ТЕКСТ 24
TEXT 24
Текст
Verš
манянте ма̄м абуддхаях̣
парам̇ бха̄вам аджа̄нанто
мама̄вяям ануттамам
manyante mām abuddhayaḥ
paraṁ bhāvam ajānanto
mamāvyayam anuttamam
Дума по дума
Synonyma
авяктам – непроявен; вяктим – личност; а̄паннам – постига; манянте – мислят; ма̄м – мен; абуддхаях̣ – неинтелигентните; парам – върховно; бха̄вам – съществуване; аджа̄нантах̣ – без знание; мама – моята; авяям – нетленна; ануттамам – най-прекрасна.
Превод
Překlad
Неинтелигентните хора изобщо не ме познават и мислят, че Аз, Върховната Божествена Личност, Кр̣ш̣н̣а, преди съм бил безличностен, а сега съм приел тази личностна форма. Поради оскъдното си знание те не познават моята висша природа – нетленна и върховна.
Neinteligentní lidé, kteří Mě dokonale neznají, si myslí, že Já, Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇa, jsem byl dříve neosobní a nyní jsem přijal tuto osobní podobu. Jelikož mají omezené poznání, neznají Mou vyšší povahu, která je neměnná a svrchovaná.
Пояснение
Význam
Поклонниците на полубоговете бяха наречени неинтелигентни, а тук така са наречени и имперсоналистите. Бог Кр̣ш̣н̣а разговаря с Арджуна в личностния си облик, но въпреки това в невежеството си имперсоналистите твърдят, че в крайна сметка Върховният Бог няма форма. Я̄муна̄ча̄ря, велик предан на Бога, в ученическата приемственост на Ра̄ма̄нуджа̄ча̄ря, е написал много подходящ стих в тази връзка. Той казва:
Za méně inteligentní již byli prohlášeni ti, kdo uctívají polobohy, a v tomto verši jsou podobně popisováni impersonalisté. Pán Kṛṣṇa zde ve své osobní podobě hovoří k Arjunovi, ale impersonalisté se přesto z nevědomosti přou, že Nejvyšší Pán z konečného hlediska podobu nemá. Yāmunācārya, velký oddaný Pána patřící k učednické posloupnosti Śrī Rāmānujācāryi, napsal v této souvislosti dva příhodné verše:
саттвена са̄ттвикатая̄ прабалаиш ча ша̄страих̣
пракхя̄та-даива-парама̄ртха-вида̄м̇ матаиш ча
наива̄сура-пракр̣таях̣ прабхаванти боддхум
sattvena sāttvikatayā prabalaiś ca śāstraiḥ
prakhyāta-daiva-paramārtha-vidāṁ mataiś ca
naivāsura-prakṛtayaḥ prabhavanti boddhum
„Мой скъпи Господи, предани като Вя̄садева и На̄рада знаят, че Ти си Върховната Личност. Ведическата литература описва твоите качества, форма и дейности; от нея става ясно, че си Върховният Бог. Но повлияните от гун̣ите на страстта и невежеството, демоните и неотдадените не могат да те разберат, не могат да те осъзнаят. Колкото и изкусни да са такива неотдадени в обсъждането на Веда̄нта, Упаниш̣адите и друга ведическа литература, за тях е невъзможно да разберат Божествената Личност“ (Стотра ратна, 12).
“Můj milý Pane! Oddaní, jako jsou Vyāsadeva a Nārada, Tě znají a vědí, že jsi Osobnost Božství. Pochopením různých védských písem může každý poznat Tvé vlastnosti, podobu a činnosti, a tak si uvědomit, že jsi Nejvyšší Osoba. Avšak ti, kdo jsou pod vlivem kvalit vášně a nevědomosti — démoni či neoddaní — Tě poznat nemohou. Nejsou schopni Ti porozumět. Bez ohledu na to, jak znalecky umějí rozebírat Vedāntu, Upaniṣady a jiná védská písma, nedokáží poznat Osobnost Božství.” (Stotra-ratna 12)
В Брахма сам̇хита̄ се казва, че Бог не може да бъде разбран просто чрез изучаване на Веда̄нта. Единствено по неговата милост можем да опознаем личността му. Ето защо в този стих ясно се посочва, че не само поклонниците на полубоговете са неинтелигентни. Неотдадените, изучаващи Веда̄нта, с техните размишления върху ведическата литература без следа от истинско Кр̣ш̣н̣а съзнание – са също неинтелигентни и не разбират личностната природа на Бога. Хората, които считат Абсолютната Истина за безличностна, са описани като абуддхаях̣, или „непознаващи крайния аспект на Абсолютната Истина“. В Шрӣмад Бха̄гаватам се казва, че Върховният бива осъзнат първо като безличностен Брахман, след това като локализирана Свръхдуша и накрая – като висшата степен на познание на Абсолютната Истина – Божествената Личност. Съвременните имперсоналисти са още по-неинтелигентни, защото дори не следват великия си предшественик Шан̇кара̄ча̄ря, който изрично заявява, че Кр̣ш̣н̣а е Върховната Божествена Личност. Затова, без да познават Върховната Истина, имперсоналистите считат Кр̣ш̣н̣а просто за син на Девакӣ и Васудева, за принц или за могъщо живо същество. Това разбиране се осъжда и в Бхагавад-гӣта̄ (9.1). Аваджа̄нанти ма̄м̇ мӯд̣ха̄ ма̄нуш̣ӣм̇ танум а̄шритам – „Само глупаците ме смятат за обикновена личност“.
V Brahma-saṁhitě stojí, že Osobnosti Božství nelze porozumět pouhým studiem Vedānty. Poznat Nejvyššího coby Osobu je možné jedině Jeho milostí. Proto je v tomto verši jasně řečeno, že méně inteligentní nejsou jen uctívatelé polobohů, ale i neoddaní, kteří studují Vedāntu a spekulují nad védskou literaturou bez jediné stopy pravého vědomí Kṛṣṇy; tito jedinci nemohou poznat osobní povahu Boha. Ti, kdo se domnívají, že Absolutní Pravda je neosobní, jsou nazváni abuddhayaḥ — to vyjadřuje, že neznají Její konečný aspekt. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu je uvedeno, že realizace Nejvyššího začíná u neosobního Brahmanu a poté pokračuje k lokalizované Nadduši, ale vrcholem poznání Absolutní Pravdy je Osobnost Božství. Moderní impersonalisté jsou ještě méně inteligentní než ostatní, neboť nenásledují ani svého slavného předchůdce Śaṅkarācāryu, který výslovně prohlásil, že Kṛṣṇa je Nejvyšší Božská Osobnost. Impersonalisté neznalí Nejvyšší Pravdy si myslí, že Kṛṣṇa je pouze synem Devakī a Vasudevy, popřípadě nějakým princem či mocnou živou bytostí. Toto pojetí je rovněž odsouzeno v Bhagavad-gītě, kde Kṛṣṇa říká: avajānanti māṁ mūḍhā mānuṣīṁ tanum āśritam — “Jedině hlupáci Mě považují za obyčejnou bytost.” (Bg. 9.11)
Истината е, че никой не може да разбере Кр̣ш̣н̣а, без да му служи с преданост и без да развие Кр̣ш̣н̣а съзнание. Бха̄гаватам (10.14.29) потвърждава това:
Skutečnost je taková, že nikdo nedokáže Kṛṣṇu poznat, aniž by vykonával oddanou službu a rozvinul vědomí Kṛṣṇy. Bhāgavatam (10.14.29) to dokládá takto:
праса̄да-леша̄нугр̣хӣта ева хи
джа̄на̄ти таттвам̇ бхагаван махимно
на ча̄ня еко 'пи чирам̇ вичинван
prasāda-leśānugṛhīta eva hi
jānāti tattvaṁ bhagavan-mahimno
na cānya eko ’pi ciraṁ vicinvan
„Мой Господи, ако някой е благословен дори с капка от милостта на лотосовите ти нозе, той може да разбере величието на твоята личност. Но онези, които размишляват, за да разберат Върховната Божествена Личност, не могат да те познаят, дори да изучават Ведите в продължение на дълги години.“ Не може да се осъзнае Върховният Бог Кр̣ш̣н̣а, неговата форма, качества и име просто чрез умозрителни разсъждения или дискусии върху ведическата литература. Трябва да се служи на Бога с любов и преданост. Когато е напълно установен в Кр̣ш̣н̣а съзнание, започвайки с повтарянето на маха̄ мантрата – Харе Кр̣ш̣н̣а, Харе Кр̣ш̣н̣а, Кр̣ш̣н̣а Кр̣ш̣н̣а, Харе Харе / Харе Ра̄ма, Харе Ра̄ма, Ра̄ма Ра̄ма, Харе Харе – само тогава човек може да разбере Върховната Божествена Личност. Неотдадените имперсоналисти мислят, че Кр̣ш̣н̣а има материално тяло и неговите дейности, форма и всичко свързано с него е ма̄я̄. Тези имперсоналисти са наричани Ма̄я̄ва̄дӣ. Те не познават висшата истина.
“Můj Pane, pokud je někdo poctěn byť jen kapkou milosti z Tvých lotosových nohou, může porozumět velikosti Tvé osobnosti. Ti, kdo se však snaží Tebe, Nejvyšší Osobnost Božství, poznat pomocí spekulace, nemohou uspět, ani když budou studovat Vedy po mnoho let.” Kṛṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství, Jeho podobu, vlastnosti a jméno, nelze poznat pouhou myšlenkovou spekulací nebo hovory na téma védské literatury. Je třeba vykonávat oddanou službu. Porozumět Nejvyšší Osobnosti Božství může živá bytost jedině tehdy, když se plně věnuje rozvíjení vědomí Kṛṣṇy, které začíná zpíváním mahā-mantry Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. Impersonalisté nejsou Pánu Kṛṣṇovi oddáni a myslí si, že Jeho tělo je tvořené prvky hmotné přírody a že všechny Jeho činnosti, podoba a další aspekty jsou māyā. Jsou známí pod jménem māyāvādīni a neznají konečnou pravdu.
В двайсети стих ясно се казва: ка̄маис таис таир хр̣та-гя̄на̄х̣ прападянте 'ня-девата̄х̣ – „Заслепените от похотливи желания се отдават на различни полубогове“. Известно е, че освен Върховната Божествена Личност съществуват и полубогове, всеки от които има своя планета. Господ също си има планета. Както се казва в двайсет и трети стих: дева̄н дева-яджо я̄нти мад-бхакта̄ я̄нти ма̄м апи – поклонниците на полубоговете отиват на съответните планети на полубоговете, а преданите на Господ Кр̣ш̣н̣а отиват на планетата Кр̣ш̣н̣алока. Макар да е казано категорично, глупавите имперсоналисти твърдят, че Бог е безформен и неговите форми са измамни. Нима е възможно, изучавайки Гӣта̄, да се стигне до извода, че полубоговете и техните обители са безличностни? Ясно е, че нито полубоговете, нито Върховният Бог, Кр̣ш̣н̣а, са безличностни. Всички те са личности. Господ Кр̣ш̣н̣а е Върховната Личност и има своя планета, както и полубоговете имат собствени планети.
V dvacátém verši se jasně říká: kāmais tais tair hṛta-jñānāḥ prapadyante 'nya-devatāḥ — “Ti, kdo jsou zaslepeni chtivými touhami, se odevzdávají různým polobohům.” Je potvrzeno, že kromě Nejvyšší Osobnosti Božství existují také polobozi, kterým patří různé planety, a svou planetu má i Pán. Ve dvacátém třetím verši stojí: devān deva-yajo yānti mad-bhaktā yānti mām api — uctívatelé polobohů dospějí na jejich planety a oddaní Pána Kṛṣṇy dosáhnou Kṛṣṇovy planety, Kṛṣṇaloky. Přestože je to jednoznačně řečeno, pošetilí impersonalisté stále tvrdí, že Pán je beztvarý a že tyto podoby nejsou skutečné. Vyplývá snad ze studia Gīty, že polobozi se svými sídly jsou neosobní? Naopak — je zcela zřejmé, že neosobní nejsou ani polobozi, ani Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství. Všichni jsou to osoby — Pán Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství, má svou planetu a polobozi mají zase své.
Следователно монистичната представа, че висшата истина е безформена, а всяка форма е породена от илюзия, не е вярна. Тук ясно се казва, че формата не е илюзорна. От Бхагавад-гӣта̄ разбираме, че формите на полубоговете и на Върховния Господ съществуват едновременно, а тялото на Бог Кр̣ш̣н̣а е сач-чид а̄нанда – вечно, изпълнено със знание и блаженство. Ведическата литература потвърждава, че Върховната Абсолютна Истина е знание и блаженство – вигя̄нам а̄нандам̇ брахма (Бр̣хад-а̄ран̣яка Упаниш̣ад, 3.9.28) и е извор на безброй божествени качества – ананта-каля̄н̣а-гун̣а̄тмако 'сау (Виш̣н̣у Пура̄н̣а, 6.5.84). В друг стих от Гӣта̄ Бог казва, че макар да е аджа (нероден), Той се появява в този свят. Това са истините, които трябва да научим от Бхагавад-гӣта̄. Не може да допуснем, че Върховният Бог е безличностен. Философията на монизма, следвана от имперсоналистите, е погрешна от гледна точка на Бхагавад-гӣта̄. Без съмнение, Върховната Абсолютна Истина, Бог Кр̣ш̣н̣а, има форма и е личност.
Monistické tvrzení, že konečná pravda je beztvará a že podoba je klam, tedy není pravdivé. Zde je jasně řečeno, že podoba není iluze. Z Bhagavad-gīty jednoznačně vyplývá, že jak podoby polobohů, tak podoba Nejvyššího Pána existují, a že Pán Kṛṣṇa je sac-cid-ānanda, podobou vyznačující se věčností, blažeností a poznáním. Rovněž Vedy dokládají, že Nejvyšší Absolutní Pravda je svou povahou plná blaženosti (ānanda-mayo 'bhyāsāt) a že je zdrojem neomezeně mnoha příznivých vlastností. A v Gītě Pán říká, že se zjevuje, přestože je aja (nezrozený). To jsou skutečnosti, které bychom měli z Bhagavad-gīty vyrozumět. Nechápeme, jak by Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, mohl být neosobní — teorie monistů-impersonalistů je z hlediska výroků Gīty klamná. Z těch jasně vyplývá, že Nejvyšší Absolutní Pravda je Osobnost Božství, Pán Kṛṣṇa, jenž má jak podobu, tak osobnost.