ТЕКСТОВЕ 8 – 12
TEXTS 8-12
Текст
Verš
ахим̇са̄ кш̣а̄нтир а̄рджавам
а̄ча̄рьопа̄санам̇ шаучам̇
стхаирям а̄тма-виниграхах̣
ahiṁsā kṣāntir ārjavam
ācāryopāsanaṁ śaucaṁ
sthairyam ātma-vinigrahaḥ
анахан̇ка̄ра ева ча
джанма-мр̣тю-джара̄-вя̄дхи-
дух̣кха-дош̣а̄нударшанам
anahaṅkāra eva ca
janma-mṛtyu-jarā-vyādhi-
duḥkha-doṣānudarśanam
путра-да̄ра-гр̣ха̄диш̣у
нитям̇ ча сама-читтатвам
иш̣т̣а̄ниш̣т̣опапаттиш̣у
putra-dāra-gṛhādiṣu
nityaṁ ca sama-cittatvam
iṣṭāniṣṭopapattiṣu
бхактир авябхича̄рин̣ӣ
вивикта-деша-севитвам
аратир джана-сам̇сади
bhaktir avyabhicāriṇī
vivikta-deśa-sevitvam
aratir jana-saṁsadi
таттва-гя̄на̄ртха-даршанам
етадж гя̄нам ити проктам
агя̄нам̇ яд ато 'нятха̄
tattva-jñānārtha-darśanam
etaj jñānam iti proktam
ajñānaṁ yad ato ’nyathā
Дума по дума
Synonyma
ама̄нитвам – смирение; адамбхитвам – липса на гордост; ахим̇са̄ – ненасилие; кш̣а̄нтих̣ – търпимост; а̄рджавам – простота; а̄ча̄ря-упа̄санам – приемане на авторитетен духовен учител; шаучам – чистота; стхаирям – постоянство; а̄тма-виниграхах̣ – самоконтрол; индрия-артхеш̣у – от обектите на сетивата; ваира̄гям – отречение; анахан̇ка̄рах̣ – без фалшив егоизъм; ева – несъмнено; ча – също; джанма – от раждане; мр̣тю – смърт; джара̄ – старост; вя̄дхи – и болести; дух̣кха – от нещастието; дош̣а – недостатък; анударшанам – като спазва; асактих̣ – без привързаност; анабхиш̣ван̇гах̣ – без общуване; путра – за син; да̄ра – съпруга; гр̣ха-а̄диш̣у – дом и т.н.; нитям – постоянен; ча – също; сама-читтатвам – невъзмутимост; иш̣т̣а – желаното; аниш̣т̣а – и нежеланото; упапаттиш̣у – след като достигне; майи – на мен; ча – също; ананя-йогена – с чисто предано служене; бхактих̣ – преданост; авябхича̄рин̣ӣ – без прекъсване; вивикта – в уединение; деша – места; севитвам – като се стреми; аратих̣ – без привързаност; джана-сам̇сади – към хората; адхя̄тма – отнасящи се до себето; гя̄на – в знание; нитятвам – постоянство; таттва-гя̄на – на знанието за истината; артха – за обекта; даршанам – философия; етат – това; гя̄нам – знание; ити – така; проктам – обявено; агя̄нам – невежество; ят – това, което; атах̣ – от това; анятха̄ – друг.
amānitvam — pokora; adambhitvam — skromnost; ahiṁsā — nenásilí; kṣāntiḥ — snášenlivost; ārjavam — přímost; ācārya-upāsanam — obracení se na pravého duchovního učitele; śaucam — čistota; sthairyam — stálost; ātma-vinigrahaḥ — sebeovládání; indriya-artheṣu — co se týče smyslů; vairāgyam — odříkání; anahaṅkāraḥ — oproštěnost od falešného ega; eva — jistě; ca — také; janma — zrození; mṛtyu — smrti; jarā — stáří; vyādhi — a nemoci; duḥkha — neštěstí; doṣa — chyba; anudarśanam — pozorování; asaktiḥ — neulpívání; anabhiṣvaṅgaḥ — zůstávání bez svazku; putra — syna; dāra — manželky; gṛha-ādiṣu — domova atd; nityam — stálá; ca — a; sama-cittatvam — vyrovnanost; iṣṭa — žádoucí; aniṣṭa — nežádoucí; upapattiṣu — při získání; mayi — Mně; ca — rovněž; ananya-yogena — skrze čistou oddanou službu; bhaktiḥ — oddanost; avyabhicāriṇī — nenarušená; vivikta — k odlehlým; deśa — místům; sevitvam — tíhnutí; aratiḥ — nepřipoutanost; jana-saṁsadi — k masám lidí; adhyātma — týkající se vlastního já; jñāna — v poznání; nityatvam — stálost; tattva-jñāna — poznání pravdy; artha — s cílem; darśanam — filozofie; etat — to vše; jñānam — poznání; iti — takto; proktam — prohlášeno; ajñānam — nevědomost; yat — to, co; ataḥ — než toto; anyathā — jiné.
Превод
Překlad
Смирение; отсъствие на гордост; ненасилие; търпимост; простота; приемане на авторитетен духовен учител; чистота; постоянство; самоконтрол; отказ от обектите за сетивно наслаждение; липса на фалшиво его; осъзнаване, че раждането, смъртта, старостта и болестите са злини; непривързаност; свобода от обвързване с деца, съпруга, дом и пр.; уравновесеност при приятни и неприятни събития; постоянна и чиста преданост към мен; стремеж да се живее на уединено място; непривързаност към общата маса от хора; приемане важността на себепознанието и философско търсене на Абсолютната Истина – всичко това Аз обявявам за знание; а другото е невежество.
Pokora, skromnost, nenásilí, snášenlivost, přímost, obracení se na pravého duchovního učitele, čistota, stálost, sebeovládání, zříkání se objektů smyslového požitku, oproštěnost od falešného ega, chápání špatnosti zrození, smrti, stáří a nemoci, neulpívání, nezapletenost s dětmi, manželkou, domovem a ostatními věcmi, vyrovnanost mysli za příjemných i nepříjemných událostí, trvalá a ryzí oddanost Mně, tíhnutí k životu v ústraní, neulpívání na masách lidí, uznávání důležitosti seberealizace a filozofické hledání Absolutní Pravdy — to vše prohlašuji za poznání. Všechno ostatní je naopak nevědomost.
Пояснение
Význam
Понякога неинтелигентните хора погрешно считат този процес на познание за взаимодействие в полето на дейността. Но всъщност това е истинският път на познанието. Ако човек го приеме, пред него се открива възможността да достигне Абсолютната Истина. Това не е взаимодействие между двайсет и четирите елемента, описани по-горе, а истинското средство за излизане от техния плен. Въплътената душа е затворена в клетката на тялото, изградено от двайсет и четирите елемента, и процесът на познание, описан тук, открива пътя към свободата ѝ. Най-важният елемент от целия познавателен процес е даден в първия ред на единайсети стих. Майи ча̄наня-йогена бхактир авябхича̄рин̣ӣ – познавателният процес завършва с чисто предано служене на Бога. Така че, ако човек не извършва или не е способен да извършва трансцендентално служене на Бога, останалите деветнайсет елемента нямат особена стойност. Но ако се отдаде на предано служене в пълно Кр̣ш̣н̣а съзнание, другите деветнайсет качества ще се развият у него по естествен начин. В Шрӣмад Бха̄гаватам (5.18.12) се казва: яся̄сти бхактир бхагаватй акин̃чана̄ сарваир гун̣аис татра сама̄сате сура̄х̣. С предано служене се развиват всички добри качества на знанието. Приемането на духовен учител е основен принцип, както се споменава в осми стих. Дори за този, който се заема с предано служене, той е най-важен. Трансценденталният живот започва, когато приемем авторитетен духовен учител. Върховната Божествена Личност, Шрӣ Кр̣ш̣н̣а, пределно ясно казва тук, че този процес на познание е верният път. Всичко, измислено извън това, е невежество.
Méně inteligentní lidé někdy mylně považují tyto zásady vedoucí k poznání za projev vzájemného působení prvků pole. Toto je však ve skutečnosti pravý proces dosažení poznání. Ten, kdo přijme tyto zásady za směrodatné, může přistoupit k Absolutní Pravdě. Nejsou projevem interakce dvaceti čtyř prvků — jedná se o způsob, kterým se lze vymanit ze styku s těmito prvky. Vtělená duše je uvězněna v těle, což je pokryv z dvaceti čtyř prvků, a zde popsané zásady poznání umožňují osvobodit se od něho. Nejdůležitější ze všech zásad je uvedena v prvním řádku jedenáctého verše: mayi cānanya-yogena bhaktir avyabhicāriṇī, cesta poznání vede k čisté oddané službě Pánu. Pokud tedy živá bytost nepřikročí či není schopna přikročit k transcendentální službě Pánu, nemá zbývajících devatenáct aspektů žádnou zvláštní hodnotu. Začne-li však rozvíjet oddanou službu s úplným vědomím Kṛṣṇy, zbývajících devatenáct aspektů se u ní samočinně vyvine. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (5.18.12) stojí: yasyāsti bhaktir bhagavaty akiñcanā sarvair guṇais tatra samāsate surāḥ. U toho, kdo dospěl na úroveň oddané služby, se vyvinou všechny dobré vlastnosti, které náleží k poznání. Přijetí duchovního učitele, uvedené v osmém verši, je nanejvýš důležité — i pro toho, kdo přijal oddanou službu za svou. Transcendentální život začíná právě přijetím kvalifikovaného duchovního učitele. Nejvyšší Osobnost Božství, Śrī Kṛṣṇa, zde jasně říká, že tato cesta poznání je tou pravou cestou. Jakékoliv jiné, vymyšlené věci jsou nesmysly.
Що се отнася до съставните елементи на знанието, те могат да бъдат анализирани по следния начин. Смирение означава човек да няма силно желание за почит от страна на другите. Материалното схващане за живота ни кара да желаем уважението на другите, но от гледна точка на съвършеното знание нищо, което се отнася до тялото – чест или безчестие – няма никаква стойност. Човек не трябва да копнее за тази материална заблуда. Хората силно желаят да се прославят с религията си и затова понякога, без да разбират принципите на религията, стават членове на група, в която тези принципи не се следват, а след време и те самите се обявяват за религиозни наставници. Когато става дума за истински напредък в духовната наука, човек трябва да има критерий, за да оцени степента на своя прогрес. Подобен критерий са качествата, изброени в тези стихове.
Jednotlivé aspekty poznání, které je zde nastíněno, můžeme rozebrat následovně. Pokora znamená, že nedychtíme po uspokojení plynoucím z projevované úcty. Hmotné pojetí života v nás vyvolává velkou touhu po uznání, ale pro člověka vyznačujícího se dokonalým poznáním — který ví, že není toto tělo — je cokoliv týkající se těla bezcenné; to platí pro úctu i pohanu. Za tímto hmotným klamem by se nikdo neměl honit. Lidé dychtí po tom, aby byli slavní pro svou víru, a proto někdy vidíme, že člověk nechápající náboženské zásady se stane členem nějaké náboženské organizace, která se ve skutečnosti neřídí náboženskými zásadami, a potom se chce všude vydávat za náboženského mravokárce. Každý by si měl ověřit, jak je na tom se skutečným pokrokem v duchovní vědě. To může posoudit podle uvedených aspektů.
Обикновено под ненасилие се разбира да не се убива или наранява тялото, но всъщност ненасилие означава да не се причинява страдание на другите. Повечето хора са уловени в капана на невежеството, породено от материалистично схващане за живота, и непрекъснато понасят материални страдания. Ето защо, докато човек не издигне другите до духовно знание, той извършва насилие. Трябва да се прави всичко възможно, за да се даде истинско знание на хората, така че те да се просветлят и освободят от материалното оплитане. Това е ненасилие.
Nenásilí je obvykle chápáno jako nezabíjení či neubližování tělu, ale jeho skutečný význam je nepřivádět druhé do neštěstí. Lidé jsou drženi nevědomostí v pasti hmotného pojetí života a neustále zakoušejí hmotné utrpení. Pokud se je tedy nesnažíme pozvednout na úrovneň duchovního poznání, dopouštíme se násilí. Měli bychom se co nejvíce snažit rozdávat všem skutečné poznání, aby se poučili a mohli uniknout z hmotného zajetí. To je nenásilí.
Търпение означава човек да понася оскърбленията и униженията от страна на другите. Ако някой се стреми към духовно знание, той ще изпита много оскърбления и унижения. Това е неизбежно, защото материалната природа е устроена така. Дори петгодишният Прахла̄да, който се занимавал с духовно знание, бил изложен на опасност, когато баща му започнал да се отнася враждебно към неговата преданост. Баща му се опитвал да го убие по много начини, но Прахла̄да търпял. Може да има много препятствия за напредъка в духовното знание, но ние трябва да бъдем търпеливи и решително да продължаваме развитието си.
Snášenlivost znamená naučit se snášet urážky a potupu. Pokud někdo rozvíjí duchovní poznání, druzí ho budou urážet a hanět. S tím se musí počítat, protože taková je povaha hmotné přírody. Dokonce i chlapec jako Prahlāda, kterému bylo teprve pět let a který v tomto věku již rozvíjel duchovní poznání, byl v nebezpečí, když se jeho otec stavěl proti jeho oddanosti. Snažil se svého syna mnoha způsoby zabít, ale Prahlāda ho toleroval. Pokroku v duchovním poznání může stát v cestě mnoho překážek, ale my bychom měli být snášenliví a s rozhodností pokračovat.
Простота означава човек да бъде толкова открит и прям, че да разкрива истината дори пред врага си. Що се отнася до приемането на духовен учител, това е най-важно, защото без ръководството на авторитетен духовен учител не може да се напредне в духовната наука. С пълно смирение човек трябва да му служи по всякакъв начин, за да го удовлетвори и да бъде благословен от него. Истинският духовен учител е представител на Кр̣ш̣н̣а и ако той благослови ученика си, ученикът веднага ще напредне, дори без да следва регулиращите принципи; или пък няма да му бъде толкова трудно да ги следва, ако просто служи безрезервно на духовния си учител.
Přímost znamená, že člověk nemá jednat diplomaticky a má být tak přímočarý, že dokáže vyjevit pravdu i nepříteli. Přijetí pravého duchovního učitele je nezbytné, protože bez jeho pokynů nelze dosahovat pokroku v duchovní vědě. Na duchovního učitele se je třeba obracet se vší pokorou a prokazovat mu veškeré služby, aby pak svému žákovi milostivě požehnal. Duchovní učitel je zástupcem Kṛṣṇy, a když tedy dá svému žákovi požehnání, žák dosáhne okamžitého pokroku i bez dodržování všech usměrňujících pravidel. Pro toho, kdo bezvýhradně slouží duchovnímu učiteli, budou tato pravidla lehčí.
Чистотата е крайно необходимо качество за напредък в духовния живот. Има два вида чистота – външна и вътрешна. Външната чистота изисква да се къпем, а за да поддържаме вътрешна чистота, трябва винаги да мислим за Кр̣ш̣н̣а и да повтаряме Харе Кр̣ш̣н̣а, Харе Кр̣ш̣н̣а, Кр̣ш̣н̣а Кр̣ш̣н̣а, Харе Харе / Харе Ра̄ма, Харе Ра̄ма, Ра̄ма Ра̄ма, Харе Харе. Този метод изчиства ума от замърсяванията на натрупаната карма.
Čistota je pro pokrok v duchovním životě nezbytná. Je dvojího druhu: vnější a vnitřní. Vnější čistoty dosahujeme koupelí, ale abychom byli čistí i uvnitř, musíme neustále myslet na Kṛṣṇu a zpívat Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. Tento proces očišťuje mysl od nánosů prachu v podobě dřívější karmy.
Постоянство означава да бъдем твърдо решени да напредваме духовно. Без такава решителност не е възможен реален напредък. А себеконтрол означава да не се приема нищо вредно за напредъка по духовния път. Човек трябва да се отказва от всичко, което пречи на духовния му прогрес. Това е истинско отречение. Сетивата са толкова силни, че винаги желаят сетивно наслаждение. Не трябва да се удовлетворяват желанията, които не са необходимост. Сетивата трябва да бъдат удовлетворявани само за да се поддържа тялото здраво, така че човек да изпълнява дълга си и да напредва в духовния живот. Най-важното и неконтролируемо сетиво е езикът. Ако контролираме езика си, ще контролираме и другите сетива. Функциите на езика са да усеща вкус и да възпроизвежда звуци. Чрез системно регулиране езикът трябва винаги да вкусва храна, предложена на Кр̣ш̣н̣а, и да повтаря Харе Кр̣ш̣н̣а. На очите не трябва да се разрешава да виждат нищо друго, освен прекрасната форма на Кр̣ш̣н̣а. Това ще ги постави под контрол. По същия начин ушите трябва да слушат за Кр̣ш̣н̣а, а носът – да вдъхва аромата на цветя, предложени на Кр̣ш̣н̣а. Това е методът на преданото служене. И оттук става ясно, че Бхагавад-гӣта̄ просто разяснява науката за преданото служене. Преданото служене е нейната главна и единствена цел. Неинтелигентните коментатори на Бхагавад-гӣта̄ се опитват да отклонят ума на читателя към други теми, но няма друга тема в Бхагавад-гӣта̄ освен преданото служене.
Stálost znamená být velice odhodlaný dosahovat pokroku v duchovním životě. Bez takové rozhodnosti nemůže nikdo znatelně pokročit. Sebeovládáním se rozumí, že se nemá přijímat nic, co by škodilo duchovnímu růstu. Je třeba se naučit odmítat vše, co by bylo překážkou na duchovní cestě. To je skutečné odříkání. Smysly jsou tak mocné, že se neustále domáhají uspokojení. Jejich nepotřebným požadavkům však nemáme posluhovat. Smysly se mají uspokojovat jen do té míry, aby tělo zůstalo zdatné a jeho vlastník mohl díky tomu plnit povinnosti spojené s pokrokem v duchovním životě. Nejdůležitějším a nejhůře ovladatelným smyslem je jazyk. Dokážeme-li ho ovládat, je možné ovládat i zbývající smysly. Činností jazyka je ochutnávání jídla a vytváření zvuků. Systematickým usměrňováním je tedy tedy třeba zajistit, aby jazyk vždy ochutnával zbytky jídel obětovaných Kṛṣṇovi a zpíval Hare Kṛṣṇa. Očím bychom neměli dovolit dívat se na něco jiného než na překrásnou podobu Kṛṣṇy. Tím je ovládneme. Uši zase mají naslouchat o Kṛṣṇovi a nos vonět ke květům, jež byly Kṛṣṇovi obětovány. Toto je proces oddané služby a je zřejmé, že Bhagavad-gītā nepopisuje nic jiného než vědu o této oddané službě, která je hlavním a jediným cílem. Neinteligentní autoři komentářů ke Gītě se snaží odvést mysl čtenáře k jiným tématům, ale Bhagavad-gītā ve skutečnosti nemá žádné jiné téma než oddanou službu.
Фалшиво его означава да се отъждествяваме с тялото. Когато някой разбере, че не е това тяло, а душа, тогава стига до истинското его. Егото съществува. Порицава се фалшивото, а не истинското его. Във ведическата литература (Бр̣хад-а̄ран̣яка Упаниш̣ад, 1.4.10) се казва: ахам̇ брахма̄сми – аз съм Брахман, аз съм дух. Чувството за идентичност „аз съм“ се запазва и в освободеното състояние на себепознание. „Аз съм“ е его, но отнесено до това илюзорно тяло, то е фалшиво его. Когато чувството за идентичност е свързано с реалността – егото е реално. Според някои философи трябва да се откажем от егото си, но това е невъзможно, защото „его“ означава „самоличност“. Би трябвало да се откажем от погрешното отъждествяване с тялото.
Falešným egem se rozumí považovat tělo za sebe samotného. Každý dospěje ke svému skutečnému egu, když pochopí, že není tělem, ale duší. Ego zůstává — zavrženo je pouze falešné ego, nikoliv skutečné. Ve védských písmech (Bṛhad-āraṇyaka Upaniṣad 1.4.10) stojí: ahaṁ brahmāsmi—“Jsem Brahman, jsem duchovní bytost.” Toto “já jsem”, vědomí vlastního já, existuje i ve stavu seberealizace, na úrovni osvobození. Vědomí “já jsem” je ego, ale když se vztahuje na tělo, jež je nepravé, je to falešné ego. Skutečné ego je vědomí vlastního já týkající se pravé existence. Jistí filozofové prohlašují, že bychom se měli svého ega vzdát. To však není možné, protože ego je naše totožnost. Tím, čeho je třeba se vzdát, je mylné ztotožňování se s tělem.
Необходимо е да осъзнаем че раждането, смъртта, старостта и болестите са източник на страдания. В различни ведически книги има описание на раждането. В Шрӣмад Бха̄гаватам много живо е представен светът на нероденото – престоят му в утробата на майката, болката му и т.н. Трябва ясно да разберем, че раждането е свързано с множество страдания. Понеже забравяме колко много сме страдали в утробата на майка си, ние не правим нищо, за да разрешим проблема на повтарящото се раждане и смърт. По време на смъртта също има различни видове страдания и те също са посочени в авторитетните писания. Тези теми трябва да се обсъждат. Що се отнася до старостта и болестите, всеки придобива практически опит. Никой не иска да се разболява и да остарява, но това не може да се избегне. Ако не гледаме с песимизъм на този материален живот заради страданията, причинявани от раждането, смъртта, старостта и болестите, няма да имаме стимул за напредък в духовния живот.
Měli bychom se snažit pochopit, jaké utrpení představuje zrození, smrt, stáří a nemoc. Zrození líčí různé védské spisy. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu je velmi názorně popsán svět nenarozeného, pobyt dítěte v lůně matky, jeho utrpení a tak dále. Každý by si měl plně uvědomit, že zrození je bolestná událost. Jelikož zapomínáme, kolik utrpení jsme zažili v matčině lůně, nesnažíme se problém koloběhu zrození a smrti nijak vyřešit. I umírání doprovází mnoho bolestí, které jsou rovněž popsány v autoritativních písmech. O těchto věcech je třeba hovořit. S nemocí a stářím má každý praktické zkušenosti. Nikdo nechce být nemocný a nikdo nechce zestárnout, ale není možné se tomu vyhnout. Dokud nevezmeme v úvahu bolesti zrození, smrti, stáří a nemoci a nebudeme tak mít na hmotný život pesimistický pohled, bude nám chybět podnět k duchovnímu pokroku.
Непривързаността към деца, съпруга и дом не означава, че не трябва да изпитваме чувства към тях. Те са естествени обекти на привързаност. Но когато станат препятствие за духовния прогрес, трябва да преодолеем тази привързаност. Методът на Кр̣ш̣н̣а съзнание е най-добрият начин да създадем благоприятна атмосфера в нашия дом. Ако сме Кр̣ш̣н̣а осъзнати, можем да направим семейния си живот много щастлив, тъй като практиката на Кр̣ш̣н̣а съзнание е много лесна. Достатъчно е само да повтаряме Харе Кр̣ш̣н̣а, Харе Кр̣ш̣н̣а, Кр̣ш̣н̣а Кр̣ш̣н̣а, Харе Харе / Харе Ра̄ма, Харе Ра̄ма, Ра̄ма Ра̄ма, Харе Харе, да вкусваме храна, предложена на Кр̣ш̣н̣а, да разискваме книги като Бхагавад-гӣта̄ и Шрӣмад Бха̄гаватам, и да обожаваме формата на Бога. Тези четири дейности ще ни направят щастливи. Всеки трябва да обучи семейството си по този начин. Сутрин и вечер членовете на семейството могат да се събират и заедно да възпяват Харе Кр̣ш̣н̣а, Харе Кр̣ш̣н̣а, Кр̣ш̣н̣а Кр̣ш̣н̣а, Харе Харе / Харе Ра̄ма, Харе Ра̄ма, Ра̄ма Ра̄ма, Харе Харе. Ако човек може да устрои семейния си живот така, че да развие Кр̣ш̣н̣а съзнание, следвайки тези четири принципа, не е нужно да заменя семейния живот с живот в отречение. Но ако семейният живот не е благоприятен за духовния напредък, ще го изоставим. Трябва да пожертваме всичко, за да постигнем Кр̣ш̣н̣а или да му служим, както прави Арджуна. Арджуна не желае да убива роднините си, но когато разбира, че те са пречка да постигне Кр̣ш̣н̣а, той приема наставленията на Бога и се сражава с тях. При всички обстоятелства трябва да стоим настрана от щастието и нещастието на семейния живот, защото в този свят никой никога не може да бъде напълно щастлив или напълно нещастен.
Neulpívání na dětech, ženě a domově neznamená k nim nic necítit. Náklonnost k nim je přirozená. Pokud ale nemají kladný postoj k duchovnímu pokroku, nemá se na nich lpět. Nejlepší cestou k vytvoření příjemného domova je vědomí Kṛṣṇy. Je-li si někdo plně vědom Kṛṣṇy, může mít šťastný domov — proces rozvíjení vědomí Kṛṣṇy je zcela snadný: stačí zpívat Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare, jíst zbytky jídla obětovaného Kṛṣṇovi, vést rozhovory o tématech knih, jako je Bhagavad-gītā a Śrīmad-Bhāgavatam, a uctívat Božstva. Tyto čtyři činnosti nás naplní štěstím. Tímto způsobem by měl každý vychovávat svou rodinu. Všichni se mohou každé ráno a večer posadit a společně zpívat Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. Ten, kdo se věnuje těmto čtyřem činnostem a takto uzpůsobí svůj rodinný život, aby rozvinul vědomí Kṛṣṇy, nemusí měnit svůj současný stav za život v odříkání. Pokud však jeho rodinný život neprospívá duchovnímu růstu, měl by se ho zříci. Musíme stejně jako Arjuna obětovat všechno tomu, abychom opravdu poznali Kṛṣṇu a sloužili Mu. Arjuna nechtěl zabít své příbuzné, ale když pochopil, že mu brání v porozumění Kṛṣṇovi, rozhodl se jednat podle Kṛṣṇova pokynu, bojoval s nimi a zabil je. V každém případě je třeba být odpoutaný od štěstí a neštěstí rodinného života, protože v tomto světě nelze být nikdy dokonale šťastný ani dokonale nešťastný.
Щастието и нещастието са фактори, съпътстващи материалния живот. Човек трябва да се научи да ги търпи, както съветва Бхагавад-гӣта̄. Той не може да контролира появата и изчезването им, затова би трябвало да остава настрана от материалния начин на живот и да запазва равновесие и в двата случая. Когато получим нещо желано, обикновено сме много щастливи, а когато се случи нещо нежелано, сме нещастни. Но ако наистина заемем духовна позиция, тези неща няма да ни вълнуват. За да достигнем този стадий, трябва непрекъснато да практикуваме предано служене. Неотклонно да се служи на Кр̣ш̣н̣а, означава да сме заети в деветте начина на предано служене: повтаряне на святите имена, слушане, обожание, отдаване на почит и т.н., както са описани в последния стих на девета глава. Това е методът, който трябва да се следва.
Štěstí a neštěstí jsou průvodními jevy hmotného života. Je nutné se je naučit snášet, jak doporučuje Bhagavad-gītā. Budou se objevovat a mizet neustále, čemuž nelze zabránit, a proto je třeba se odpoutat od hmotného života a tak být v obou případech vyrovnaný. Obvykle jsme šťastní, když získáme něco žádoucího, a z nežádoucích věcí jsme nešťastní. Nic z toho nás však nebude vzrušovat, budeme-li na duchovní úrovni. Abychom jí dosáhli, musíme vykonávat nepřerušovanou oddanou službu, bez odchýlení. Ta spočívá v devíti činnostech — opěvování, naslouchání, uctívání, klanění se a tak dále — které líčí poslední verš deváté kapitoly. Tento proces je třeba následovat.
Естествено е, щом човек приеме духовния начин на живот, да не желае повече общуване с материалисти. Това е против природата му. Той може да изпита себе си, като види до каква степен е готов да живее на усамотено място, без нежелателно общуване. Един предан няма склонност към ненужно спортуване, ходене на кино или към светски забавления, защото разбира, че това е напразно губене на време. Има много изследователи и философи, които изучават сексуалния живот или някой друг предмет, но според Бхагавад-гӣта̄ подобни изследвания и философстване нямат стойност. В известна степен те са безсмислени. Според Бхагавад-гӣта̄ чрез философски анализ човек трябва да разбере природата на душата; да се стреми да разбере себето. Това се препоръчва тук.
Ten, kdo přivykne duchovnímu způsobu života, se přirozeně nechce stýkat s materialisty. To se mu naprosto příčí. Každý může posoudit svou úroveň podle toho, jak velký má zájem žít v ústraní, bez nežádoucí společnosti. Oddaný přirozeně nemá zálibu ve zbytečných hrách, návštěvách kin nebo společenských setkáních, protože ví, že je to pouhá ztráta času. Mnozí badatelé a filozofové studují pohlavní život a další témata, ale podle Bhagavad-gīty nemají tato bádání a filozofické spekulace žádnou cenu — jsou víceméně nesmyslné. Bhagavad-gīta doporučuje pomocí filozofického uvažování zkoumat povahu duše. Cílem bádání má být poznání vlastního já.
Що се отнася до себепознанието, ясно се казва, че бхакти йога е най-практична. Винаги щом става дума за преданост, трябва да имаме предвид връзката между Свръхдушата и индивидуалната душа. Индивидуалната душа и Свръхдушата не са тъждествени, поне от гледна точка на философията на предаността (бхакти). Служенето, което индивидуалната душа отдава на Върховната душа, е вечно, нитям, както ясно е посочено тук. Тоест бхакти, преданото служене, е вечно. Трябва да приемем това философско твърдение.
Co se týče seberealizace, zde je jasně řečeno, že její zvláště praktickou metodou je bhakti-yoga. Jakmile mluvíme o oddanosti, nutně musíme uvažovat o vztahu mezi Nadduší a individuální duší. Individuální duše a Nadduše nemohou být totožné, alespoň ne v pojetí bhakti, oddanosti. Jasně se uvádí, že služba individuální duše Nejvyšší Duši je věčná, nityam. Bhakti neboli oddaná služba je tedy věčná. V tomto filozofickém přesvědčení má být každý utvrzen.
Шрӣмад Бха̄гаватам (1.2.11) обяснява: Ваданти тат таттва-видас таттвам̇ ядж гя̄нам адваям – „Тези, които наистина познават Абсолютната Истина, знаят, че има три етапа на постигане на Върховния: като Брахман, като Парама̄тма̄ и като Бхагава̄н“. Бхагава̄н е най-висшият стадий в осъзнаването на Абсолютната Истина. Човек трябва да се издигне до това ниво на разбиране на Бога и да му служи с преданост. Това е съвършенството на знанието.
Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (1.2.11) je vysvětlení — vadanti tat tattva-vidas tattvaṁ yaj jñānam advayam. “Ti, kdo skutečně znají Absolutní Pravdu, vědí, že Nejvyšší Já je vnímáno ve třech stupních — jako Brahman, Paramātmā a Bhagavān.” Bhagavān je v realizaci Absolutní Pravdy vrcholem. Proto je třeba dosáhnout této úrovně porozumění Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, a následně Mu začít prokazovat oddanou službu. To je dokonalost poznání.
Подобно на стълбище, което започва от партера и стига до последния етаж, този процес започва със смирение и завършва с осъзнаване на Върховната Истина, Абсолютната Божествена Личност. По това стълбище има много хора, които са стигнали до първия, втория или третия етаж, но ако не достигнат последния, осъзнаването на Кр̣ш̣н̣а, те все още са на нисш етап от знанието. Ако някой иска да съперничи на Бога и в същото време да напредва в духовното знание, ще се провали. Тук ясно се казва, че без смирение познанието е невъзможно. Човек, който се мисли за Бог, е изключително горделив. Въпреки че живото същество непрекъснато получава удари от строгите закони на материалната природа, поради невежеството си то продължава да мисли: „Аз съм Бог“. Ето защо началото на знанието е ама̄нитва, смирение. Със смирение ще научим, че сме подчинени на Върховния Бог. Когато въставаме срещу него, ставаме подчинени на материалната природа. Всеки трябва разбере и да се убеди в тази истина.
Tento proces, který začíná pokorou a vrcholí poznáním Nejvyšší Pravdy, Absolutní Osobnosti Božství, je jako schodiště začínající v přízemí a vedoucí až do nejvyššího patra. Na schodišti je mnoho lidí, kteří vyšli do prvního, druhého nebo třetího patra, ale dokud člověk není v nejvyšším patře — kterým je poznání Kṛṣṇy — nachází se na nižší úrovni poznání. Pokud chce někdo dosahovat pokroku v duchovním poznání a zároveň soupeřit s Bohem, jeho snaha bude marná. Je jasně řečeno, že bez pokory není možné dosáhnout skutečného porozumění. Považovat se za Boha je největší projev pýchy. Živá bytost neustále dostává rány od striktních zákonů hmotné přírody, a přesto si následkem nevědomosti myslí: “Jsem Bůh.” Proto je amānitva neboli pokora začátkem poznání. Je třeba být pokorný a vědět o své podřízenosti Svrchovanému Pánu. Kvůli své vzpouře proti Němu je živá bytost podřízena hmotné přírodě. Tuto pravdu by měl každý znát a být o ní přesvědčen.