и се провежда непосредствено преди започването на една братоубийствена война. Тази война е резултат от големия конфликт между стоте сина на Дхр̣тара̄ш̣т̣ра и техните братовчеди – Па̄н̣д̣авите, синовете на Па̄н̣д̣у.
K jejich rozmluvě — jednomu z nejvýznamnějších filozofických a náboženských rozhovorů historie — došlo těsně před zahájením bitvy, rozsáhlého bratrovražedného boje mezi sto syny Dhṛtarāṣṭry na jedné a jejich bratranci, syny Pāṇḍua, na druhé straně.
Дхр̣тара̄ш̣т̣ра и Па̄н̣д̣у са братя, родени в династията Куру. Тя води началото си от цар Бхарата, който някога е управлявал Земята и от чието име Маха̄бха̄рата получава названието си. Понеже по-големият брат Дхр̣тара̄ш̣т̣ра е сляп по рождение, на трона се възкачва по-малкият му брат Па̄н̣д̣у.
Dhṛtarāṣṭra a Pāṇḍu byli bratři. Narodili se v kuruovské dynastii pocházející od krále Bharaty, dávného vládce Země, od jehož jména odvozuje Mahābhārata svůj název. Dhṛtarāṣṭra, starší z obou bratrů, se narodil slepý, a proto trůn, který by jinak patřil jemu, připadl mladšímu Pāṇḍuovi.
Па̄н̣д̣у умира млад и неговите пет деца – Юдхиш̣т̣хира, Бхӣма, Арджуна, Накула и Сахадева са поверени на грижите на Дхр̣тара̄ш̣т̣ра, който по това време става цар. По тази причина синовете на Дхр̣тара̄ш̣т̣ра и Па̄н̣д̣у израстват в едно и също царско семейство. И едните, и другите са обучавани във военни изкуства от опитния Дрон̣а и са напътствани от уважавания старейшина на рода Бхӣш̣ма. Но синовете на Дхр̣тара̄ш̣т̣ра, особено най-големият, Дурьодхана, мразят Па̄н̣д̣авите и им завиждат. В същото време слепият и злонамерен Дхр̣тара̄ш̣т̣ра желае неговите синове, а не синовете на Па̄н̣д̣у да наследят трона.
Když Pāṇḍu v mládí zemřel, jeho pět synů — Yudhiṣṭhira, Bhīma, Arjuna, Nakula a Sahadeva — se ocitlo v péči Dhṛtarāṣṭry, který se dočasně stal králem. Synové Dhṛtarāṣṭry a Pāṇḍua tak vyrůstali ve stejném paláci. Pod vedením zkušeného Droṇy společně pronikli do tajů vojenského umění a od praotce rodu Bhīṣmy se jim dostalo výchovy a vzdělání.
Дурьодхана, подкрепян от Дхр̣тара̄ш̣т̣ра, крои планове как да убие младите синове на Па̄н̣д̣у. Само благодарение на грижите и покровителството на чичо им Видура и братовчед им Бог Кр̣ш̣н̣а, Па̄н̣д̣авите успяват да избегнат опитите да бъдат убити.
Duryodhana se tak s Dhṛtarāṣṭrovým svolením snažil Pāṇḍuovce zabít a pouze díky pečlivé ochraně jejich strýce Vidury a bratrance Śrī Kṛṣṇy se jim podařilo mnoha úkladům o život uniknout.
Бог Кр̣ш̣н̣а не е обикновен човек, а самият Върховен Бог, дошъл на Земята в ролята на принц в една от тогавашните династии. В тази роля Той е и племенник на съпругата на Па̄н̣д̣у – Кунтӣ, или Пр̣тха̄, майката на Па̄н̣д̣авите. Като техен роднина и вечен поддръжник на религията, Кр̣ш̣н̣а облагодетелства и покровителства благочестивите синове на Па̄н̣д̣у.
Kṛṣṇa nebyl obyčejný člověk, ale samotný Nejvyšší Pán, jenž sestoupil na Zemi. Hrál roli člena královské dynastie a synovce Pāṇḍuovy manželky Kuntī neboli Pṛthy, matky Pāṇḍuovců. Jakožto příbuzný i věčná opora náboženství stál na straně čestných Pāṇḍuovců a chránil je.
По някакъв начин хитрият Дурьодхана предизвиква Па̄н̣д̣авите да играят хазарт. В този съдбоносен турнир Дурьодхана и братята му спечелват Драупадӣ, целомъдрената и предана съпруга на Па̄н̣д̣авите и я унижават, като се опитват да я разсъблекат пред събраните там принцове и царе. Божествената намеса на Кр̣ш̣н̣а я спасява, но нечестната игра лишава Па̄н̣д̣авите от царство и става причина за тринайсетгодишното им изгнание.
Vychytralý Duryodhana však nakonec vyzval Pāṇḍuovce ke hře v kostky a v tomto osudovém klání se spolu se svými bratry podvodně zmocnil Draupadī, počestné a oddané manželky Pāṇḍuovců. Pokusili se ji zneuctít a násilím svléknout do naha v přítomnosti všech shromážděných princů a králů. Kṛṣṇův božský zásah ji sice zachránil, ale následkem prohry přišli Pāṇḍuovci o království a museli na třináct let odejít do vyhnanství.
Когато се завръщат от изгнание, Па̄н̣д̣авите напълно основателно искат царството си от Дурьодхана, но той безцеремонно отказва да го върне. Обвързани от дълга на принцовете да управляват, петимата Па̄н̣д̣ави свеждат искането си до пет села. Дурьодхана нагло отговаря, че няма да им отстъпи земя дори колкото да забият игла в нея.
Po návratu požádali Duryodhanu o své právoplatné království, ale ten je hrubě odbyl. Když snížili svůj požadavek na pouhých pět vesnic, aby jakožto kṣatriyové mohli sloužit veřejnosti vládou a správou majetku, povýšeně odvětil, že jim nedá ani tolik země, do které by bylo možno zabodnout jehlu.
Въпреки всичко Па̄н̣д̣авите остават търпеливи и снизходителни. Но войната изглежда неизбежна. Царете по света се разделят на две, едните застават на страната на Па̄н̣д̣авите, а другите – на страната на синовете на Дхр̣тара̄ш̣т̣ра. Самият Кр̣ш̣н̣а приема роля на парламентьор и от името на Па̄н̣д̣авите отива в лагера на Дхр̣тара̄ш̣т̣ра, за да моли за мир. След като и неговият апел е отхвърлен, става ясно, че сражението е неизбежно.
Pāṇḍuovci byli po celou dobu snášenliví, ale nyní se zdálo, že musí nevyhnutelně vypuknout válka.
За разлика от неблагочестивите синове на Дхр̣тара̄ш̣т̣ра, Па̄н̣д̣авите са нравствено издигнати и разпознават в Кр̣ш̣н̣а Бога, Върховната Личност. Кр̣ш̣н̣а предлага да участва във войната според желанието на противниците. Като Бог, Той не би се сражавал лично, но всяка от страните може да се възползва или от армията му, или от него самия като съветник и помощник. Дурьодхана, гениалният политик, предпочита да се възползва от въоръжените сили на Кр̣ш̣н̣а, докато Па̄н̣д̣авите желаят самия Кр̣ш̣н̣а.
Pāṇḍuovci byli nanejvýš mravní, viděli a uznávali, že Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství, zatímco bezbožní synové Dhṛtarāṣṭry nikoliv. Kṛṣṇa nicméně nabídl, že se války zúčastní podle přání obou stran — jakožto Bůh sice neměl osobně bojovat, ale jedné straně nabídl své vojsko a druhé svou osobní přítomnost v úloze rádce. Geniální politik Duryodhana si bez váhání vybral Kṛṣṇovu armádu a Pāṇḍuovci stejně dychtivě přijali Kṛṣṇovu osobní pomoc. Tak Śrī Kṛṣṇa přijal roli, kdy bude v bitvě řídit úžasný vůz lučištníka Arjuny, a stává se jeho vozatajem.
Така Кр̣ш̣н̣а става колесничар на Арджуна и приема да кара легендарната колесница на стрелеца. Всичко това ни води до момента, в който започва Бхагавад-гӣта̄ – двете армии са готови за сражение и Дхр̣тара̄ш̣т̣ра тревожно пита секретаря си Сан̃джая какво става на бойното поле.
Tím se dostáváme k začátku Bhagavad-gīty, kdy proti sobě stojí seřazena dvě vojska připravená k boji a Dhṛtarāṣṭra se starostlivě ptá svého tajemníka Sañjayi: “Co učinili?”
Това е описанието на обстановката. Ето и някои кратки пояснения за този превод и коментара към него.
Po načrtnutí událostí předcházejících bitvě je již třeba jen krátké poznámky k tomuto překladu a výkladu.
Традиционните преводачи на Бхагавад-гӣта̄ на английски език в повечето случаи пренебрегват Кр̣ш̣н̣а като личност, за да предадат собствените си възгледи и философски идеи. Те приемат историята на Маха̄бха̄рата за необикновена митология, а Кр̣ш̣н̣а се превръща в поетичен израз на идеите на някакъв неизвестен гений или в най-добрия случай е второстепенна историческа личност. Но личността на Кр̣ш̣н̣а е целта и съдържанието на Бхагавад-гӣта̄, както става ясно от самата нея.
Překladatelé Bhagavad-gīty se obvykle snaží zatlačit osobnost Kṛṣṇy do pozadí, aby udělali prostor vlastním představám a filozofiím. Mahābhārata je prohlašována za kuriózní mytologii a Kṛṣṇa se stává poetickou figurou, skrze kterou jakýsi anonymní génius předkládá své myšlenky. V nejlepším případě je Śrī Kṛṣṇa vydáván za méně významnou osobnost dějin.
Този превод и съпътстващите го коментари имат за цел да доближат читателя до Кр̣ш̣н̣а, а не да го отдалечат от него. Поради това Бхагавад-гӣта̄ такава, каквато е представлява логично и изчерпателно произведение. Тъй като Кр̣ш̣н̣а изговаря Гӣта̄ и в същото време е крайната ѝ цел, този превод представя великото писание в истинската му светлина.
Tento překlad a výklad si tedy kladou za cíl vést čtenáře ke Kṛṣṇovi, nikoliv od Něho. V tomto ohledu je Bhagavad-gītā taková, jaká je, naprosto jedinečná. Jedinečné je i to, že se tak stává zcela logickou a srozumitelnou. Z toho, že Kṛṣṇa Gītu přednesl a Jeho osobnost je zároveň jejím konečným cílem, vyplývá, že toto je jediný překlad, který ukazuje pravý smysl tohoto vznešeného písma.
Издателите
— Vydavatelé