Śrī caitanya-caritāmṛta Madhya 16.238

Slova markaṭa-vairāgya, označující umělou askezi, jsou v tomto verši významná. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura při jejich výkladu poukazuje na to, jak opičáci navenek předvádějí odříkání, jelikož se neoblékají a žijí v lese nazí. Považují se proto za odříkavé, ale ve skutečnosti si horlivě užívají smyslového požitku s tucty opičích samic. Takovému odříkání se říká markaṭa-vairāgya – odříkání opic. Nikdo nemůže být skutečně odříkavým, dokud není zcela znechucený hmotnými činnostmi, které vnímá jako překážku v duchovním pokroku. Odříkání by nemělo být phalgu, dočasné, ale mělo by pokračovat po celý život. Dočasné neboli opičí odříkání je jako odříkání, které lidé cítí na spalovišti mrtvol. Když člověk nese mrtvé tělo na spaloviště, někdy uvažuje: „Tak to je úplný konec tohoto těla. Proč tak tvrdě ve dne v noci pracuji?“ Takové pocity přirozeně vyvstanou v mysli každého, kdo jde na kremační ghāṭ. Jakmile se však vrátí, pohrouží se okamžitě znovu do hmotných činností majících za cíl smyslový požitek. Tomu se říká śmaśāna-vairāgya nebo markaṭa-vairāgya.

Člověk může přijmout vše, co potřebuje ke službě Pánu. Pokud někdo takto žije, může být opravdu odříkavý. V Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.2.108) se říká:

„Základní životní potřeby člověk musí přijímat, ale neměl by je uměle zvětšovat. Neměl by je však ani zbytečně snižovat. Má jednoduše přijímat nezbytné věci, které mu pomohou dělat duchovní pokrok.“

Ve své knize Durgama-saṅgamanī Śrī Jīva Gosvāmī komentuje, že slovo sva-nirvāhaḥ ve skutečnosti znamená sva-sva-bhakti-nirvāhaḥ. Zkušený oddaný přijme pouze ty hmotné věci, které mu budou nápomocné ve službě Pánu. V Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.2.256) je markaṭa-vairāgya neboli phalgu-vairāgya vysvětlena takto:

„Pokud se osoby dychtící po osvobození zříkají věcí souvisejících s Nejvyšší Osobností Božství, protože je považují za hmotné, jejich odříkání se nazývá neúplné.“ Vše, co je příznivé pro službu Pánu, je třeba přijmout, a ne odmítnout jako něco hmotného. Yukta-vairāgya neboli vhodné odříkání je vysvětleno takto:

„Věci by měly být přijímány pro službu Pánu, a ne pro vlastní smyslový požitek. Pokud někdo něco přijme bez připoutanosti a proto, že se to nějak pojí s Kṛṣṇou, jeho odříkání se nazývá yukta-vairāgya.“ Kṛṣṇa je Absolutní Pravda a vše, co se přijímá pro službu Jemu, je tedy také Absolutní Pravda.

Slovo markaṭa-vairāgya Śrī Caitanya Mahāprabhu používá k označení takzvaných vaiṣṇavů, kteří se oblékají pouze do bederních roušek ve snaze napodobovat Śrīlu Rūpu Gosvāmīho. Tito lidé nosí pytlík s růžencem a opakují mantru, ale v srdci neustále myslí na to, jak získat ženy a peníze. Tito markaṭa-vairāgī si potají vydržují ženy, ale navenek vystupují jako odříkaví. Śrī Caitanya Mahāprabhu s těmito markaṭa-vairāgīmi neboli pseudo-vaiṣṇavy hrubě nesouhlasil.